Hlavní navigace

Maryša nebyla jediná. Nejvíce se trávilo v 17. století ve Francii

23. 3. 2024

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Jedy byly napříč časem velmi žádaným a spolehlivým prostředkem, pokud se někdo chtěl zbavit nepohodlných osob. Překážejících dědiců, milenek či manželek, manželů anebo nepřátel bylo vždycky dost.

Použití jedů přinášelo jisté výhody. Například neexistovaly metody, jak zjistit, zda byl či nebyl dotyčný skutečně otráven. Travič tak často zůstával nepotrestán, navíc si mnohdy přišel ke slušnému výdělku. Otravy prudce jedovatými jedy se používaly hojně na panovnických dvorech, nešlo však vždy jen o politiku, ale své problémy tímto způsobem v historii řešily třeba i žárlivé ženy. Pro ně byl způsob vraždy jedem typický mnohem více než umění zacházet s chladnými zbraněmi, meči, kordy a noži.

Jedy byly snadno dostupné, většina z nich pocházela z přírody – z jedovatých rostlin či živočichů. A protože rozpoznat jed v jídle nebylo vůbec snadné, spousta urozených a významných osob mělo své ochutnavače, kteří byli smíření s tím, že dennodenně riskují svůj život. Pojďme si představit nejsilnější jedy zabijáky v historii a také známé traviče. Kolik lidí připravili o život?

Nejslavnější alchymisté pracovali pro císaře, ale stejně skončili otrávení nebo v bídě Přečtěte si také:

Nejslavnější alchymisté pracovali pro císaře, ale stejně skončili otrávení nebo v bídě

Prášek dědiců, olej ze Svatého hrobu

Nejznámějším a nejpoužívanějším jedem byl arsenik. Dříve se mu lidově říkalo otrušík či utrejch, chemicky jde o oxid arsenitý. Jed se vyskytoval v podobě bílého prášku a snadno se přidával do nápojů či jídla. Tímto jedem otrávila Maryša Vávru v divadelní hře bratrů Mrštíků, i ve skutečnosti však na tuto otravu zemřela spousta nepohodlných lidí. 

Otrava arsenikem se projevuje úpornými průjmy a zvracením, následují křeče a třes. Arsenik se s oblibou míchal i s dalšími jedy, tak například vznikla proslulá aqua tofana, která se tvářila jako vzácnost obsahující olej ze Svatého hrobu. Pod názvem Mana svatého Mikuláše z Bari tuto jedovatou směs bez chuti a zápachu v Neapoli v 17. století prodávala jistá Giulia Tofana. Šlo však o směs arseniku, olova a výtažků z prudce jedovatého a halucinogenního rulíku zlomocného.

Syn, za kterého se císař Rudolf II. styděl. Sexuální úchylky v panovnických rodinách Přečtěte si také:

Syn, za kterého se císař Rudolf II. styděl. Sexuální úchylky v panovnických rodinách

Na usmrcení dospělého muže stačily čtyři kapky, tato žena svůj vynález dobře zpeněžila a prodávala nešťastným ženám, které se chtěly zbavit manžela. Nakonec však skončila na popravišti stejně jako desítky žen, které tuto směs od ní koupily a podaly svému manželovi. Giulia byla prozrazena jednou svou zákaznicí a podle svého doznání před popravou svým jedem celkem usmrtila více než 600 osob. Na smrt odešla společně se svou dcerou, která se na podnikání podílela a o všem věděla.

Směsí arseniku a olova byl také například takzvaný prášek dědiců – poudre de succession, který se po troškách přidával do jídla, takže nikdo nic nepoznal a dotyčný stále více chřadnul a kašlal, což se třeba přisuzovalo slabosti, neduživosti, chudokrevnosti či tuberkulóze. Směs arseniku s práškem ze španělských mušek zvanou cantarella zase s oblibou používal italský šlechtický rod Borgiů, kteří jím trávili své nepřátele a nepohodlné osoby. Papež Alexandr VI. měl údajně speciálně vyrobený zlatý pohár s tajnou schránkou na cantarellu, pomocí které trávil toho, koho se potřeboval zbavit. 

Naši předkové si běžně dopřávali nejpodivnější masáže Přečtěte si také:

Naši předkové si běžně dopřávali nejpodivnější masáže

Spousta dalších přírodních jedů má neméně spolehlivý účinek, ať už jde o otravy rulíkem, bolehlavem, strychninem, ricinem, omějem či prudce jedovatými houbami. Jedem se ale v minulosti napouštěly i předměty, například části oděvů, které měly přímý kontakt s tělem: paruky, korzety, spodní košile, stránky knih, které se otáčely nasliněnými prsty, také líčidla. Ničím neobvyklým třeba nebyla ani otrávená rtěnka, pudr či líčidlo na tvář, které už samo o sobě obsahovalo silně toxickou bělobu.

Jak dokázat, že někdo vraždil jedem?

Od 19. století se arsenik používal jako jed na krysy. Řada dobových detektivních příběhů, ale i skutečných otrav, začíná tím, že si někdo zakoupí jed na krysy za účelem hubení hlodavců, ale skončí to poněkud jinak. 

Začalo se pomalu řešit, jak tyto otravy dokázat, což prozatím nebylo spolehlivě možné. Změnu v dokazování jedů tehdy přinesl vojenský chemik James Marsh, který v roce 1832 přímo v soudní síni prokázal pomocí chemické reakce přítomnost arsenu. Obhajoba tehdy ale jeho test zpochybnila a obžalovaný byl propuštěn na svobodu. 

Marsh to ale nevzdal a sestrojil přístroj, v němž se sloučeniny arsenu působením vznikajícího vodíku při chemické reakci kyseliny sírové se zinkem promění na arsenovodík, přičemž volný arsen po rozkladu sloučeniny ulpívá na misce, což je už prokazatelný důkaz na přítomnost jedu. Na základě tohoto testu z roku 1836 byla na doživotí odsouzená Marie Lafarge za vraždu svého manžela.

Dejte si pozor, jestli sbíráte skutečný medvědí česnek, ať se neotrávíte Přečtěte si také:

Dejte si pozor, jestli sbíráte skutečný medvědí česnek, ať se neotrávíte

Tato Marshova zkouška skutečně dopomohla k tomu, že otrav arsenem výrazně ubylo, i když v dřívějších letech byly takřka na denním pořádku. Ve 20. století se pak vraždy jedem už dokazovaly modernějšími způsoby. 

Dalším známým jedem, který dokázal někoho velmi rychle sprovodit ze světa, byl kyanid. Ten měl rychlejší účinek než arsenik. Kyanid se často uchovával v kapslích, které měly velmi rychlý a zaručený účinek, proto se používaly i v případě sebevražd. Kyanidem se otrávil Adolf Hitler se svou ženou Evou jen pár hodin po svatbě nebo Joseph Goebbels s celou svojí rodinou, manželkou a šesti dětmi.

Nejznámější travičky, které na své činy doplatily

Mezi známé travičky patřila například Kateřina Deshayes (1640–1680), která údajně otrávila až 2000 nešťastníků. Svou kariéru travičky zahájila pod přezdívkou La Voisin, pořádala také černé mše a její služby vyhledávala i samotná madame de Montespan, milenka Ludvíka XIV., a spolu s ní další dámy ode dvora. Když se všechno provalilo, v travičské aféře nakonec madame de Montespan vyvázla, La Voisin však byla upálena.

Další známou travičkou byla dcera soudce d'Aubray, Marie Margareta Brinvilliers (1630–1676), žijící ve stejné době ve Francii. K jedům ji přivedl její milenec Godin de Sainte-Croix. Tato žena se neštítila vůbec ničeho. Nejprve otrávila otce a své dva bratry, aby jí připadl veškerý rodinný majetek. Zbavit se pak chtěla i manžela, aby se mohla provdat za svého milence Godina. Croix však otravě manžela zabránil, protože o takovou nebezpečnou nevěstu nestál. Když v roce 1672 zemřel, jeho dopisy se staly usvědčujícím důkazem proti Margaretě, která nakonec za své činy skončila na mučidlech a popravišti.

Galerie: Jedovaté léčivé byliny, které se dříve používaly jako léky

Ani francouzská panovnice Kateřina Medicejská (1519–1589) se nebránila tomu sprovodit ze světa, kohokoliv se jí zachtělo. Zajímala se o okultismus a měla svého dvorního mága Cosima Ruggieriho. Otrávila desítky lidí, kromě toho mohla za masakr a zbytečnou smrt tolika lidí o Bartolomějské noci v roce 1572. Zašla dokonce tak daleko, že nejspíše poslala otrávené rukavice Janě Navarrské a omylem otrávila i svého syna Karla IX., čímž zcela jistě doplatila na své činy. Mnohé ze jmenovaných obětí ale oficiálně zemřely na tuberkulózu. Jak to však bylo doopravdy? Podezření z otravy je jednoznačné.

Napříč časem by se takových traviček, ale i travičů, dala vyjmenovat spousta, počínaje antikou. V časech dávno minulých se takové otravy nedaly úplně spolehlivě prokázat, takže pokud někdo někoho neudal, vraždy jedem procházely beztrestně a naopak byly velmi žádané ve vyšších kruzích. Teprve 19. století přineslo vyšší riziko odhalení a testy na přítomnost jedů v kriminalistice dostaly zelenou. Dnes už ale spolehlivě prokážeme, o jaký jde. A v mnoha případech lze ještě zachránit život vypumpováním žaludku či podáním protijedu.

Zdroje: vesmir.cz, stoplusjednicka.cz, wikipedia.org, magazin.recepty.cz

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Externí redaktorka a copywriterka píšící pro webové i tištěné magazíny. Zaměřuje se na oblast zdraví, historie medicíny, psychologie, filozofie, etikoterapie a alternativní medicíny.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).