Dlouhotrvající průjmy, krev ve stolici i hubnutí bez zjevné příčiny. Crohnova choroba, která patří mezi zánětlivé autoimunitní nemoci, může mít celou řadu nápadných i nenápadných příznaků. Nejčastěji se projevuje v období kolem rané dospělosti, a ačkoli se řadí mezi civilizační nemoci, jejichž vznik je podnícen nezdravým životním stylem, její přesné příčiny dodnes zůstávají záhadou.
Crohnova choroba (čtěte Kronova choroba) patří společně s ulcerózní kolitidou do skupiny idiopatických střevních zánětů, které se označují zkratkou IBD. Ty byly ještě donedávna považovány za poměrně vzácné, dnes tato skutečnost ale přestává platit. Výskyt obou onemocnění se totiž neustále zvyšuje, a to hlavně ve vyspělých zemích, kde se spolu s onkologickými nemocemi, cukrovkou a kardiovaskulárními onemocněními řadí mezi takzvané civilizační choroby.
Jedná se o chronické onemocnění, které se obvykle začíná projevovat mezi 15. a 30. rokem života, úplnou výjimkou však nejsou ani mladší či starší pacienti. Pro Crohnovu nemoc je typický zánět, který se může opakovaně vyskytovat v kterékoli části trávicí soustavy. Nejčastěji ale postihuje oblast tenkého či tlustého střeva. Vzácně pak bývají potíže lokalizovány i v žaludku či jícnu.
Na rozdíl od „běžných“ střevních zánětů, které bývají způsobeny viry nebo bakteriemi a obvykle netrvají příliš dlouho, jsou ty, které vznikají vlivem Crohnovy choroby, výsledkem abnormální reakce imunitního systému. Ten není schopen správně vyhodnocovat „přátelské a nepřátelské buňky“, v důsledku čehož napadá vlastní tkáně – v tomto případě střeva.
Přesto, že je Crohnova nemoc řazena mezi civilizační choroby, za jejichž vznikem stojí nezdravý životní styl spočívající například v nedostatku pohybu, nezdravé a nevyvážené stravě i velkém množství stresu, její přesné příčiny nejsou dosud známy. Někteří odborníci jsou toho názoru, že určitý předpoklad k nemoci určuje genetika. Na vzniku či zhoršení choroby se ale mohou podílet i další rizikové faktory. Mezi ně patří například:
Příznaky Crohnovy choroby se vždy odvíjí od lokace zasaženého místa. Nemoc s ohniskem v tenkém střevě se tak bude projevovat jinak než v případě, kdy je nejvíce postižen konečník či žaludek. V místě zánětu se tvoří vředy, které mohou, ale nemusejí doprovázet bolesti břicha. Pacient obecně neprospívá – cítí se unavený, trpí poruchou vstřebávání živin a beze snahy hubne.
Onemocnění velmi často doprovází také potíže s odchodem stolice, konkrétně:
Kromě zmíněných projevů má Crohnova nemoc příznaky obecnějšího charakteru, které s ní na první pohled příliš nesouvisí. Dostavit se může například horečka, vředy v ústech, snížená chuť k jídlu anebo záněty kůže, očí, kloubů, jater a žlučníkových cest. U dětí může být jedním z projevů opožděný růst či sexuální vývoj.
Jako spoustu jiných nemocí, mohou i Crohnovu chorobu doprovázet nejrůznější komplikace. U některých pacientů má nemoc tendenci se šířit do okolních orgánů a vytvářet takzvané píštěle, což jsou nepřirozené „kanálky“, které vyúsťují do jiného orgánu. Tyto útvary vznikají z vředů prorůstajících střevní stěnou a mohou rovněž propojovat jednotlivé smyčky střev.
Potrava, kterou pacient přijme, pak těmito píštělemi může cestovat a vyhnout se úseku střev, ve kterém dochází ke vstřebávání živin. V případě, že se vytvoří píštěl například mezi střevy a močovým měchýřem či vagínou, může potrava „vycestovat“ i do těchto orgánů. Někdy se v těchto místech může vytvořit i absces.
Mezi další komplikace pak patří:
Crohnova choroba může způsobovat také komplikace v jiných částech těla, konkrétně třeba anémii, kožní poruchy, osteoporózu, artritidu a onemocnění žlučníku či jater.
S návštěvou odborníka by rozhodně neměl otálet nikdo, kdo zpozoroval změny ve vyprazdňovacích návycích, o to víc, pokud se jedná o obtíže dlouhodobého charakteru. Zpozornět by měl člověk také v případě, že:
Ačkoli se nemoc zpravidla projevuje mezi 15. a 30. rokem života, onemocnět jí mohou i mladší jedinci. U většiny těchto pacientů je však Crohnova choroba diagnostikována až v pozdním dětství či během adolescence. V posledních letech však přibývá i výrazně mladších případů. V České republice se každoročně jedná zhruba o čtyři až šest dětských pacientů na 100 tisíc obyvatel.
Základní příznaky u nich zůstávají velmi podobné jako u dospělých. Trápí je obvykle průjem, který může obsahovat příměs krve, dále zvýšená únava, chudokrevnost, bolest břicha a hmotnostní úbytek. Příznaky Crohnovy choroby u dětí mohou mít pozvolný, ale i velmi rychlý spád. Hrozí u nich také závažné komplikace v podobě poruchy růstu, které se u malých pacientů v době diagnózy vyskytují až ve 46 % případů.
Děti mohou rovněž vykazovat zcela nespecifické projevy, které na zánětlivé onemocnění střeva nemusejí na první pohled vůbec poukazovat. Některé faktory tuto skutečnost však naznačují více než jiné, a je proto důležité si jich zvláště všímat. Jedná se hlavně o:
Důležitá je rovněž rodinná anamnéza. U dětí, jejichž rodič trpí některou z nemocí IBD, je riziko rozvoje onemocnění zhruba třikrát až pětkrát vyšší. V případě, že zánětlivou chorobou střev trpí oba dva rodiče, stoupá taková pravděpodobnost oproti dětem se zdravými rodiči až na padesátinásobek.
Pacienti se často ptají, jakou si žádá Crohnova choroba dietu. Univerzální jídelníček neexistuje, jeho obsah se u nemocných totiž často liší. A to jak v závislosti na fázi nemoci, tak na toleranci jednotlivých potravin. Jednoduše řečeno, co jednomu vyhovuje, může jinému způsobit problémy. Obecně se ale dá dieta při Crohnově nemoci rozdělit do dvou skupin, a to na dietu v období relapsu (tedy během příznakové fáze) a dietu v období remise (bezpříznakové fáze).
Je ale důležité si uvědomit, že každý pacient je jiný, proto je třeba brát dostupné jídelníčky pouze jako inspiraci a o jejich konkrétní skladbě se vždy nejprve poradit se svým ošetřujícím lékařem.
Během akutní fáze nemoci, tedy v období, kdy se pacient potýká s nepříjemnými příznaky, je ze stravy potřeba vyloučit nerozpustnou vlákninu v podobě čerstvého ovoce i zeleniny a luštěnin. Je také nutné se vyhnout těžkým jídlům s vysokým obsahem tuků. Veškeré pokrmy je dobré vařit do měkka, dusit a odstraňovat z nich tvrdé části (kůrky).
V období relapsu je třeba myslet na dostatečný přísun bílkovin, železa, vápníků a vitamínů – hlavně C a B komplexu. Vhodná je pro pacienty rovněž dieta s vysokým obsahem škrobů. Obecně se doporučuje jídlo konzumovat pětkrát až šestkrát denně v menších porcích, přičemž tekutiny by měly být od jídla odděleny a neměly by být ani příliš teplé ani příliš studené.
V této fázi onemocnění mívají pacienti špatnou toleranci sacharózy a laktózy, jako náhražka se proto doporučuje hroznový cukr anebo umělá sladidla. Naopak se doporučuje vyřadit tučná jídla, není však dobré tuky úplně vynechávat, jejich absence by totiž snížila vstřebávání vitamínů rozpustných ve vodě. Vhodný je například kvalitní olivový olej či čerstvé máslo.
Jaký jídelníček je vhodný během klidové fáze Crohnovy nemoci? Dieta v tomto případě nepřináší nijak zásadní omezení. Doporučuje se však vynechat:
Vhodná není ani nestravitelná vláknina. V této fázi je nutné brát ohledy na vlastní toleranci každého pacienta. Důležitý je také pitný režim, který by měl být 2 až 2,5 litru denně. Pivo a víno jsou u pacientů v bezpříznakové fázi povoleny v malém množství.
Diagnostika Crohnovy choroby se podobně jako u jiných nemocí skládá z anamnézy a fyzikálního vyšetření pacienta. Napovědět o probíhajícím zánětu pak může také vyšetření krve a podstatnou roli hraje vyšetření stolice.
Co se týče invazivní části vyšetření, úseky tlustého i tenkého střeva lze zkontrolovat pomocí kolonoskopie, kterou lze odebrat vzorky jednotlivých tkání a ty následně poslat na rozbor. Pokud má lékař podezření na postižení tenkého střeva, může jej vyšetřit za pomocí endoskopické kapsle nebo provést CT enteroklýzu, tedy vyšetření pomocí dvou kontrastních látek (jedna je pacientovi vpravena do žíly a druhou sám vypije) a následného CT.
A jaké možnosti přináší u Crohnovy choroby léčba? Záleží na každém jednotlivém případu. Obecně se ale dá říct, že základní terapie bývá medikamentózní. Léky v tomto případě však slouží pouze k potlačení symptomů, Crohnovu chorobu totiž zatím zcela vyléčit nelze. Současná podoba terapie umožňuje většině pacientů žít normálním životem bez větších omezení. V případě mírných forem nemoci lékaři využívají aminosalicyláty, u diagnóz závažnějšího rázu pak kortikoidy a imunosupresiva. K dlouhodobější terapii se používají látky obsahující azathioprin.
Alternativu představuje také biologická léčba, kdy jsou pacientům podávána léčiva, která blokují rozvoj zánětlivé reakce. Tato forma terapie je velmi nákladná, šetří se proto pouze pro pacienty s těžkým průběhem nemoci. Může být prováděna jen na specializovaných pracovištích.
Další možností je pak chirurgická léčba, která spočívá v odstranění postiženého úseku střeva. Lékaři k ní ale obvykle přistupují pouze v případě komplikací, jakými jsou píštěle, zúžení či srůsty jednotlivých úseků střeva. V případě, že je nemocná tkáň odstraněna, se totiž zánět po čase velice často přesouvá na místo, které bylo doposud zdravé.
Chirurgický zákrok musí během svého života podstoupit až 80 % pacientů trpících Crohnovou chorobou. U jedinců s těžším průběhem nemoci, u kterých museli lékaři odstranit značnou část střev, je v některých případech nutné provést stomii, což je umělé vyústění dutých orgánů (v tomto případě tlustého či tenkého střeva) ven přes dutinu břišní. Od přirozeného vyústění (od konečníku) se pak liší tím, že pacient není odchod stolice schopný ovládat vlastní vůlí. Vývod je proto nutné překrýt speciálními sběrnými nepropustnými sáčky.
Jak už zaznělo výše, Crohnova choroba i ulcerózní kolitida patří do skupiny idiopatických střevních zánětů, spojuje je tedy spousta společných znaků. U obou nemocí se například střídají symptomatické a asymptomatické fáze, přičemž četnost těchto cyklů je velice individuální. V obou případech se navíc mohou objevit i potíže mimo trávicí trakt a komplikace v podobě rakoviny tlustého střeva.
Co se ale naopak liší, je místo výskytu obtíží. Zatímco u Crohnovy choroby může být zánětem postižena jakákoli část trávicího traktu, s tím, že mezi postiženými úseky se nacházejí i zcela zdravé oddíly, v případě ulcerózní kolitidy je zpravidla napaden nejprve konečník a následně se obtíže šíří do tlustého střeva.
U druhého ze zmíněných onemocnění je navíc zanícená pouze povrchová vrstva sliznice střeva, zatímco Crohnova nemoc postihuje všechny vrstvy střevní stěny. Liší se rovněž průměrný věk pacientů. Ulcerózní kolitida je totiž nejčastěji diagnostikovaná lidem ve věku mezi 30 a 40 lety.
Zdroje: mayclinic.org, crohn.cz, iscare.cz, sancedetem.cz, ilco.cz