Hlavní navigace

Přišel s křivými zuby, odcházel jako jiný člověk. Lékařka popisuje, jak ortodoncie mění životy

28. 4. 2021

Sdílet

 Autor: Ilustrační foto Depositphotos
ROZHOVOR – Svoji práci má velmi ráda. „Ortodoncie je krásné povolání. Je hezké sledovat, jak mi pacienti v průběhu léčby kvetou před očima,“ říká Klára Šafránková a přibližuje, komu a v čem mohou rovnátka pomoci, kdy je vhodné s nimi začít a proč bývají v jedné rodině podobné potíže s chrupem.

Klára Šafránková je stomatoložka a již několik let se naplno věnuje ortodoncii, tedy léčbě nepravidelností chrupu, na zubní klinice Dental Office H33. Jejími pacient jsou jak děti, tak dnes často i dospělí.


Autor: Dental Office H33

„Dotáhnout terapii do konce je velmi důležité, vytváříme tím stabilitu celého výsledku,“ popisuje Klára Šafránková

„Jak se jim začínají zuby rovnat, začínají se najednou více smát. Se stoupajícím sebevědomím si pak snadněji hledají partnery a zakládají rodiny,“ říká lékařka. Ale každý má jinou povahu a přístup, zkrátka – někdo se rád směje i s hodně křivými zuby…

Dnes vídáme jak děti, tak i dospělé s rovnátky. Kdy je ideální začít zuby rovnat?

Věk vhodný pro zahájení ortodontické léčby závisí na konkrétní vadě chrupu. Často se rodiče diví, že by mělo mít jejich dítě rovnátka už ve chvíli, kdy ještě nemá vyměněné všechny dočasné zuby za stálé. Problémy, jako je například zkřížený skus, zákus řezáku nebo retence stálých špičáků je však třeba řešit co nejdříve. Naopak někdy je dobré zahájení ortodontické terapie odložit na období puberty, kdy děti rychle rostou. To urychluje úpravu skusu a zkracuje dobu nošení rovnátek.

Obecně lze říci, že je až na výjimky dobré s ortodontickou léčbu začít, dokud je pacient ještě v růstu, po jeho ukončení v dospělosti se nám již nemusí u některých vad podařit dosáhnout dokonalého výsledku.

Dá se říci, kdo je váš typický pacient?

Každý pacient je jiný. Těžko lze někoho popsat jako typického. Každý má jiné zuby a odlišný přístup k ortodontické léčbě. Každý má jinou povahu a přístup ke svým zubům. Někdo se rád směje i s hodně křivými zuby, někdo má komplex z drobných nedokonalostí a nedokáže pak vyloudit ani malý úsměv. Ke každému pacientovi je třeba přistupovat individuálně, a ne z každého je dobré vytvářet ortodontického pacienta.

Kdo posoudí, zda terapie je, či není třeba?

Prvotní záchyt ortodontických anomálií je v rukou ošetřujících zubních lékařů. Ti se řídí směrnicí (tzv. Svrateckým programem), která popisuje, kdy mají dětské pacienty odesílat na ortodontickou konzultaci. Nezdá-li se rodičům nebo pacientovi něco na jejich zubech v pořádku, mohou navštívit ortodontistu i sami bez doporučení zubního lékaře.

Na ortodontistovi pak je posouzení, jestli a případně kdy zahájit ortodontickou terapii.

Dospělí se rozhodují sami za sebe, ale jak přesvědčit dítě, aby nosilo rovnátka?

Těžko. Stěžejní je pro nás přístup rodičů. Pokud jsou schopni své dítě před návštěvou ortodontisty stejně jako jakéhokoliv jiného lékaře pozitivně namotivovat a předem neděsit, máme vyhráno. Děti své rodiče kopírují i ve strachu z doktorů, a práce s nimi je pak zpočátku náročnější. Na nás ortodontistech je vše dětem v klidu vysvětlit, popovídat si o tom, co a proč by se mělo s jejich zoubky dít.

Někdy se setkáme s dětmi, které nejsou vůbec schopné nebo ochotné v ordinaci spolupracovat, a není to závislé vždy jen na věku. V takovém případě je na místě děti netrápit a zvážit odložení zahájení ortodontické terapie. Křivé zuby nikoho na životě neohrožují, a tak není čeho se obávat.

Starají se děti dobře o svá rovnátka a celkově dutinu ústní? 

Pro zahájení ortodontické léčby jakýmkoliv aparátem je nezbytné, aby pacient dodržoval zásady dobré dentální hygieny a měl sanovaný chrup. Jinými slovy, pokud si děti zuby dobře nečistí, nemohou dostat žádná rovnátka. Rovnátka jsou za odměnu za dobré čištění.

S nasazenými fixními rovnátky je čištění zubů obtížné a dělá někdy problém i pacientům, kteří si vždy zuby dobře čistili. Velikou oporou v tomto směru nám jsou dentální hygienistky. Jejich úkolem je nejen pravidelně zuby hloubkově očistit, ale také opakovaně instruovat a motivovat pacienty k dobrému čištění.

Jaké jsou typické problémy, s nimiž se setkáváte? 

Navážu na předešlé, neboť nejčastějším problémem je špatné čištění zubů. Pokud má pacient na zubech dlouhodobě větší množství zubního plaku v okolí rovnátka, může dojít k odvápnění zubní skloviny a vzniku bílých skvrn, tedy první fázi zubního kazu. Dalším nepříjemným průvodním znakem špatné zubní hygieny je zánět dásní. Se zvyšujícím se počtem pacientů, kteří nosí místo fixních rovnátek snímací fóliové aparáty, se výskyt těchto komplikací snižuje.

Při nošení rovnátek je třeba celkově dobrá spolupráce dítěte i rodičů. Musí chodit pravidelně na plánované kontroly a rovnátka používat dle instrukcí. Ani nejlepší rovnátka schovaná v šuplíku nefungují.

Mnoho rodičů se také mylně domnívá, že když jejich děti chodí na prohlídky na ortodoncii, nemusí chodit na pravidelné preventivní prohlídky ke svému ošetřujícímu zubnímu lékaři. Opak je pravdou, a i v průběhu ortodontické terapie se nesmí zubní prevence zanedbávat.

Apelujete více na rodiče, nebo na děti?

Při práci s dětmi se snažím vše řešit hlavně přímo s nimi. Myslím, že je třeba děti učit, že je každý odpovědný sám za sebe a za své zdraví. Už na počátku při prezentaci léčebného plánu je dobré, aby se samy osobně seznámily s tím, co je čeká. Děti nás dokážou často překvapit svou bystrostí a pohotovostí, s jakou se ve věcech zorientují.

V jakém věku je dítě již schopné toto pochopit a postarat se o svůj chrup, respektive rovnátka samo?

To je velmi individuální. Některé děti si už při nástupu do školy čistí zuby lépe než jejich rodiče. Naopak mnozí lidé si nejsou schopni zuby správně čistit celý život. Co se týče péče o rovnátka, tu zvládají děti dobře i v předškolním věku. Většinou si na rovnátka i lépe zvykají než dospělí.

Bývají v jedné rodině stejné potíže, pokud jde o ortodontické vady?

Ano, křivé zuby se často dědí. Při pohledu na úsměv rodičů je nám někdy hned jasné, co na nás čeká v ústech jejich ratolestí. Když rovnáme zuby u sourozenců, je to znát i na léčebných plánech, které se mohou ne náhodou velmi podobat.

Jak dlouho jsou obvykle děti ve vaší péči?

Cílem ortodontisty je efektivní řešení problému s co nejkratší dobou nošení rovnátek. Proto je v určitých případech dobré terapii odložit tak, aby vše proběhlo v jedné fázi a pacient nebyl zatěžován dlouhodobou léčbou. Ne vždy je ale možné takto postupovat a dětský pacient musí mít rovnátka ve dvou fázích. První přípravné, zpravidla k odblokování špatného skusu nebo odstranění zlozvyku, druhé definitivní po ukončení výměny chrupu. Tento postup je na místě, pokud je výsledkem první fáze urychlení té druhé.

Celková doba léčby aktivním ortodontickým aparátem by s výjimkou složitých případů ideálně neměla přesahovat dva roky.

Dokončí pacienti většinou léčbu, nebo se stává, že skončí dříve, než je z vašeho pohledu vhodné? 

V drtivé většině případů dotáhneme terapii do konce. To dotáhnutí do konce je velmi důležité, neboť tím vytváříme stabilitu celého výsledku. Pokud na nás pacienti naléhají a chtějí léčbu ukončit předčasně, třeba s nedoladěným skusem, riskují, že se jim zuby v budoucnu opět začnou křivit.

Důvodem k indikaci předčasného ukončení ortodontické terapie ze strany ortodontisty je pak nespolupráce pacienta v jakémkoliv směru.

Kdy máte radost z výsledku a býváte naopak někdy zklamaná?

Ortodoncie je krásné povolání. Je hezké sledovat, jak mi moji pacienti v průběhu léčby kvetou před očima. Jak se jim začínají zuby rovnat, začínají se najednou více smát. Se stoupajícím sebevědomím si pak snadněji hledají partnery a zakládají rodiny.

Jednou do mé ordinace přišel mladík, který celé dětství nosil nějaká rovnátka, na jeho zubech to však bohužel nebylo znát. Přišel na doporučení, ale vlastně už žádná rovnátka nechtěl, nesnášel je, stejně jako svoje zuby a svůj život. Pustili jsme se do nápravy. S kolegy jiných stomatologických specializací jsme sestavili náročný plán a pacienta přesvědčili, že stojí za to se do něj pustit. Na konci celého procesu stál úplně jiný člověk, který se začal radovat ze života. A to je důvod, proč mám svou práci ráda.

Samozřejmě, ne vždy je to takto idylické. Práce s lidmi bývá někdy náročná.

Měla jste ještě nějaký mimořádný případ?

Případů mimořádných svou náročností jsem měla mnoho. Na naší klinice jsme tým složený ze zubních lékařů různých specializací a mezioborová spolupráce přináší do mé práce další rozměr. Zajímavá je také spolupráce s čelistními chirurgy, se kterými řeším vážné skeletální vady a postupy spojenými s čelistní operací.

Každý člověk si s sebou nese svůj zajímavý příběh a mimořádný je pro mne vlastně každý z nich.

MUDr. Klára Šafránková

Studium stomatologie na 1. lékařské fakultě UK v Praze ukončila v roce 2008. Poté absolvovala specializační přípravu v oboru ortodoncie zakončenou atestační zkouškou. Od ledna 2013 se připojila k týmu Dental Office H33, kde se naplno věnuje ortodoncii. Ráda pracuje s klasickými i neviditelnými rovnátky a sleduje další nové trendy v oboru ortodoncie.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).