Do nemocnice museli, protože měli nějaké akutní potíže. Teď už je nemají, ale propustit je není kam. Řeč je o pacientech, kteří už jsou příliš křehcí na to, aby mohli odejít domů a jejich rodina se o ně nechce nebo nemůže starat. Léčebny dlouhodobě nemocných pro ně také nemají místo.
Převedeno na čísla, více než dvacet procent pacientů je v nemocnicích zbytečně. Podle internistů se to týká především lidí ve věku nad 65 let, kteří kromě akutního zdravotního problému, kvůli kterému je původně do nemocnice přivezli, trpí i řadou dalších chronických chorob.
Na naší klinice pozoruji rostoucí počet starých multimorbidních pacientů, kteří po naší hospitalizaci na interně vyžadují další doléčení v LDN. I když původní komplikace typu infekce nebo rozvrat vnitřního prostředí organismu vyřešíme a teoreticky bychom je měli propustit, nemůžeme. Vidíme totiž, že by to doma sami nezvládli. Na doléčení by měli jít do LDN, zde ale narážíme na nedostatečnou kapacitu v našem regionu,
říká profesor Jan Václavík, přednosta Interní a kardiologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařské fakulty Ostravské univerzity.
Dalším řešením by bylo předat pacienta do rodiny, která se o něj postará, než se postaví na nohy. Ne každý ale má rodinu, která to zvládne,
má pochopení primář Interního oddělení Nemocnice Znojmo Zdeněk Monhart. Podle něj má jeho region štěstí, že léčebna dlouhodobě nemocných je součástí nemocnice, a tak se obvykle do týdne lůžko najde. Hodně se nám také osvědčila spolupráce se sociální sestrou, která je nezbytnou součástí našeho týmu. Má perfektní přehled, jaké má pacient možnosti, co by pro něj bylo nejvhodnější. Umí také poradit příbuzným s příspěvky a další pomocí, když si vezmou nemocného domů,
vysvětluje primář Monhart.
Ne všude jsou ale takové služby v podobě pečovatelských agentur k dispozici v dostatečné kapacitě, případně se dlouho čeká, až budou moci nabrat nové klienty. Také vyřízené příspěvku na péči, z něhož se tyto služby dají platit, trvá někdy neúměrně dlouho.
Seniorů v nemocnici přibývá kvůli stárnutí populace, dožívání se vyššího věku a nedostačujících kapacit zařízení, jež se o seniory, kteří trpí více nemocemi najednou, starají. Vidíme to i u nás. Na běžných interních lůžkách potřebujeme více personálu než doposud. Zatím nám například stačil jeden sanitář, nyní už potřebujeme dva. Pacient s více zdravotními problémy vyžaduje náročnější péči,
dodává znojemský primář.
Lepší odejít doma
Na nemocničních lůžkách na internách však zbytečně neleží jen nemocní, kteří se uzdravují, ale i ti, pro které je toto lůžko finální zastávkou. Přijde mi nešťastné, když rodiny pošlou těžce nemocné příbuzné umřít do nemocnice. Přitom by pro ně mnohdy bylo lepší, aby v klidu dožili mezi svými. Přestože se situace pomalu lepší, není u nás zvykem umírat doma. Rodiny často chtějí, abychom terminálně nemocné stále léčili. Ale pro řadu takto nemocných je lepší v klidu odejít v domácím prostředí, než aby leželi napojení na hadičky a píchali jsme do nich injekce,
říká profesor Václavík.
Podle statistik žilo v České republice ke konci loňského roku asi 20,9 procent lidí ve věku 65 a více let – tedy přibližně každý pátý člověk je senior. Podle střední varianty projekce, která představuje „nejpravděpodobnější scénář“, se očekává, že tento podíl vzroste do poloviny století na cca 29 procent. Kolem roku 2050 by tak mělo v České republice žít přibližně 3,1 milionu osob starších 65 let.
ČLÁNKY DO MAILU