Hlavní navigace

Kojeneckou vodu pijí i dospělí. V čem se liší od jiných balených vod?

Petr Havel

Balené vody se dělí do několika skupin a pro každou platí jiná pravidla. Některé typy jsou upravovány, třeba proti množení bakterií. Na co si dát pozor při výběru balených vod a jak se v nich vyznat?

Doba čtení: 5 minut

Regály a palety s nealkoholickými nápoji, především pak s různými druhy balených vod, zabírají v maloobchodech snad nejvíce místa. Těchto nápojů a vod je přitom několik skupin, přičemž každá z nich má svá specifika i složení. Je proto vhodné připomenout si několik základních odlišností i způsobů použití těchto nápojů.

Čtyři typy balených vod

Potravinářská legislativa rozlišuje čtyři typy balených vod, a to pitné vody, pramenité (dříve stolní) vody, přírodní minerální vody a kojenecké vody.

Nepatří sem ale sodovky a ochucené minerálky – ty patří mezi obecné nealkoholické nápoje, do nichž lze, na rozdíl od balených vod, přidávat sladidla, aromata, konzervanty, potravinové doplňky a vitamíny. Není prostě voda jako voda.

Balené vody:

  • pitné vody,
  • pramenité (dříve stolní) vody,
  • přírodní minerální vody,
  • kojenecké vody.

Mezi balené vody nepatří:

  • sodovky,
  • ochucené minerálky (jde o nealkoholické nápoje a platí pro ně jiné podmínky než pro balené vody).

Balené pitné vody – mnohdy jen dražší kohoutková

Z uvedených čtyř skupin balených vod stojí na pomyslném nejnižším žebříčku kvality pitné vody, což je velmi často normální voda z kohoutku, jen o poznání dražší.

Galerie: Harmonizovaná voda za 36 Kč – zázrak, nebo chyták?

Balené pitné vody se mohou různě upravovat, lze například použít látky paralyzující vývoj bakterií. Díky tomu lze prodloužit dobu spotřeby až na jeden a půl roku, je ale třeba vědět, že vhodné je kupovat tyto produkty co nejčerstvější.

U „starých“ vod hrozí totiž v případě neošetření proti bakteriím jejich pomnožení díky nevhodnému skladování, ale i výluh látek z obalů do tekutiny. Stáří těchto vod lze odhadnout, jak připomíná portál bezpecnostpotravin.cz., podle data minimální trvanlivosti: „Na obalech se neuvádí datum výroby, a tak se spotřebitel může jen dohadovat, která voda je ta nejčerstvější. Pomůckou může být datum minimální trvanlivosti, vzhledem k tomu, že lhůta spotřeby má být nejvýše osmnáct měsíců.“

Balené pitné vody se obvykle používají na výletech a podobných příležitostech, tehdy, kdy lze předpokládat nedostupnost pitné vody z kohoutku.

Pramenité vody jsou často upravovány

Pramenité vody nemohou být stáčeny z kohoutku, ale pocházejí z podzemních chráněných zdrojů vody – mohou však být, a také často jsou, technologicky upravovány.

Podle Pavla Vacka, ředitele stáčírny pramenitých vod značek Toma, se pramenité vody různým způsobem filtrují, zbavují se síry, manganu, arsenu či železa, či ozařují tak, aby vyhověly legislativním limitům stanovujícím obsah dusičnanů a organických látek. „Nejkvalitnější přírodní vody ale nepotřebují úpravu vůbec žádnou,“ tvrdí Vacek.

Zdroj vody pro pramenité (stolní) vody nemusí být podle portálu bezpecnostpotravin.cz schválen ministerstvem zdravotnictví a vody mohou být sycené oxidem uhličitým. V takovém případě musí být na obalu výrobku informace „pramenitá voda sycená“ a uveden obsah oxidu uhličitého v gramech na litr.

Minerálky musí mít schválený zdroj

To platí i pro přírodní minerální vody (minerálky), z nichž ovšem může být oxid uhličitý také odstraňován. Zdroj přírodní minerální vody musí být schválen a pravidelně prověřován ministerstvem zdravotnictví, do místa plnění se smí voda přepravovat pouze potrubím a nesmí být upravována žádným způsobem, který by změnil charakteristické složení.

Podle obsahu minerálů se přírodní minerální vody dělí na slabě a silně mineralizované, odborníci přitom doporučují buď preferovat slabě mineralizované vody (s obsahem minerálních látek do 500 mg/l), nebo vody s vyšším obsahem minerálů střídat. Minerálky tedy mohou pomoci s doplněním některých látek vhodných pro organismus, například noční křeče nohou často spraví minerálka s hořčíkem. Nic se ale nemá přehánět.

Složení minerálních vod

I. velmi slabě mineralizované

s obsahem rozpuštěných pevných látek do 50 mg/l

  • Evian < 50

II. slabě mineralizované

s obsahem rozpuštěných pevných látek 50 až 500 mg/l

  • Excelsior – 351
  • Rajec – 289
  • Dobrá voda – 187
  • Aquila – 136
  • Toma natura – 116

III. středně mineralizované

s obsahem rozpuštěných pevných látek 500 až 1500 mg/l

  • Magnesia – 1375
  • Ondrášovka – 991
  • Korunní – 970
  • Mattoni – 962
  • Vratislavická kyselka – 683

IV. silně mineralizované

s obsahem rozpuštěných pevných látek 1500 mg/l až 5 g/l

  • Odysea – 2995
  • Poděbradka – 2844
  • Hanácká kyselka – 2473

V. velmi silně mineralizované

s obsahem rozpuštěných pevných látek vyšším než 5 g/l

  • Zaječická hořká – 33 144
  • Šaratice – 14 660
  • Vincentka – 9667
  • Bílinská kyselka – 7389
  • Mlýnský pramen – 6211

Více v článku o efektu minerálních vod při léčbě zácpy.

Nejpřísnější limity splňují kojenecké vody

Vrchol kvality balených vod pak představují kojenecké vody, které nemusí být zdaleka určeny jen pro kojence. Zájem o ně v posledních letech neustále roste, což potvrzují i data společnosti Nielsen, která eviduje meziroční nárůsty poptávky o desítky procent, a skutečnost, že spotřebitelé v ČR za tento typ nápojů utrácejí ročně přes dvě stě milionů korun. Na našem trhu mohou spotřebitelé kojenecké vody kupovat například pod značkami Toma, Rajec, Aquila nebo Nutrend.

Kojenecké vody mají nejpřísnější limity na obsah rizikových látek i minerálů, jedinou legislativně povolenou úpravou je ošetření UV paprsky (to ale musí být uvedeno na obalu) a možnost sycení oxidem uhličitým. Pokud ale obsah CO2 přesahuje 0,5 g/l, je voda pro kojence nevhodná a oxid uhličitý je třeba odstranit varem.

Některé důležité parametry kojenecké vody:

serial_prilohy

V praxi je přitom složení některých kojeneckých vod hluboce pod uvedenými limity, důležité je proto číst příslušné etikety. Platí přitom, že kvalitnější kojenecké vody jsou takové, u nichž je obsah dusičnanů, dusitanů či fluoridů co nejnižší.

Balené vody:

  • Nakupujte co nejčerstvější, sníží se tak riziko nejen z výskytu nadbytku bakterií, ale i riziko z přítomnosti výluhů z obalů a víček.
  • Zajímejte se, zda byla voda skladována v chladu a temnu. Vyhněte se prodejcům, kteří skladují balené vody venku pod širým nebem nebo prodají vodu přímo z výlohy. Tam může docházet k negativnímu působení tepla a světla.
  • Z otevřené lahve, která se ihned nespotřebuje, nepijte přímo. Otevřenou láhev uložte do chladničky (chlad a temno) nejdéle na 3–4 dny.
  • Pozorně čtěte údaje na etiketách.
  • Posuďte, zda je nezbytné balenou vodu vůbec kupovat.

Zdroj: Ministerstvo zemědělství – www.bezpecnostpotravin.cz

Galerie: Takhle vypadá voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou