Při slově chiméra se většině lidí vybaví bájné zvíře s hlavami lva a kozy a hadem namísto ocasu, někdy se zobrazuje také s dračí hlavou. Jednalo se o jedno z nejpodivuhodnějších a nejnebezpečnějších stvoření řeckých bájí a pověstí. Případy chimérismu ale nepatří pouze do světa mýtů a legend, najdeme je i v reálném světě lidí.
Co se dozvíte v článku
Co je chimérismus?
Jedná se o stav, kdy se v organismu nalézá vícero typů buněčné populace, které se od sebe geneticky odlišují. U dané osoby se to může projevit přítomností vícero krevních skupin nebo mužských i ženských pohlavních orgánů, kdy některé buňky mají dva chromozomy X, jiné jeden chromozom X a jeden chromozom Y.
Jde o extrémně vzácný jev, který byl na světě zdokumentován pouze u zhruba stovky osob. Je nicméně třeba dodat, že většina lidí s chimérismem netuší, že jím trpí. Obvykle se totiž neprojevuje žádnými viditelnými příznaky, a tak se na něj zpravidla přijde až genetickým testováním. Jen v některých případech byly spolu s ním pozorovány změny v pigmentaci či heterochromie, tedy rozdílné zbarvení duhovek.
Kdy vzniká?
Chimérismus může vzniknout během těhotenství s dvojčaty. Děje se tak v momentě, kdy jedno embryo zanikne a druhé absorbuje buňky svého dvojčete, čímž se z něj stává chiméra. Buňky se ale mohou přenést i mezi plodem a matkou. V takové situaci se mluví o mikrochimérismu, kdy pouze malá část buněk v těle vykazuje odlišnou genetickou linii než zbytek organismu.
Dalším typem je umělý chimérismus, může k němu dojít po transplantaci kostní dřeně, hematopoetických kmenových buněk nebo orgánů od geneticky neshodného dárce. Co se týče transplantace kostní dřeně, jde o to, že nová kostní dřeň začne produkovat nové krvinky. Produkovaná krev tedy bude obsahovat DNA dárce, následkem čehož se může změnit i krevní skupina příjemce.
Krevní chimérismus přitom bývá nejčastější, vyskytovat se může u dvojvaječných dvojčat s tím, že v teoretické rovině je u trojčat pravděpodobnost jeho výskytu ještě vyšší. Může být patrný i v jiných částech těla, například v pohlavních orgánech.
Známé případy chimérismu
K odhalení chimérismu u některých žen vedlo například zjištění, že podle genetických testů nebyly matkami svých dětí, které přitom samy porodily. To se stalo například v případě šestadvacetileté Lydie Fairchildové. Po rozchodu s přítelem si zažádala o podporu v mateřství, vychovávala totiž dvě děti a jedno čekala. Testy DNA ale přinesly nečekaný výsledek, podle nich jejich matkou nebyla.
Ani opakování testu nepomohlo. Výsledky testů DNA se tehdy pokládaly za nezpochybnitelné, a tak Lydii hrozilo obvinění ze zneužívání sociálních dávek a odebrání dětí. Nakonec se u ní prokázal tetragametický chimérismus, kdy její pohlavní orgány obsahovaly buňky z druhého embrya, z něhož by se jinak vyvinulo její dvojče.
K obdobné situaci došlo již dříve u Karen Keeganové, jíž nevyšla genetická příbuznost s jejími dvěma syny. Testování proběhlo v době, kdy Keeganová potřebovala podstoupit transplantaci ledviny a mezi příbuznými se hledal vhodný dárce. Shodná DNA byla identifikována až v její štítné žláze.
K diagnóze vedla zvláštní pigmentace
Dalším takovým případem je modelka Taylor Muhlová. Její bezprostřední reakci po sdělení diagnózy otiskl server tn.nova.cz: „Mojí první reakcí byl šok. Tou druhou ale smutek, protože jsem si říkala, že jsem mohla prožít život s dvojčetem, se sourozencem, k němuž bych měla blízko.“
Modelka žijící v Kalifornii se odmala potýkala s autoimunitními onemocněními a na břiše se jí vyskytovalo neobvyklé zbarvení kůže, levá strana měla červenější barvu než pravá. Výsledek pátrání po původu odlišné pigmentace zněl tetragametický chimérismus.
Směry současného výzkumu
Ve světle současného výzkumu se v souvislosti s chimérismem řeší dvě otázky. Zaprvé, zda přítomnost cizích buněk v těle má u dané osoby vliv na výskyt autoimunitních onemocnění, jako třeba diabetu nebo lupusu. Zadruhé, jestli tento stav nemůže přispívat k regeneraci některých orgánů či hojení tkání. Na odpovědi si nicméně alespoň prozatím musíme ještě počkat.
Zdroje: stefajir.cz, ct24.ceskatelevize.cz, webmd.com, healthline.com, scq.ubc.ca
ČLÁNKY DO MAILU