Hlavní navigace

Očkování, školky, ministerstvo a soudní ochrana Velkého kulového

26. 9. 2016

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com / Vitalia.cz
Mnozí rodiče již zaregistrovali, jak se začíná vysvětlovat, proč do mateřských školek budou moci neočkované děti ve věku pěti let, ale stále do nich nesmí být přijímány neočkované děti ve věku čtyř let a mladší. Když jsem tu argumentaci poprvé uviděl, měl jsem dojem, že je to legrace. Bohužel, není.

Je skutečností, že v roce 2017 začne platit nový zákon, který činí pro děti povinným i poslední rok předškolní docházky. Tedy poslední rok dítěte v mateřské školce. Situace, která vznikne, již jednoznačně prozrazuje, o co jde ve skutečnosti takzvaným autoritám ochrany veřejného zdraví. Nu, posuďte sami. (Aktuálně.cz: Čtyřleté dítě bez očkování do školky nesmí, pětileté bude muset. Nikomu to nepřijde divné).

Moc brzo, nebo raději moc pozdě?

Je neoddiskutovatelnou skutečností, že některá očkování vůbec nejdou ku zdravotnímu prospěchu malých očkovaných dětí v tom věku, kdy je do nich naši odborníci nechávají napíchat. Pouze příkladem třeba očkování proti zarděnkám a žloutence typu B. Jejich provádění opravdu nepatří do dětského věku. Samotný očkovanec z nich nemá jako malé dítě nejen žádný užitek, ale dokonce tomu může být i právě naopak. (Tak například ochranný efekt příliš brzy provedeného očkování nezřídka úspěšně stihne vyprchat do doby, kdy ochrana proti onemocnění může být opravdu potřebná apod.)

Kdybychom taková očkování malých dětí ale rozumně odložili až do pozdějšího věku, odpadly by z velmi logických důvodů početné indikace jejich provedení. (Tak například, pokud by se očkování proti zarděnkám rozumně provádělo až u žen v předfertilním věku, nebude důvod očkovat všechny chlapce a dokonce ani 50 až 75 % dívek, které mezitím zarděnky přirozeně jako holčičky prodělají. Obhajitelná potřeba očkování proti zarděnkám by objektivně klesla na pouhých 10 až 20 %.)

Někdo však očkování užitečná pro očkovance v raném věku a užitečná až v jeho pozdějším věku z oficiálně neznámých důvodů spojil do polyvalentních vakcín. Většinu polyvalentních vakcín tak dnes spojuje jedna nemilá věc. Když ji píchnete do dítěte, bude to pro některé její součásti buď nevysvětlitelně brzo, nebo nevysvětlitelně pozdě. Tohle by se dost špatně obhajovalo i před úplnými laiky. Proto vznikla potřeba najít nějaký argument, který by tuto zjevnou logickou díru nějak „vykryl“ a umožnil očkovat především v co nejširším rozsahu, pokud možno úplně všechny děti proti úplně všemu.

Kolektivní imunita

Jako vhodný k tomuto účelu se poté všeobecně na světě rozšířil tzv. argument potřeby vytvoření kolektivní imunity. Mnozí vědci poukazují na to, že tento jev dosud nebyl exaktně vědecky prokázaný. Jedná se o teoretickou úvahovou konstrukci – logický model. Kolektivní imunita však určitě dává smysl a mohla by fungovat za určitých předpokladů, které ale musí být nejprve naplněny. A to právě u mnoha vakcín nejsou, nebo o tom vlastně nic moc nevíme.

Již několikrát jsem v tomto ohledu uváděl, jak celý vědecký svět nedávno překvapily výzkumy acelulárních vakcín proti černému kašli. Tyto vakcíny sice chrání očkované proti těžším formám průběhu černého kašle a proti jeho nebezpečným komplikacím, ale jen krátkodobě, a především poté ale nebrání kolonizaci a samotnému šíření bakterie (bordetella pertussis) mezi očkovanými. Tyto vakcíny prakticky kolektivní imunitu v populaci vůbec nevytváří, přestože určitým způsobem fungují. (PubMed.gov: Acellular pertussis vaccines protect against disease but fail to prevent infection and transmission in a nonhuman primate model)

Kolektivní imunita je převážně lobbistický argument, který obhajuje očkování malých zdravých děti a jejich vystavování zdravotně rizikovému výkonu nikoliv pro jejich vlastní zdravotní prospěch. Údajně proto, aby se nemoci nemohly šířit a v populaci přestaly kolovat nebezpečné patogeny. To by mělo chránit osoby, které samy očkováním chráněny být nemohou. (Počet takových osob v populaci, kvůli kterým se u nás očkují statisíce dětí, je však neznámý asi jako UFO.)

Kolektivní imunita v MŠ nesmí být prolomena!

Přestože pojem kolektivní imunita v epidemiologii velkých a dostatečně izolovaných populací skutečně existuje, kolektivní imunitu v nějakém běžném kolektivu (integrovaném mezi dalšími kolektivy jedné populace) nikdy nikdo, kdo byl skutečně odborníkem, ve světové literatuře nerozlišoval a nepopsal.

Úředníci však museli z nouze s něčím přijít. Přestože jste nikdy nemohli slyšet o kolektivní imunitě v Poslanecké sněmovně, o kolektivní imunitě ve Škodě Mladá Boleslav ani o kolektivní imunitě na dětských dopravních hřištích, o kolektivní imunitě v mateřských školkách se široce hovoří. Hovoří se o ní jako o klíčové společenské hodnotě, která je naprosto zásadní a nejede přes ni vlak. Kolektivní imunita v mateřských školkách nesmí být prolomena přijímáním neočkovaných dětí!

Ještě donedávna se tímto argumentem jako zásadním dušovali snad všichni odborníci, úředníci na MZ ČR, politici i vláda. Ve smyslu znění základních lidských práv a svobod označovali dosažení takového stavu v mateřských školkách za zcela nezbytné pro ochranu veřejného zdraví v demokratické společnosti. Tato argumentace se skutečně objevila v oficiálních dokumentech – ve vyjádřeních pro Ústavní soud ČR a pro Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Pro připomenutí si dovoluji ukázat tři citace z Vyjádření Vlády ČR vůči Ústavnímu soudu ČR z července roku 2014. Týkalo se právě vylučování neočkovaných dětí z mateřských školek.

Jen při dostatečné proočkovanosti je totiž možné navodit tzv. kolektivní imunitu, tedy formu imunity, ke které dochází, když je významné množství osob v populaci či skupině (např. mateřské škole) očkováno proti konkrétním infekčním onemocněním. Při navození kolektivní imunity daný patogen v populaci necirkuluje a v důsledku toho není pak chráněn jen očkovaný jedinec, ale i ti jedinci, kteří očkováni nejsou z důvodu trvalé kontraindikace (cca 5 % populace), nebo ti, u nichž se nevytvořila dostatečná imunita po očkování.

Zachování kolektivní imunity je tedy podstatné pro zamezení šíření onemocnění v populaci a jednoznačně převažuje nad individuálními základními právy jednotlivce.

Pokud bude prolomena kolektivní imunita, děti, které ze zákonem předvídaných důvodů očkovány nebyly, nebo se u nich nevytvořila dostatečná imunita po očkování, chráněny nebudou, což se může postupně negativně projevit nejen v šíření infekčních onemocnění v populaci, ale i nákladech na léčbu osob, které bylo možné ochránit prevencí.

Defenestrace politických škůdců kolektivní imunity

A najednou zde máme zákon, který nechá pustit do všech mateřských školek v ČR úplně všechny neočkované děti. Respektive pustí je tam všechny na poslední předškolní rok. V každém případě se neočkované děti ve školkách budou pohybovat, cumlat a dumlat se všemi ostatními menšími dětmi. Nebudou tam ve skleněné vitríně. Prolomení kolektivní imunity ve školkách ale najednou všechny politiky a úředníky nějak přestává zajímat. Původně nejsilnější a v podstatě vlastně i jediný odborný argument se vytrácí, až úplně mizí…

Zajímalo by mne, co s tím udělají takové ultra-očko-matky? Některé se až dosud nechávaly veřejně slyšet, že by neočkované děti ze školek vyhazovaly třeba i oknem, za ty jejich děsivě nezodpovědné rodiče! Přijdou snad očkovací „ultras“ nyní stávkovat před parlament nebo MZ ČR a přijdou vyhodit oknem škůdce, kteří prolomení kolektivní imunity v mateřských školkách připustili?

Babo, raď!

Protože kolektivní imunita v MŠ byl dosud v podstatě jediný široce a důrazně používaný argument pro nepřijímání neočkovaných dětí do kolektivů (viz výše), zajímalo mne, s čím novým naši úředníci a političtí lobbisté přijdou. Měl jsem dokonce i svůj soukromý „tip“ na novou verzi našeho očkovacího Kocourkova. Ale to, co přišlo, to mi opravdu vyrazilo dech. Dva nové argumenty nám veřejně představil sám pan poslanec David Kasal. V jeho odpovědi uvedené v médiích se dočteme:

Podle poslance Davida Kasala (ANO) z pracovní komise pro očkování to byl trochu ústupek školskému zákonu a neočkovaným dětem, které jsou teď omezovány, když do školky nemohou. A pětileté děti jsou přeci jen odolnější než čtyřleté a mladší,“ vysvětluje Kasal.

Skvělé, pane Kasale!

Poprvé v historii české obhajoby očkování se dozvídáme nová a dosud utajovaná fakta. Zjišťujeme, že pětileté neočkované děti v dětských kolektivech našim ochráncům veřejného zdraví už vlastně nevadí, protože jsme (kdy?) zjistili, že právě pětileté děti jsou o něco odolnější než děti čtyřleté. Výborně! Ještě odolnější než pětileté děti budou zajisté děti šestileté a děti ještě starší. To znamená, že by už konečně mohly neočkované děti na všech školách společně s ostatními dětmi na školy v přírodě, na dětské tábory, na ozdravné pobyty i na letní sportovní soustředění. Mýlím se snad, pane Kasale? Nebo nám ta odolnost dětí po pátém roku věku zase nějak klesne?

Kasání se nad právem

Ale to ještě opravdu není ta největší legrace. Uvědomte si prosím, že pan Kasal nás informuje o tom, že to byl „…trochu ústupek školskému zákonu a neočkovaným dětem.“ Prosím?! Takže naši politici a úřednická lobby na MZ ČR se rozhodli „trochu ustoupit“. Já bych si dovolil trochu připomenout, že tady máme trochu něco jako je nějaký antidiskriminační zákon. Podle tohoto zákona opravdu není legální někoho jenom tak trochu diskriminovat. (Očkované děti do školky mohou od tří let a mohou tak získat tříleté předškolní vzdělání, ale neočkované děti mohou do školky až od pěti let a mohou tak získat pouze vzdělání jednoleté.)

Naši pachatelé poté dále pozapomněli, že tam, kde je pro účel ochrany veřejného zdraví objektivně nezbytně nutné omezit dětem základní lidská práva, tam se to udělat opravdu musí. Ale tam, kde to objektivně nezbytné není, tam se to udělat v žádném případě nesmí. Tak zní celou dobu základní lidsko-právní předpisy mezinárodního, unijního i našeho ústavního práva. Dosud nikdy jsem neslyšel, že z těchto přednostních a nadřazených právních předpisů lze udělat „…trochu ústupek školskému zákonu.“ Kdyby tohle řekl někdo z Ministerstva zemědělství ČR, byl bych přesvědčen, že si dělá kozy…

Co na to Česká vakcinologická společnost?

To, že se jedná o skutečně nechutnou záležitost, potvrzuje dokonce i postoj jindy nekompromisně agilní České vakcinologické společnosti. Její vědecký sekretář, prof.  Roman Chlíbek, od tohohle dal sám rozumně ruce pryč. (Otázkou zůstává, jak se v této věci skrytě angažují jednotlivci z ČVS v zákulisí na MZ ČR – zejména v Národní imunizační komisi.)

„My se snažíme o to, aby byl počet rodičů odmítajících očkování co nejmenší, a neřešíme absurdity v zákonech,“ říká prof. Chlíbek (iHned.cz: Čtyřleté děti bez očkování do školky nesmí, pětileté budou muset. Jsou prý odolnější).

A co s tím uděláte vy?

Milí lidé a milí rodiče, milí občané ČR, myslím, že už snad úplně každý musí vidět, jakou roli mají a hrají MZ ČR a naši politici ve vztahu k celému očkování a vynucování spotřeby vakcín. V této zemi nemáme ve skutečnosti žádná práva, dokonce ani ta základní. Očkovací lobby si udělá, co chce, a použije právě takové argumenty, jaké se jí zrovna hodí. Jaké se zrovna nehodí – takové ihned zahodí. V této zemi představují naše práva a práva našich dětí jenom Velké kulové. Jak ale říká pan Marek Eben, je to pořád více než Malé kulové.

Naši ministerští úředníci a politici pracují ve prospěch výrobců léčiv na úkor nás, našich dětí, základních práv a veřejného zájmu. Pokud vám k tomuto závěru ještě nestačí uvedené reálie, poté se podívejte třeba na novou zprávu Nadačního fondu proti korupci. Je opravdu výstižná.


Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).