Žloutenka sílí v době, kdy v tuzemsku přibývá také nemocných covidem, tu a tam už i chřipkou, ale i jinými nemocemi, protože jsme na začátku nové sezóny celé škály respiračních nemocí.
Letos se potkávají se silnou vlnou žloutenky A, jež zatím neustupuje. Do konce září Státní zdravotní ústav evidoval bezmála 1 800 pacientů s prokázanou nemocí. Nejvíc nakažených je v metropoli.
Vysoký počet infikovaných virem žloutenky zvýšil zájem o očkování, které je nejúčinnější formou prevence. Některým očkovaným se ale stane, že kvůli jiné nemoci či z jiných důvodů – aktuálně se hovoří o třeba o lokálních výpadcích vakcín kvůli vysokému zájmu – musí odložit druhou či třetí dávku.
Podle předsedy České vakcinologické společnosti Romana Chlíbka to ale není problém a rozočkovaný člověk o ochranu před žloutenkou nepřijde.
Zvažujete očkování proti žloutence A?
Dvě nebo tři dávky?
Očkování proti žloutence má většinou dvě, někdy tři dávky. Dvě dávky se dávají u vakcíny zaměřené pouze na hepatitidu A. Tři tomu, kdo se nechá v jedné vakcíně očkovati proti A i variantě B. U kombinované vakcíny jde zejména o zájemce starší třiceti let, protože ti ještě nepodstoupili povinné očkování proti žloutence B.
Rozdíl mezi dvěma či třemi dávkami pozná očkovaný nejen ve své peněžence (dvě dávky vyjdou až na 3 000 tisíc korun, tři na zhruba 6 600 Kč), ale také v intervalech, ve kterých na sebe dávky navazují.
U monovakcíny následuje druhá dávka po půl roce až roce. U dvojkombinace následuje druhá dávka po měsíci a třetí po půl roce od prvního očkování.
U očkování proti žloutence A chrání už první dávka. Ta druhá je pojištěním celoživotní ochrany a měla by se podat za šest až dvanáct měsíců, ovšem nejpozději do pěti let,
vysvětluje Roman Chlíbek. Odkládání vakcinace kvůli nemoci, zapomětlivosti nebo z jiných důvodů proto nemůže ochranu po první dávce výrazně narušit.
U očkování proti žloutence A i B zároveň je mezi první a druhou dávkou minimální interval jeden měsíc. Ten maximální stanovený není,
doplňuje lékař. Je tedy ochrana dostatečná, když druhou dávku někdo absolvuje později než za měsíc po první? Je, pokud to očkovaný stihne do půl roku. Pokud druhou dávku lékaři podá do tří až šesti měsíců, je to stále dostatečné a s očkováním se nemusí začínat znovu,
uklidňuje Roman Chlíbek.
Ani po více než půl roce by nejspíš lékař nenavrhl, aby očkovaný začal vakcinaci proti žloutenkám A a B od začátku, důvodem k váhání to ale není. Oddaluje-li někdo druhou dávku očkování proti žloutence A a B, oddaluje tím i nástup ochrany očkování, která přichází až po druhé dávce,
upozorňuje lékař.
Přesto stále platí pravidlo, že na vakcinaci by člověk měl jít zcela zdravý. Na druhou stranu, rozestupy mezi dávkami jsou takové, že se dají zvládnout třeba i s pauzou na odeznění virózy,
dodává Roman Chlíbek.
S očkování by člověk měl počkat do plného odeznění příznaků. U dětí se doporučuje týden až 14 dnů, pokud jde o závažnější infekci.
Čím se očkuje
U žloutenek se v současnosti hovoří o šesti typech onemocnění (kterým, to píšeme zde). Očkování ale existuje jen proti dvěma z nich – A a B. Přímo proti žloutenkám C, D, E a G není možné, protože vakcíny neexistují.
Jen mytí rukou nestačí
Očkování proti žloutence A je nejjistějším typem prevence. Doporučované je i mytí rukou, ovšem to nemusí představovat u žloutenky dostatečnou ochranu, protože virus vydrží i několik dnů na předmětech včetně potravin a přenášet se může i pitnou vodou.
U žloutenky A jsou na trhu dostupné tři očkovací látky, a to pod názvy Avaxim, Havrix a Vaqta. U kombinované vakcíny proti A i B v současnosti je na trhu pouze vakcína Twinrix.
Očkování žloutenkou B je součástí povinné hexavakcíny pro nejmenší děti. Na trhu je také jako monovakcína Engerix-B a Fendrix určená dospívající a dospělé s o nemocněním ledvin.
Kromě očkování existuje proti žloutence B také tzv. pasivní imunizace Neohepatect. Tedy injekce léku přímo s protilátkami. Používá se ale jen ve zvláštních případech. Třeba k ochraně novorozenců infikovaných matek nebo při transplantaci pacientů s tímto onemocněním.
ČLÁNKY DO MAILU