Hlavní navigace

„Moudra“ o koronaviru: dostalo lidstvo nemoc, jakou potřebovalo?

Autor: Depositphotos.com
KOMENTÁŘ – Je COVID-19 nemoc na míru? Co mají společného Stockholmský syndrom, Lima a koronavirus?
Tomáš Novák
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Přečtěte si jeden z řady anonymních textů kolujících na internetu (vhodné emodži smajlíky si prosím libovolně domyslete):

Lidstvo dostalo přesně tu nemoc, jakou potřebovalo…

Přestali jsme si vážit zdraví, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, že na tom nejvíc záleží.

Přestali jsme si vážit přírody, a proto jsme dostali takovou nemoc, aby nám pobyt v ní byl tak vzácný.

Přestali jsme být schopni pracovat v rodinách, a proto nás tato nemoc zamkla do našich domovů, abychom se mohli znovu naučit fungovat jako rodina.

Přestali jsme si vážit starých a nemocných, a proto nám byla dána tato nemoc, abychom si připomněli, jak jsou zranitelní.

Přestali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, abychom zjistili, jak jsou nepostradatelní.

Přestali jsme mít respekt k učitelům, a proto tato nemoc uzavřela naše školy, aby si ji rodiče mohli vyzkoušet sami.

Mysleli jsme si, že si můžeme všechno koupit, být kdekoliv a s kým jsme chtěli, a proto jsme dostali tento druh nemoci, abychom si uvědomili, že to není samozřejmost.

Mamona nás rozesmála, volný čas jsme trávili v nákupních centrech, proto nám je tato nemoc zavřela, abychom pochopili, že si štěstí koupit nemůžeme.

Zaměřili jsme velkou pozornost na náš vzhled a porovnávání sebe, proto nám tato nemoc zakryla tváře, abychom pochopili, že tam naše krása není.

Mysleli jsme si, že jsme gentlemani na této zemi, a proto jsme dostali tuto nemoc, aby nás něco miniaturního, co ani není vidět, mohlo zkrotit, dát nám příručku a trochu pokory.

Tato nemoc nám bere hodně, ale zároveň nám dává možnost se toho tolik naučit a pochopit, co je v životě nejdůležitější.

Dostali jsme nemoc na míru… asi jsme ji jako lidstvo opravdu potřebovali.

(konec citace)

Není nemoc, kterou bychom potřebovali, vždycky je to patologie

Na první pohled jde o opus přemýšlivého, kritického člověka. Určitě soucítí s chybujícími, třídí odpad a horuje pro udržitelný rozvoj. Jistě… to vše je možné. Po mém soudu se chybička vloudila přinejmenším do jeho mudrování. Nejspíš lze říci „nahoře huj a dole fuj“.

Především neexistuje a nemůže existovat nemoc, kterou by lidstvo potřebovalo.

Informace o COVID-19 na jednom místě

Onemocněni COVID-19 způsobuje koronavirus SARS-CoV-2, jehož epidemie vypukla na konci roku 2019 v Číně, v březnu 2020 byla WHO byla prohlášena za pandemii. Všechny naše texty ke koronaviru a COVID-19 najdete zde.

Nemoc je vždy patologický stav těla nebo mysli. Zmíněný stav je projevem změny funkcí buněk a v důsledku i morfologickým poškozením těchto buněk, tkání a orgánů.

Tvrdit, že současná pandemie je něco jako „učitel národů“, poněkud připomíná tzv. Stockholmský syndrom.

Sympatie k nepříteli jako obrana před úzkostí

Termín vznikl v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy se dva zločinci neúspěšně pokusili v hlavním městě Švédska vyloupit banku. Ve snaze zajistit si bezpečný únik a beztrestnost zajali rukojmí. Za pouhých sto třicet hodin vyjednávání obou lotrů s policií se postoj rukojmí naprosto změnil. Vůči gangsterům si vytvořili kladný emoční vztah, považovali je za své ochránce a zasahující policisty za nepřítele. (O problematice podrobněji v článku Stockholmský syndrom a chorobné sympatie k tyranům.)

S opačným znaménkem může dojít ke stavu zvanému Limský syndrom. Pachatel zločinu se stane psychicky, zejména citově závislý na své oběti. Ve vyhraněné podobě šlo o situaci po teroristickém obsazení Japonského velvyslanectví v peruánské Limě roku 1996.

Dávno před uvedenými událostmi popsala Anna Freudová obranný mechanismus identifikace s agresorem. Vnímala jej „jako jednu z nejsilnějších zbraní ega při vyrovnávání se s úzkostí“.

Člověk vystavený masivnímu stresu jej poměrně často vnímá jako důsledek svých chyb. Jako by byl zodpovědný za agresi útočníka. Paradoxně v útočícím hledá oporu. Aby ji získal a mohl ji subjektivně přijmout, musí mu dát za pravdu. 

Je to rychlé a povrchní řešení situace. Úzkostně zjednodušuje příčiny problémů, které do hloubky neznáme a jejichž souvislosti netušíme.

Dalším z řady obranných mechanismů je intelektualizace. I ona brání před neobyčejně emočně sycenými situacemi a následnými pocity. O tom všem hovoříme neosobním, rádoby vědeckým, intelektuálním jazykem. 

Historie učitelkou života

Epidemie „černé smrti“ – moru ve 14. století usmrtila v Evropě odhadem třetinu až polovinu obyvatelstva. Morové rány se pak opakovaly století co století, a to několikrát. Jedna z posledních z nich mezi roky 1713–1715 usmrtila v Čechách dvě stě tisíc lidí. Jen v Praze zahynula čtvrtina obyvatel.

Galerie: Morové epidemie

Při pandemii tzv. Španělské chřipky v letech 1918–1920 byl počet obětí odhadován mezi padesáti a sto miliony osob. Šlo o deset až dvacet procent z nakažených lidí.

Silně pochybuji, že by příčiny zmíněné pandemie mohly souviset s něčím, co zmiňuje v úvodu citovaný internetový pamflet.

Mrazivé ovšem je tvrzení prezidenta Stomatologické komory Romana Šmuclera: „Stav hygieny spoluobčanů je katastrofální.“ Morové rány totiž dokázala zažehnat až hygienu respektující reforma kanalizace. Španělská chřipka se započala šířit zřejmě v souvislosti s katastrofální úrovní hygieny coby důsledkem světové války.

Ctitelé masochistických koronavirových úvah mohou zvážit, zda se v modernizované podobě nechat inspirovat italským modelem boje proti pandemii. Tradice pochodů bičujících se a hlasitě se modlících lidí – flagelantů – vznikla v Perugii roku 1260. Ovšem papež Urban IV. onu aktivitu brzy zakázal. S novou silou se objevila v čase velké morové epidemie, od roku 1348. „Černá smrt“ se rozšířila z Itálie až do Anglie, Dánska, mj. i do Čech. Eventuálním následníkům těchto úpících sebemrskačů doporučuji vyhnout se při pochodech Karlovu mostu. Jejich dávné předchůdce Karel IV. na radu Arnošta z Pardubic ze země vyhnal.

Svět se změní. Bude muset

Závěrem zcela vážně. Pandemii zvládneme a po ní se velmi mnoho změní. Bude muset. („Při zpětném pohledu a zkoumání života lidského rodu můžeme konstatovat, že nic tolik neovlivnilo světové dějiny jako ničivé infekční nemoci,“ píše autor článku Kolik morových ran již před koronavirem lidstvo přežilo…)

Vodítkem budou spíše příklady fungování občanské společnosti, neokázalé a nezištné manufaktury vyrábějící roušky zdarma a pro cizí, pomoc seniorům nabízená dobrovolníky, respektování sice tvrdých, ale jasných a nezbytných pravidel. To vše je podnětná realita.

tipli

Navíc bude třeba i smyslu pro humor. Na rozdíl od trapných smajlíků internetového spamu mi náladu tamtéž zlepšilo:

„Vážné varování! Nevěřte hygienikům. Tvrdí, že dnes někomu podat ruku bez rukavice je stejné jako mít sex bez kondomu. Zkusil jsem oboje, ale srovnat se to nedá.“

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).