První zákrok v narkóze byl proveden 30. září roku 1846 Williamem Mortonem. Morton tou dobou pracoval jako zubař a poprvé ji uplatnil při extrakci zubů. Za účelem zmírnit pacientovu bolest dotyčnému podal éter. Za první operací v narkóze na území Evropy se nicméně musíme vrátit zpátky do naší země.
Bolest se tlumila přírodně
Jednalo se tedy teprve o druhý takový zákrok na světě. Proto může být překvapující, že se tohoto úkolu neujal zkušený lékař, nýbrž magistr chirurgie a člen řádu milosrdných bratří František Celestýn Opitz, který měl za sebou teprve 6 let působení v nemocnici Milosrdných bratří (dnes Nemocnice Na Františku).
Do té doby medicína neznala žádný efektivní postup, jak pacienta bezpečně uspat a provést zákrok tak, aby nemusel být celou dobu při vědomí. Ačkoliv sahá historie anesteziologie již do starověku, nedalo se tehdy mluvit o plnohodnotné narkóze. Používaly se spíše látky, které vedly k potlačení bolesti, takže pacient operaci nějakým způsobem vydržel.
Rozhodně ale neplatilo, že by opium, mandragora, konopí a jiné přírodní látky bolest naprosto utlumily. Ve středověku se přitom používalo především opium, které se pro zesílení účinků kombinovalo s alkoholem. Právě alkohol byl pak látkou, na kterou lékaři před zavedením éteru spoléhali.
Účinky éteru na zvířatech
Zajímavé je, že ačkoliv Morton a Opitz pracovali zcela nezávisle na sobě, došli k obdobným poznatkům s odstupem jen asi 4 měsíců. Pod pojmem chirurgický zákrok se tehdy myslely hlavně amputace a zubní operace. Lékaři totiž neznali bezpečné postupy, jak operovat třeba v břišní dutině.
Obdobně postupoval i magistr Opitz, který o možnost operovat člověka v narkóze usiloval několik let. Zákroku předcházelo intenzivní studium účinků éteru. Bratr Celestýn Opitz nejprve zkoumal, jakým způsobem éter působí na zvířata.
Vedení nemocnice mu ale nechtělo povolit testování na lidech. Nebyla v tom jen nedůvěra v neznámou metodu. Tehdy byla totiž bolest vnímána jako něco, co má člověka posílit a upevnit jeho oddanost Bohu. Pacienti trpěli a jejich snášení bolesti jim mělo přinést zásluhy.
Galerie: Z historie chirurgie
Věhlas pro nemocnici Na Františku
V roce 1847 konečně Opitz dosáhl svého a bylo mu povoleno provést zákrok na člověku. K uspání použil skleněnou baňku, ve které byla umístěna látka nasáklá éterem. Baňka byla umístěna přes nos a ústa pacienta tak, aby mohl éter inhalovat.
Zákrok byl úspěšný, díky čemuž si magistr Opitz vysloužil uznání svých kolegů, nadřízených i široké veřejnosti. Nakonec během svého života provedl tímto způsobem dalších 186 operací.
Cena Celestýna Opitze
Odvaha a snaha o revoluční počin, díky kterému se postaral o zmírnění utrpení desítek pacientů, se mu skutečně vyplatily. Vídeňská univerzita mu za to umožnila pokračovat ve studiu chirurgie, takže magistr Opitz získal v roce 1854 doktorský titul. František Celestýn Opitz zesnul 7. prosince 1866 v důsledku přepracování. Shodou okolností mu byl ještě v témže roce udělen rytířský kříž Řádu Františka Josefa I.
Na jeho počest uděluje řád milosrdných bratří od roku 2010 Cenu Celestýna Opitze, a to jako ocenění za vzornou péči o nemocné a jinak potřebné. Mezi oceněnými jsou nejen zdravotní sestry, lékaři a řeholníci, ale i běžní lidé, kteří s oddaností pečovali o ostatní.
ČLÁNKY DO MAILU