Co jíst

Češi už pomalu odpouštějí mýtus, že bio rovná se jakési zrní anebo luxusní potraviny, které si běžný člověk nemůže dovolit. Důkazem toho je i soutěž Česká biopotravina roku, která se koná letos už posedmé. Navíc i sami spotřebitelé mohou vybírat své favority.

Pokud hledáte české biopotraviny, tak jste na správné adrese. Biotop je rájem pro bio nadšence hledající i nezvyklé pochoutky jako bio kávu, nejrůznější bio čokolády nebo dokonce bio pivo. Sortiment tohoto obchodu tvoří z 95 % právě potraviny v bio kvalitě.

Přemýšleli jste někdy o tom, komu patří jméno vytištěné na igelitovém obalu baget prodávaných na benzínkách, v trafikách nebo supermarketech? Napadlo mě, že zkusím jednu bagetu „reklamovat“ a dostanu se až k tajemné paní Janě nebo Martině, abych se dozvěděl, co vlastně dělají.

Jít do pražské biorestaurace Albio s cílem hledat české výrobky nemá smysl. Spíše tu najdete výrobky rakouského, slovenského, německého nebo jiného, často velmi exotického, původu. Tedy i za vyšší ceny. Pravidelný konzument biopotravin je ale na tuto nevýhodu už zvyklý.

Ačkoliv mezi hlavní norská zemědělská odvětví patří rybolov, není to v tamních obchodech s potravinami nijak znát. Spíše vás zaujme nabídka produktů z ekologického zemědělství, které tu běžně seženete, a nebo norské speciality, nad kterými zůstávají chuťové buňky stát.

Jak jíme má mnohem větší vliv na naši plodnost, než si myslíme. Nejen, že nám špatná výživa může značně zkomplikovat šanci počít potomka, ale také jej zdárně donosit i porodit. Nadváha i podváha jsou zkrátka problém. Velký vliv má dokonce na samotnou plodnost a šanci mít vůbec děti.

Biobyznys roste u našich západních sousedů rychlostí blesku. Aby také ne, když 85 % německých domácností kupuje alespoň jednou za čas biopotraviny. Jen pro srovnání, pouze 27 % Čechů nakupuje nepravidelně bio produkty, k pravidelným nákupů se nechá zlákat pouze 4,8 % spotřebitelů.

Rozvařená zelenina, dušené maso bez chuti, podivné kombinace přísad a žádná gastronomická invence, tak vypadá kulinářské „umění“ staré dobré Anglie. Snad právě proto má její kuchyně tak mizernou pověst. Proto jsem si vyrazila ochutnat Londýn vlastním jazykem.

Touha po štíhlosti a dokonalé postavě vykoupená pojídáním brokolice a jiných podivností na jedné straně a na druhé pomalu se valící polovina české populace s nadváhou milující vlašský salát, polárkový dort a smažené řízky, tak nějak se liší představy lidí od reality života.