Chybí mladí dárci krve, časem by z toho mohl být problém

Dárci krve stárnou. Tento trend by bylo dobré změnit, protože v budoucnu může negativně ovlivnit fungování celého systému transfuzní služby. 

Před 15 lety činili dárci do 25 let až polovinu všech, teď už to není ani pětina. Průměrný věk dárce je nyní 42 let, před 25 lety to bylo 33 let, shrnuje posun Petr Turek, předseda Společnosti pro transfuzní lékařství a také primář Transfuzního oddělení ve Fakultní Thomayerově nemocnici. 

Ne, že by krev starších dárců byla méně kvalitní. Ale s věkem stoupá pravděpodobnost zdravotních potíží, jako jsou nemoci ledvin a srdce, kvůli nimž je dárcovství krve nemožné.  Navíc zdravotníci obvykle kolem pětašedesátky dárce z databíze vyřazují.

Systém ztrácí odolnost

Kromě mladých dárců chybí také takzvaní prvodárci plné krve, tedy se všemi jejími složkami. Kolik, to nikdo nevyčíslil.

Ročně chodí darovat krev zhruba 220 až 230 tisíc lidí. Je to méně, než kolik napočítala jako optimální počet Světová zdravotnická organizace, odhaduje Petr Turek. Mělo by jich být zhruba o deset až patnáct procent více. 

Neznamená to, že by pacienty nebylo čím léčit. Celkový počet dárců je dle předsedy Společnosti pro transfuzní lékařství dlouhodobě stabilní a vesměs pokrývá celkovou spotřebu krve v Česku. Ale tím, že systém transfuzní služby nemá rezervu v podobě robustnější základny, stává se křehčím vůči některým výkyvům, a to jak ve spotřebě krve, tak k dočasnému poklesu počtu dárců. 

Hůř se lékařům krev pro pacienty v ohrožení života shání ve chvíli, kdy například v letních měsících dárci cestují do zemí, kdy po návratu na čas krev darovat nemohou. Primář Turek zmiňuje i situace, kdy dorazí nějaká epidemie, třeba chřipky, a ta část lidí načas z dárcovství vyřadí. Pozornost věnují transfuzky také prodlouženým víkendům a svátkům. Před nimi se snaží ty velké předzásobit některými krevními složkami.

Přečtěte si také:

Vadí potetovaná paže při odběrech? Jak u koho. Dárce krve ale limituje

Pro krvinky do Francie

Pro nemocnice to znamená, že se občas ocitnou v situaci, kdy si musí vzájemně vypomáhat nebo krev někde nakoupit, čemuž se věnují speciální koordinátorky.

Primář Turek zmiňuje jako výjimečnou cestu z Prahy do Ostravy kvůli jedné krevní konzervě. Specializované pracoviště, jakým je pražský Ústavy hematologie a krevní transfuze (ÚHKT), musí zcela ojediněle objednávat krev i ze zahraničí. Konkrétně z Francie nebo Anglie. Jsou to třeba extrémně vzácné zamrazené červené krvinky, popisuje Jan Loužil, přednosta Transfuziologického úseku ÚHKT. Zatím jde jen o případy, kdy pacient potřebuje vzácnou složku krve. I tak je to ale situace, jež je samozřejmě pro zdravotníky i nemocné komplikovanější a dražší.

Při rozšiřování databází hrají klíčovou roli i prvodárci. Jsou důležití, protože když přijdou a uvidí, jak u nás vypadá a co odběr obnáší, získají určitou důvěru a je šance, že se z darování krve stane zvyk, vysvětluje Jan Loužil. Kdyby prvodárců přišlo více, bylo by to skvělé. Pacientům by velmi pomohlo, kdyby krev darovali jednou ročně, dodává.

Rozsáhlé databáze jsou dobré, protože medicína rozlišuje už 47 krevních skupin a ty ještě dělí dle několika stovek znaků.

Přečtěte si také:

Rodiče s krevní skupinou A mohou mít dítě s nulou. A kdo komu může dát krev?

Vaše destičky potřebuje malé dítě

Prvodárci se přitom neupisují k tomu, že musí chodit krev darovat několikrát za rok. Naopak, jsou situace, kdy dárcovství funguje na základě adresného zvaní. Znamená to, že nemocnice má databázi dárců a pokud se najde pacient, který potřebuje část krve, kterou aktuálně nemocnice nemá, dokáží zdravotníci v databázi, pokud je dostatečně široká, vyhledat dárce, který může pacientovi pomoci, zavolat mu či napsat SMS a na odběr jej pozvat.

Podle přednosty Transfuziologického úseku ÚHKT zdravotníci odesílají SMS třeba v případě transplantace kostní dřeně u pacienta, kterému chybí krevní destičky. Zprávu občas dostane i on sám, protože vstoupil mezi dárce a je zanesen v databázi.

Většina transfuzních zařízení používá SMS nebo e-maily, stejně jako online rezervační systém, přes nějž se dárci mohou objednat k odběru tak, aby na něj dlouho nečekali, popisuje primář Turek. 

I u krve platí navzdory adresnému zvaní, že dárce nemůže znát identitu příjemce. Jak se svěřuje jedna z dárkyň, kterou ÚHKT adresně zvalo, předem měla pouze obecnou informaci, že její krevní destičky potřebuje pětileté dítě.

Přečtěte si také:

Darovat orgán neznamená skončit v invalidním důchodu. Naopak, říká chirurg Froněk

Lékaři ale upozorňují, že jen na adresném zvaní transfuzní systém stát nemůže. Třeba už jen proto, že spotřeba krve může být nárazová. Transfuze totiž potřebují i lidé, u kterých nastane silné krvácení. Může to být kvůli úrazu, porodu nebo komplikaci při operaci.

Ale také proto, že některé části krve se rychle kazí. Krevní destičky mají dobu použitelnosti jen pět dnů, chlazené červené krvinky mohou vydrží 35 dnů a krevní plazma po zmrazení 36 měsíců. Předzásobit se tak je možné jen u něčeho a jen někdy.

Krev není krevní plazma

V zapojení mladých lidí do darování krve hraje roli ještě jeden detail. Místo transfuzních stanic někdy jde člověk raději do komerčního plazmacentra. V něm odebírají lidem pouze plazmu a navíc jim za to zaplatí několik set korun jako náhradu ušlé mzdy. Za darování krve nedostanou většinou nic, nebo třeba poukázku na občerstvení. Dárcovství plazmy není v principu špatné, na rozdíl od darování krve ale plazma končí po zamrazení vždy v zahraničí, kde se zpracovává do terapií a léčiv. 

Přečtěte si také:

Krevní plazma z ČR končí v zahraničí, a to i u firmy, která k nám léky z ní vůbec nevozí

Plnou krev na rozdíl od plazmy tuzemská transfuzní centra zpracovat umí. Darujete-li krev u nás, víte, že skončí v ÚHKT. Co se tady vyrobí, to dostanou naši pacienti, potvrzuje přednosta Jan Loužil. Platí to i o jiných pracovištích při nemocnicích a poliklinikách. 

Lékaři ovšem podotýkají, že dárcovství plazmy i plné krve se mohou doplňovat, pokud mezi nimi zůstanou zachované časové rozestupy dané vyhláškou. Vůbec by nevadilo, kdyby dárci plazmy občas zavítali i k nám a dál by třeba zůstali i v plazmacentrech, podotýká Jan Loužil. 

Co čeká prvodárce

Kdo chce začít darovat krev, vytipuje si konkrétní zařízení a objedná se tam. Třeba online nebo e-mailem.

Při prvním odběru zdravotníci ihned zjistí krevní skupinu, před odběrem vyhodnotí i krevní obraz, aby si byli jistí, že dárce nemá sám málo červených krvinek kvůli nedostatku železa. 

Podmínky dárcovství

Rozestup mezi odběry musí být alespoň osm týdnů. Muži ji mohou darovat maximálně pětkrát do roka, ženy čtyřikrát.

Věkové omezení je zpravidla 18 až 65 let a dárce musí vážit alespoň 50 kilo. Odebírá se zpravidla 450 mililitrů krve, v těle máme přitom zhruba pěti litrů této tekutiny.

Odběr trvá zhruba 15 minut. Červené krvinky se obnoví zhruba osm týdnů, u dalších složek je to rychlejší.

Přečtěte si také:

Darování krve: kdo a jak často může darovat a co za to dostane

Darovat krev lze za řady podmínek. Absolutní zdraví ale není třeba. Dnes darují třeba někteří pacienti s vysokým krevním tlakem nebo cholesterolem.

Dárce krve za odběr nedostává peníze, ale může třeba zpětně čerpat navíc benefity u své zdravotní pojišťovny. Získá nějakou věcnou odměnu – třeba vitaminy nebo poukázku na občerstvení a s dárcovstvím jsou spojena i různá ocenění. Jejich výčet najdete např. zde na webu Českého červeného kříže.