Toto není další covid. Současné riziko hantaviru pro veřejné zdraví zůstává nízké,
vzkázal v otevřeném dopise obyvatelům kanárského ostrova Tenerife o víkendu Tedros Adhanom Ghebreyesus, ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO).
Co se dozvíte v článku
Na Tenerife dochází k evakuaci cestujících z výletní lodě MV Hondius, na které se šířila nákaza tzv. hantavirem. WHO v pátek potvrdila zatím šest případů nákazy z osmi hlášených včetně tří úmrtí. Sedmým pacientem s potvrzenou nákazou se v pondělí stala žena z Francie, a osmým je pasažér z Ameriky.
Již dříve šéf organizace nevyloučil, že s ohledem na inkubační dobu onemocnění se objeví nejspíš ještě další pacienti s laboratorně potvrzenou nákazou (detailně dosavadní průběh nákazy WHO popisuje zde). Na lodi plulo 150 lidí.
Dlouhodobý, těsný kontakt
Všechny dosud laboratorně potvrzené nákazy se týkají viru zvaného Andes. Jeho přirozeným zdrojem jsou hlodavci z Jižní Ameriky. Konkrétně jde o různé druhy divokých křečků. Člověk se obvykle nakazí náhodně prostřednictvím vdechnutí prachu kontaminovaného močí infikovaných hlodavců, vzácněji kousnutím,
popisuje Hana Zelená ze Zdravotního ústavu v Ostravě.
Andes je v současnosti jediným ze známých hantavirů, u nějž byl zdokumentován omezený přenos z člověka na člověka. Podle úřadů je možný pouze při blízkém a dlouhodobém kontaktu. Vir byl zachycený také v mateřském mléce a může mít potenciál šířit se pohlavním stykem.
Jak přesně se lidé vzájemně nakazí, žádná z uznávaných autorit nepopisuje. WHO ale uvádí, že nákaza se šíří zejména mezi členy domácnosti nebo intimními partnery. S největší pravděpodobností se objevuje v rané fázi onemocnění, kdy je virus přenosnější.
Proč není Andes nový covid
Právě přenos, který není snadný, hovoří proti propuknutí epidemie či pandemie. Jak uvádí Státní zdravotní ústav, který přebírá a šíří informace Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), i kdyby k přenosu viru Andes došlo od cestujících evakuovaných z lodi, při nasazených preventivních a kontrolních opatřeních je nepravděpodobné, že by způsobil mnoho případů infekce nebo její rozsáhlé ohnisko.
Kromě toho se v Evropě nenachází přirozený rezervoár viru Andes, takže se neočekává zavlečení do populace hlodavců a potenciální přenos z hlodavců na člověka v Evropě,
stojí ve zprávě z 6. května.
ECDC zároveň ovšem připomíná, že k viru Andes existují jen omezené epidemiologické informace. Proto se dějí bezpečnostní manévry kolem evakuace, proto všichni cestující musí do izolace. Jde o preventivní opatření doporučená i s ohledem na dlouhou inkubační dobu viru. Andes ji má až šest týdnů. Dalším důvodem k prevenci je možnost nákazy přenosem z člověka na člověka a také pestrá skladba cestujících, kdy se hovoří o občanech 15 zemí, posádka je složena z obyvatel 12 zahraničních států. Češi mezi nimi dle tuzemské hygienické služby nejsou.
Co se týká samotné šíření nákazy na výletní lodi MV Hondius, úřady předpokládají, že se nákaza nerozšířila od hlodavců na plavidle. Někteří cestující byli viru zřejmě vystaveni ještě před naloděním, a to při pobytu v Argentině. Ta patří mezi země s tzv. endemickým výskytem tohoto patogenu. Turisté, aniž by o nákaze tušili, neboť při nalodění nemuseli ještě pociťovat žádné příznaky, pak mohli přenést virus na ostatní cestující na palubě. Spekuluje se, že šlo o nizozemský manželský pár, který po nákaze zemřel.
Evakuaci provázejí přísná opatření. Cestující jsou vybaveni ochrannými obleky, z lodi putují ihned na letiště, kde už je pro ně přistaven letecký speciál. Repatriační lety míří do domovských zemí, kde se musí podrobit karanténním opatřením. Jejich detaily si určuje konkrétní země. Patří mezi ně izolace či testy, jejichž vyhodnocení ovšem trvá nejméně 24 hodin. Na palubě byli cestující a posádka např. z USA, Kanady, Velké Británie, Francie, Německa, Švýcarska nebo Nizozemska.
Základní fakta o hantavirech
Forma přenosu: Od nakaženého hlodavce (divoce žijící myši, krysy, hraboši, křečci) – kousnutí, škrábnutí, kontakt se slinami, močí či výkaly hlodavce.
Rizikové jsou činnosti zahrnující kontakt s hlodavci, jako je úklid uzavřených nebo špatně větraných prostor, zemědělské a lesnické práce a spaní v obydlích zamořených hlodavci.
Inkubační doba: Od jednoho do osmi týdnů od nákazy.
Onemocnění: V Americe tzv. hantavirový kardiopulmonální syndrom, což je závažné respirační onemocnění s úmrtností až 50 procent. V Evropě a Asii způsobují hantaviry hemoragickou horečku s renálním syndromem, který postihuje primárně ledviny a cévy.
Ne každá nákaza ale skončí takto vážně. Průběh některých infekcí je mírný (např. těch způsobených virem Tula).
Příznaky: Obvykle zahrnují horečku, bolesti hlavy, bolesti svalů a gastrointestinální příznaky, jakými jsou bolesti břicha, nevolnost nebo zvracení.
U hantavirového kardiopulmonálního syndromu může onemocnění rychle progredovat do kašle, dušnosti, hromadění tekutiny v plicích a šoku. U hemoragické horečky s renálním syndromem mohou pozdější stádia zahrnovat nízký krevní tlak, poruchy krvácivosti a selhání ledvin.
Smrtnost: 1–15 % v Asii a Evropě a až 50 % v Americe.
Léčba: Neexistuje specifická forma prevence (např. očkování) nebo léčby. Prevence spočívá v omezení kontaktu s nakaženými hlodavci, používaná léčba pak tlumí jen příznaky nemoci.
Zdroje: WHO, SZÚ, ECDC
