Hlavní navigace

Stát se hmyzožravcem

Autor: www.pbs.org/wgbh/nova
Pavel Houser

Hmyz nechutná jako maso, po opražení připomíná spíš arašídy, u některých druhů třeba i houby. Fanoušci si pro oběd místo do samoobsluhy zajdou do zverimexu. Ale leze to do peněz.

Doba čtení: 4 minuty

V tuzemsku si dovedeme spíše představit, že člověka snědí mouchy (pokud jde o typ „mouchy, snězte si mě“), než že by tomu bylo naopak. Přesto je ale hmyzožravost v jiných částech světa běžná. Takové Thajsko je přitom současně i obvyklou turistickou destinací, a našinec proto může projít příslušnou iniciací třeba na dovolené.

Na hmyzožroutství zcela tuzemské jsem nedávno narazil v souvislosti s pražskou zoo, která pořádala Den hmyzožravců – čímž ovšem byla míněna zvířata; a po pravdě řečeno, tihle (např.) ježkovití a krtkovití tvorové se svou atraktivitou lvům či vlkům rovnat nemohou. Součástí akce však byla i příprava pokrmů z hmyzáků pro lidské strávníky.

Za akcí stála doc. Marie Borkovcová z brněnské Mendelovy univerzity. To, jak se sama dostala k entomofágii (konzumace hmyzu), vysvětluje takto: „Na Mendelově univerzitě působil Prof. Dalibor Povolný, který studentům o jedlém hmyzu vyprávěl a vždy demonstrativně snědl živého švába. Když jsem o tom vyprávěla svým studentům, chtěli entomofágii také vyzkoušet. Začali jsme v roce 2002 s moučnými červy…“

Brněnští hmyzožravci vytvořili k propagaci entomofágie speciální DVD a knihu Kuchyně hmyzem zpestřená.

Na ScienceWorldu si pak můžete přečíst rozhovor s doc. Borkovcovou, v jehož druhé části dojde i na praktické tipy, tedy co dělat, když to někdo chce zkusit vlastními silami.

Hmyzí brunch

Pátrání na internetu ukazuje, že hostina v zoo nebyla akcí úplně ojedinělou. Hmyzí brunch se letos podával např. také v pražské restauraci Hedvábná stezka. Menu vypadalo takto:

  • Cvrček na másle a na česneku
  • Zophobas (velký moučný červ) na chilli
  • Saranče v těstíčku
  • Šváb v rajčatovo-citrónové omáčce
  • Burizony se sušeným hmyzem, křupání s malými moučnými červy, čajové sušenky s hmyzem a další…

Součástí podobných ochutnávek bývá obvykle hned na úvod zdůraznění, že hmyz nechutná jako maso a v nejčastější podobě úpravy, tedy po opražení, je na místě spíše přirovnání k arašídům, u jiných druhů třeba i houbám. Nicméně řada druhů hmyzu je podobně jako jiní živočichové třeba zdrojem hodnotných bílkovin.

Motivací ke konzumaci hmyzu může být celá řada – pro někoho může jít o jednorázový exotický zážitek, jiný může hmyzožravost pokládat za alternativu k vegetariánství, za určitých okolností se hmyz jí i prostě jenom proto, aby člověk neměl hlad. Zajímavé je možné medicínské využití: hmyz pro nás může být zdrojem řady látek. Lze ho přikrmovat vitamíny či minerály, takže pak funguje jako „živá tableta“ (přičemž potřebná látka se tímto způsobem vstřebá lépe než z klasické pilulky). V Austrálii či Africe se dokonce připravuje alkoholický kvašený nápoj z medožravých mravenců, kteří mají vysoký obsah železa.

Místo do sámošky do zverimexu

Servírovat hmyz v restauracích jako běžnou součást jídelních lístků poněkud naráží na problém s chybějící legislativou, odhodlaný zájemce si ale může připravit tyto lahůdky vlastními silami. Z řady důvodů je lépe nesbírat hmyzáky ve volné přírodě, ale koupit je v nějakém zverimexu. Touto cestou jsem se vydal i já.

Zajímavé je, že ve zverimexech nepokládal personál konzumaci hmyzu člověkem za nic moc divného. Jistě, zdůrazňovat konečný cíl nákupu hmyzáků byl z mé strany lehký exhibicionismus, namísto pozvracení a omdlení mi ovšem obsluha spíše podávala technická doporučení, jak na to (na vysvětlenou: ne že bych víc prodejen obcházel z čirého rozmaru či potměšilosti, ale prostě proto, že ve většině prodejen zvířecích potřeb dostanete psí konzervu, ale ne živého cvrčka). Pravdou je, že kdybyste z hmyzu udělali významnou součást svého jídelníčku, získávat ho ve zverimexu by se celkem prodražilo.

A co že jsem si nakonec dal? Marie Borkovcová za svůj oblíbený recept prohlašuje kukly moučných červů opražené na másle a lehce osolené; ty ale nebyly. Tak jsem tedy spořádal pražené velké moučné červy zophobas se solí a chilli, dále pak cvrčky na sladko (opražené se sacharinem a zalité jogurtem). Přirovnání takto upravených hmyzáků k arašídům, mandlím či brambůrkům je docela trefné. 

serial_prilohy

Hmyzák hozený na rozpálený tuk by měl být mrtvý do vteřiny, komu se však tato metoda zdá stejně příliš brutální, může dát potvory nejdřív do lednice, kde začnou hibernovat a pak je lze ještě dorazit na mrazáku.

Nakonec se ale musím přiznat, že u moučných červů mi trochu činila problém vizuální stránka konzumace, ta jejich výrazně článkovaná těla… Z tohoto hlediska je pro začátečníka možná vhodné podobné pokrmy zalít nějakou omáčkou. Při druhém pokusu jsem proto cvrčky utopil v jogurtu a v kaši rozmačkal, výsledek ovšem zase ztratil specifický charakter a chutnal prostě jako jogurt. Nicméně, kdo chce s hmyzem na talíři obcovat systematičtěji, měl by možná zvolit právě cestu postupnou, kdy při prvních pokusech hmyz nepředstavuje dominantní chuť/vizuální vjem, a teprve později se propracovat k jídlům, kde je základem.

Dobrou chuť.