Hlavní navigace

Stručný návod, jak se (ne)zbláznit

4. 5. 2021

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Věnováno (nejen) klientovi psychologa, který prohlásil: „Všechno je tak na nic, že jediné, co mi teď ještě zbývá, je zbláznit se.“ Tady máte návod, jak na to.

Situace je vážná, byť snad již ne zcela kritická. Tento způsob jara, léta, podzimu i zimy se nám jeví již více než rok nevhodným. Internet se hemží návody, jak si zachovat životní optimismus. Jenže „optimismus je opium lidstva“, jak napsal současný slavný francouzský spisovatel v časech, kdy ještě rád sedával v brněnské kavárně Bellevue. Tedy kavárně se jménem „hezký pohled“.

Když je něčeho moc, může to totiž být příliš. To platí i o tzv. zlatých slovech. Náš návod bude jiný.

Chcete-li se zbláznit, pak doporučuji…

Uvažujte stylem „vše, nebo nic“

Tj. nutno být perfekcionistou. Věci chápat výhradně jako „černé“, nebo „bílé“. Nic mezi tím. Neplatí, že „vše zlé je k něčemu dobré“.

Jednou je vždy a jeden jsou všichni

Nic a nikdo se nemůže změnit k lepšímu.

Informace filtrujte

Vybírejte si především ty negativní, ba přímo katastrofické.

„Reverse alchemy“ budiž vaše gusto

Cizojazyčný termín odkazuje na tužbu středověkých alchymistů. Z běžného kovu chtěli vyrobit zlato. Jednejte opačně. Chybičku, ba i chybu dokážete najít vždy a všude. Ze „zlatého“ (zážitku) dokážete v své mysli vyrobit železný šrot.

Čtěte cizí myšlenky

… a hodnoťte je a priori negativně.

Vycházejte z toho, že lidé jsou zlí

… a nikdy to nemůže být jinak. Jak známo, na hrubý pytel patří hrubá záplata.

Používejte efekt „hrnečku vař“

Běžný problém či ne právě ideální zážitek nechte v mysli vyrůst do katastrofických rozměrů.

Emoce – zejména ty chmurné – vnímejte jako objektivní důkaz pravdivosti

Rozhodně ne: „Myslím, tedy jsem.“ Pro vás platí: „Cítím se být špatný, tedy jsem špatný.“

Musismus extra, to budiž vaše cesta

Zadávejte si velice mnoho úkolů, jež musíte splnit. Takový plán se splnit nedá. Musí se tudíž překročit! To se nepovede. Výsledkem budou pocity viny, studu a znechucení ze sebe sama.

Generalizace chyb má být grandiózní

Výroky typu: „Chyba je jen chyba. Kdo nic nedělá, nic nepokazí…“ jsou jen berlička pro slabochy. Místo alibistického „udělal jsem chybu“ si říkáme: „Jsem smolař od narození. Patřím do odpadu, eventuálně do starého železa…“ Podobně hodnotíme i druhé lidi.

Syndrom laviny je každodenní realitou

Vloudí se jedna chybička. Pak druhá, třetí… Celek je víc než pouhý součet částí. Vznikne lavina chyb, nedostatků a nepochopení. Ta je drtivým symbolem osobní porážky.

Atlás ukáže cestu

Nejde o soubor map. Atlás byl v řecké mytologii titán, který z Diovy vůle drží nebesa. Měl smůlu na kamarády. Přátelil se s řeckými hrdiny Héraklem a Perseem. Prvním z nich byl podveden a druhý ho proměnil v kámen.

Čiňte se zodpovědnými za vše, co je jen trochu možné

Snažte se mít „na krku“ starosti druhých lidí. Nemáte právo posoudit, zda a nakolik jste zodpovědní za problémy druhých lidí. Britská královna při oslavě svých devadesátin prohlásila, že se cítí zodpovědná za spokojený život každého z občanů britského společenství národů…

Dohnat a předehnat Alžbětu II.

… budiž pro vás heslo dne. Je to přece jen pouhá troškařka. Zodpovědnost za občany patnácti států, to je maličkost. Vy jste zodpovědný za muže, ženy, ba i děti, potažmo i všechny další tvory všehomíra. Pozor, pozor! Zmíněné neznamená, že se přeceňujete.

Nízké sebehodnocení je OK

Inteligence, zdraví, popularita, atraktivita, majetek, síly… kam se podíváte, všude by to v rámci vašeho já a osobního prostoru mohlo být lepší. Různí rádoby odborníci se shodují, že podstatným znakem deprese je nízké sebehodnocení. Tím se samozřejmě nenechte mýlit.

Co s tím?

Pokud neprahnete po získání „papírů na hlavu“, bude mimo jiné třeba předchozí úvahy zvládnout. Přesněji řečeno: odstranit je.

Trenéři asertivity důrazně svým klientům doporučují: „Nesnažte se problémy zvládat. Jen je zvládejte.“ Jinými slovy: pouhá snaha nic nevyřeší. Jak píseň dí: „To musím zvládnout sám…!“ Podporou naší aktivity může být „první pomoc“ následující bezprostředně po výše zmíněném rozhodnutí. 

Se vzpomínkou na dávné časy, kdy psychologie byla ztotožňována s učením fyziologa I. P. Pavlova, můžeme hovořit o první pomoci prvosignální, i o obdobném postupu druhosignálním.

„Signální soustava je název souboru nervových mechanismů, pomocí nichž se získávají a zpracovávají primární smyslové informace z vnějšího či vnitřního prostředí (první signální soustava) nebo u člověka informace zprostředkované řečí (druhá signální soustava). Analýzou signální soustavy se zabývá především neurofyziologie a fyziologie vyšší nervové činnosti.“

Prvosignální pomoc

Drsná, leč rychlá první pomoc:

Sprchujte se studenou vodou tak dlouho, až tzv. přijdete na jiné, než v první části tohoto článku uvedené myšlenky.

Druhosignální pomoc

Jemná, leč psychicky i časově náročná první pomoc:

Plochu papíru velikosti A4 rozdělte na tři sloupce. Když se v mysli objeví negativní pocit, zapište si ho do prvního sloupce a vybavte si předchozí, tzv. negativní myšlenku. Tu napište do druhého sloupce. Do třetího sloupce poté vepište odpovídající správnou myšlenku (negativní pocit je například: cítím se mizerně; předchozí negativní myšlenka je: děti zlobí; správná myšlenka je: hlavně, že jsou zdravé). Pro větší efekt si ji můžete několikrát hlasitě opakovat.

Cokoli nám pomůže…

Napadá vás ještě něco jiného a lepšího? Proč ne. Dejme slovo klasikům, byť osobnostně i životní dráhou dosti odlišným.

„Cokoliv nám pomůže zvládnout páteční noc, je dobré.“ John Lennon

„Vyzkoušej všechno, a jen dobrého se drž.“ Tomáš Akvinský

Autor článku

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).