Hlavní navigace

Ženy, které volají, často pláčou, říká manažerka centra pro matky s poporodní depresí

29. 10. 2020

Sdílet

 Autor: Vitalia.cz / Karel Choc
ROZHOVOR – Mít kam jít a na koho se obrátit, když se po porodu dostaví duševní potíže, přesně tohle potřebuje mnoho žen. A často to ani nemusí být psycholog či psychiatr, ale třeba jen máma s podobnou zkušeností. Jako Lucie Kočová, která vede pražské Centrum Úsměv mámy.

Původní plán nafotit v Centru reportáž a popovídat si na místě s ženami, které sem chodí, překazila pandemie koronaviru. I mámy s duševním potížemi se tak momentálně musí co nejvíce spolehnout na online prostředí. Individuální terapie s psycholožkou nebo tzv. peer konzultantkou (speciálně proškolenou ženou se zkušeností s poporodní depresí) tu ale naštěstí probíhají dál.

Centrum založil spolek Úsměv mámy a Lucie Kočová stála u jeho zrodu. Jak to tady funguje a s čím vším tu mohou ženám pomoci, svěřila Vitalia.cz v rozhovoru.

Kdo se na vás může obrátit a s jakými potížemi?

Těhotné nebo maminky s jakýmikoliv duševními problémy. Třeba přes naše stránky, kde vyplní formulář, nebo telefonicky. My jim pak nabídneme podporu – například žen se stejnou zkušeností, tedy speciálně proškolených peer konzultantek. Ty prošly podobnými peripetiemi v různé intenzitě. Měly třeba jemnější formu porodní deprese, nebo byly dokonce hospitalizované. 

Galerie: Pražské Centrum pro mámy s duševními potížemi

Jak probíhá první kontakt? Vedete ho vy, coby pomyslná „hlava“ celého centra?

Já mamince obvykle zavolám a popovídáme si. Zjistím, o co přesně jde, jaký má problém, o co by třeba měla zájem. Můžu jí nabídnout základní screening potíží, který tu máme díky Národnímu ústavu duševního zdraví k dispozici. Podle toho se společně můžeme rozhodnout, zda chce maminka využít pomoc psycholožky, můžeme poskytnout i kontakty na psychiatra. A mnohdy stačí i podpora tady v centru mezi ženami.

Můžete popsat, jak vypadá typický telefonát? Kdo volá a v jakém duševním stavu?

Ženy, které nás osloví, často pláčou. Bývají to třeba maminky v šestinedělí, kdy probíhá přímo hormonální bouře, jsou všemi změnami zaskočené a doslova „rozložené“. Ale zdaleka to nejsou jen ženy těsně po porodu – kontaktují nás i mnohem později.

Obecně zažitá je ale představa, že od toho je šestinedělí, aby se zavedl nějaký režim, a pak už je mateřství sluncem zalité, je to tak?

Ano, ale to je jen představa. Mezi naše klientky zdaleka nepatří jen čerstvé maminky. I když obvykle ženy v šestinedělí zakoušejí nějaké úzkosti. Ale volají třeba i ženy s druhým dítětem, které jsou už delší dobu na rodičovské dovolené. Doslova mají všeho plné zuby, jsou přetížené, objeví se vyhoření. Mají táhlejší dlouhodobé problémy, deprese a frustrace.

A mají představu, kdo a jak by jim třeba mohl pomoci?

Často volají s tím, že asi potřebují pomoc psychologa. Ale hodně pomáhá i zdejší komunita, propojení a setkání. Spousta maminek žije v domnění, že jsou jediné, kdo se s mateřstvím potýkají, a myslí si, že ostatní všechno zvládají na jedničku a v plné spokojenosti. 

Takže pokud nejde o závažnější problémy, pomáhá často jen sdílení a fakt, že „v tom nejsem sama“?

Ano. Je takovým nepříjemným trendem, že jsou dnešní matky vyčerpané. Často nemají možnost hlídání, nemají žádný čas pro sebe. Nemají v okolí maminku, se kterou by si rozuměly. Nemusí jít tedy ani o psychické potíže nebo rozvíjející se depresi.

Stačí si říct o pomoc u nás, ukrojit víc času sama pro sebe a vůbec na sebe také myslet. Někdo využije setkání v podpůrné skupině, na které vypisujeme termíny, i když teď je kvůli koronaviru všechno složitější. Ale dosud naše podpůrná skupina Zkrocená poporodní deprese, kam může přijít kdokoliv, fungovala každý měsíc. Všechny další akce máme na webových stránkách v kalendáři a maminky se na ně mohou hlásit – nyní přidáváme více online skupin, na které bychom maminky rády pozvaly – ty poslouží i jako prevence proti ztrátě sociálního kontaktu, který nám v této době může chybět.

Galerie: Ženy, které zažily poporodní depresi

Centrum Úsměv mámy

Jediné pomocné centrum pro matky s duševními potížemi v ČR.

Úsměv mámy, z.s., se věnuje osvětovým aktivitám, organizuje svépomocné podpůrné skupiny v různých městech, propojuje ženy se zkušeností a snaží se vyjednávat o lepší systémové péči.

V roce 2020 spolek otevřel vlastní centrum v Praze. Centrum nabízí tyto služby:

  • informace o křehké mateřské psychice a potížích, které se mohou objevit,
  • vědecky ověřené nástroje, které pomáhají odhadnout závažnost potíží, podporu, pochopení,
  • peer konzultantky s podobnou zkušeností, které ženy provedou na cestě za zlepšením,
  • základní psychologickou pomoc,
  • podpůrné skupiny, besedy, přednášky, nová přátelství,
  • zprostředkování další odborné péče.

Může k vám do centra žena odkudkoliv?

To bohužel nejde, protože peníze na provoz centra plynou z pražské dotace. A proto můžeme fungovat jen pro pražské maminky. To ale neznamená, že by nám nemohl zavolat někdo jiný. Alespoň můžeme třeba předat kontakty na peer konzultantky v jiných krajích, které maminky podpoří a informují je o tamějších aktivitách, nebo je nasměrují na další odborníky – psychology, psychiatry.

V České republice tak ženy – kromě pražských – nemají jiné specializované centrum, pokud je trápí duševní potíže?

V některých krajích už má Úsměv mámy své koordinátorky, dobře fungujeme třeba v Hradci Králové, Brně, Olomouci, Českých Budějovicích, Liberci, Jablonci. Ideální stav by ale byl, aby bylo v každém kraji jedno takové centrum, jako je to naše. I proto jsem za sebe moc ráda, že se snad bude dařit prosadit postupně celoplošně screening pro ženy po porodu. Čím více se jich bude ozývat, tím spíše se v České republice začne něco dít s péčí o duši těhotných a maminek. I když se snažíme, stále je tohle téma tabu.

Za sebe jako matku tří dětí bych dodala, že se asi spousta žen stydí vůbec přiznat, že něco nezvládají nebo nejsou v mateřství pořád absolutně šťastné.

Je to tak, stydí se – tedy kromě těch, které přepadnou masivní problémy, kde to bez okamžitého zásahu nejde. Mnohé se osmělují až postupně nebo nás kontaktují na základě doporučení.

Jak to probíhá v Centru

  • Pro stanovení závažnosti psychického stavu se používá kombinace několika dotazníků, kterou vybrali ze zahraniční nabídky odborníci z Národního ústavu duševního zdraví. Výsledky napoví, jakou péči žena potřebuje. Rozhodnutí je ale vždy na ní.
  • K základním nástrojům na cestě za ztracenou duševní rovnováhou patří psychologická podpora, proto centrum nabízí i služby interní psycholožky, která s ženou probere její trápení. Pro dlouhodobou péči se pak využívá síť spolupracujících psychologů, na které ženu v centru nasměrují.
  • Kromě individuální péče se dá vybírat i ze skupinových aktivit, které se v centru pravidelně konají. Kromě podpůrných skupin jsou to různé doprovodné činnosti zaměřené na péči o křehkou mateřskou duši. Maminky mohou vybírat z kalendáře akcí a hlásit se napřímo.
  • Více informací na Centr-um.cz, Úsměv mámy.

Jak jste se ke své práci v centru dostala vy?

Pár dní po prvním porodu jsem byla hospitalizovaná s masivními úzkostmi. Přestala jsem spát a stavy byly natolik silné, že mi bylo jasné, že se bez pomoci neobejdu. Tápali jsme s partnerem, kam se obrátit, mně pomohla pediatrička s kontaktem na krizové centrum. Až později, když mi bylo dobře, jsem napsala článek do novin. A překvapila mě spousta reakcí.

Takže asi bylo jasné, že to není žádné ojedinělé téma?

Ženy se ozývaly, že mají za sebou něco podobného, i když třeba ne v takové míře. Stačí už i to, že si mateřství vůbec neužíváte a potřebujete se jen někde vyplakat. Špatné je, že se o tom nemluvilo. Po druhém porodu jsem byla v pořádku a objevila jsem Úsměv mámy, přidala jsem se k němu a v květnu jsme otvírali zdejší centrum.

Vy sama jste tedy byla zaskočená a bez informací. Co radíte nastávajícím maminkám? Jak se připravit a na co?

Sama v tom nemám příliš jasno, co radit. Je totiž velmi tenká hranice mezi informováním a strašením. Dobré je vědět, že tu je možnost pomoci a že je na koho se obrátit. Ale zároveň si předem moc věcí nezjišťovat. Počítat s tím, že mateřství v pohodě zvládnu. A když to tak náhodou nebude, tak vím, že tu nějaká forma pomoci existuje.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).