Vědci našli „gen pro anorexii“

Aktualizováno: Mezinárodní konference ICED v Praze (12. 6. 2017 10:37)

Někteří lidé s poruchou příjmu potravy mohou vypadat zdravě a být přitom velmi nemocní, varuje profesorka Papežová. Rodiny často nevyhledají pomoc kvůli tomu, že se stydí a mají pocit viny.

Poruchy příjmu potravy jsou vnímány jako ženský problém. Je fakt, že dívky a ženy převažují nad muži v poměru zhruba devět ku jedné. „U mužů se projeví spíše až nezdravé zaujetí postavou a svaly, které může vést k podobně porušenému vnímání vlastního těla jako u dívek anorexie či bulimie,“ říká profesorka Hana Papežová, vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN.

Galerie: Chtějí být jako Ken a Barbie. Končí jako trosky

Posedlost vlastním tělem a strach z tloušťky mohou vést k sociální izolaci a mnoha zdravotním, až život ohrožujícím problémům. Případů stále přibývá. Nadějí jsou významné objevy z poslední doby a nové výzkumy.

Poruchy příjmu potravy

  • V populaci psychiatři evidují 1 až 1,5 % osob s anorexií a cca 3 % s bulimií, celkem je tedy v populaci asi 4,5 % nemocných s poruchami příjmu potravy. V posledních letech se hovoří také o posedlosti zdravou výživou, ortorexii.
  • Léčba trvá několik týdnů až měsíců a musí být komplexní.
  • Úplné vyléčení z nemoci trvá většinou pět až šest let. Hrozí však riziko recidivy.
  • Poruchy příjmu potravy patří mezi závažná psychiatrická onemocnění, s vysokým procentem sebevražd (ve 20 až 40 % jsou příčinou předčasného úmrtí) a vysokou mortalitou.

Centrum pro poruchy příjmu potravy 1. LF UK a VFN v Praze se podílelo na rozsáhlém mezinárodním projektu, který u pacientek z celého světa zjišťoval genetický základ onemocnění. Vědci poprvé potvrdili přesné umístění genu, který se podílí na zvýšeném rizku pro anorexii. Nachází se na dvanáctém chromozomu a v minulosti jej vědci označili za sídlo genu zodpovědného za diabetes 1. typu a autoimunitní choroby. „Ukazuje se nejen to, že anorexie, obezita i obsedantně-kompulzivní porucha mají některé geny shodné, ale že shodné genetické riziko může mít anorexie také s metabolickými a autoimunitními chorobami,“ komentuje Hana Papežová a doplňuje: „Protože anorexie je polygenní, na riziku se podílí vice genetických faktorů.“

Gen sám o sobě nespouští poruchu příjmu potravy, onemocnění zřejmě vzniká vzájemným působením rizikových genetických faktorů a rizikového prostředí. „Genetika je nabitá pistole a my můžeme prostředím ovlivnit, zda vystřelí, nebo ne. Důležité je nenechat tu pistoli vystřelit,“ říká lékařka. Proto jsou podstatné preventivní programy a eliminace dalších rizikových faktorů.

Aktualizace:

Odborníci z celého světa diskutovali na konferenci ICED 2017 ve dnech 7.-10. června V Praze o tom, jaký význam pro klinickou praxi má. „Konference byla velmi přínosná, stejně jako konference pořádaná Sekcí pro poruchy příjmu potravy ČPS konaná 9.-10. června, která byla zaměřena na aktuální klinické problémy a možnosti nových přístupů v rámci reformy psychiatrie,“ říká prof. Papežová.

Pozor na rizikové situace a povolání

Pro rozvoj či recidivu poruch příjmu potravy jsou riziková zejména taková povolání, kde je důležitý vzhled vlastního těla, tedy typicky modeling. Časté problémy mají podle lékařů také tanečnice, baletky. „Z baletních škol se k nám rekrutuje řada pacientek. Dítě je ve vývoji a musí přitom splňovat váhová kritéria,“ popisuje lékařka. Za vyloženě nešťastnou považuje praxi, kdy se na veřejnou tabuli dávají například informace o váze dítěte, probíhá hromadné vážení nebo měření procenta tělesného tuku. „Pokud nesplní požadavky, jsou penalizované, nebo z té školy vyhozené. To jsou traumata, která si dospívající dívka nese celý život.“

Riziková mohou být i povolání či zájmy zaměřené na zdravou výživu, pokud přecházejí do extrémů. „Extrémní postoje k jídlu jsou opravdu nebezpečné a tento extremismus výrazně narůstá,“ říká profesorka.

Významnou roli hrají také zátěžové situace a stres, které se řada lidé snaží zvládat pomocí jídla, jeho nadbytkem nebo odpíráním.

Ideální prevencí tedy je povzbuzovat zdravý způsob života, poskytovat dostatek informací. „V novém projektu učíme již děti na základních školách, jak zvládat stres či ztrátu, aby podobné zátěžové situace neřešily odpíráním potravy, nebo naopak přejídáním, což jsou spojité nádoby, které vedou k poškození kvality života,“ říká prof. Papežová.

Rizikové může být i rodinné prostředí. „V generacích, které sdílejí patologický jídelní režim, se snoubí genetická rizika i prostředí, v němž dítě vyrůstá, protože matky s poruchou příjmu potravy nedokáží správně živit své děti, samy mají k jídlu problematický vztah. Bohužel máme zkušenosti i s rodinami, které brání dítěti, aby se léčilo.“ Brzká diagnóza je přitom nesmírně důležitá.

Já přece jím normálně

Jak poznat a přiznat si, že je třeba se léčit? Kde leží hranice? Patologický stav nastává, když člověku začíná vadit v běžném životě a ohrožuje jeho zdraví. Začíná mít následky jak tělesné, tak psychologické, kdy nemocní myslí jen na jídlo a postavu. Porucha pak také narušuje sociální vazby a vztahy. „Hranice obecně leží tam, kde situace začíná ovlivňovat život. Pak by si měl dotyčný uvědomit, že se něco děje, a vyhledat pomoc,“ říká lékařka.


Autor: 1. LF UK

„Extrémní postoje k jídlu jsou opravdu nebezpečné,“ varuje profesorka Hana Papežová

Poruchy příjmu potravy se dle profesorky Papežové dají zcela vyléčit: „Ale je to dlouhý proces,“ upozorňuje. „Není to jen věc váhy, ale také vnímání sebe sama, nalezení nových zájmů, získání sebedůvěry a jiného sebehodnocení. Nemocní se musí učit znovu fungovat ve vztazích, sdílet emoce. Každý potřebuje něco trochu jiného k tomu, aby se zvládl zařadit znovu zpět do normálního života.“ Nicméně podobně jako u vyléčených alkoholiků či kuřáků je tu vždy riziko recidivy. Důležitá je rodina; když nemocný najde podporu, například při dodržování nových stravovacích pravidel, je mnohem větší šance, že vše zvládne.

„Výzkumy ukazují, že poruchy příjmu potravy jsou spojené s autoimunitními chorobami, chorobami trávicí soustavy, diabetem… jsou to opravdu nebezpečné choroby, vedou k invalidizaci a život vyloženě poškozují. Je proto třeba léčit komplexně, důležitá je spolupráce různých lékařských oborů,“ říká Hana Papežová. Psychiatři, kteří o lidi s poruchami příjmu potravin pečují, usilují o zlepšení možností léčit pacienty v komplexním týmu odborníků. Slibují si podporu od připravované reformy psychiatrie. „Péče v týmu je zásadní,“ podotýká lékařka. „Potřebujeme nejen rozšířit hospitalizaci, aby péče byla komplexní a vyvážená, ale také musíme vyřešit, jak pacienty posléze dostat do následné ambulantní péče, začleňovat je postupně do společnosti a snížit stigmatizaci, pracovat nejen s pacienty, ale s celými rodinami.“

Následky zůstanou. Poruchy příjmu potravy ovlivňují i emoce

I když se nemocnému podaří s poruchou příjmu potravy vypořádat, může mít celoživotní následky. Porucha ovlivňuje například průběh porodu a má vliv na plodnost. „Dívky s mnohdy utajovanými poruchami příjmu potravy bývají pacientkami klinik asistované reprodukce. Usilujeme o to, aby byl k dispozici psycholog a problém se řešil, protože má důsledky na dítě i na další generaci.“

Nejedením bývají porušené také kognitivní funkce, například soustředěnost či schopnost flexibilních rozhodnutí. Nové výzkumy rovněž ukazují, že ženy trpící anorexií hůře vnímají emoce okolí. „Mají potíže správně vnímat emoční poselství v sociálním kontextu, a to i když jsou zaléčené.“ Lékaři zjistili, že problém, který vznikne během onemocnění, přetrvává i po překonání potíží s příjmem potravy a ovlivňuje zařazení pacientek zpět do společnosti. Je proto třeba pracovat i s touto emocionální rovinou coby součástí léčby a „rekonvalescence“. „Je důležité mluvit i o emocích a sociální inteligenci a modifikovat podle nich léčbu,“ popisuje profesorka.

Střevo je druhý mozek

Lékaři budou nyní v novém výzkumu zkoumat také mikrobiom, střevní mikroflóru, a jeho souvislost s poruchami příjmu potravy. „Mluví se o tom, že střevo funguje jako druhý mozek,“ říká prof. Papežová, „Mikrobiom významně ovlivňuje mechanismy v mozku, je ovlivněn zejména vývojem v raném dětství, může být ovlivněn i porodem, stresem a právě stravováním. Tedy vším, co může mít vliv na zvýšené riziko poruchy. Budeme zkoumat, jakým způsobem se mikrobiom podílí na vzniku poruch příjmu potravy, na jejich udržování, jakým způsobem je onemocněním ovlivněný a jakým způsobem ho můžeme ovlivnit terapeuticky.“

Anorexie v síti

Podle lékařky představují velký problém sociální sítě, jejichž vliv roste raketovým tempem: „Dívky se navzájem podporují v pro-ana komunitách, odrazují se od léčby, dokonce si radí, jak se léčbě vyhnout, negativně hodnotí, jakým způsobem léčíme. Posílají si své fotografie a soutěží o to, kdo je štíhlejší.“

Před časem dokonce upozornil server Vice na skutečnost, že pro-ana komunitu zneužívají pedofilové, kteří se tu vydávají za kouče a nabízejí mladým lidem pomoc s hubnutím.

Lékaři proto usilují o to, aby i na internetu vyvážili tyto informace věcnými fakty, a snaží se tu nemocným pomáhat.

10 pravd o poruchách příjmu potravy

Odborníci z celého světa se shodli na devíti pravdách o poruchách příjmu potravy, které mohou ulehčit vyhledání pomoci postiženým a poskytnutí pomoci odborníkům a rodinným příslušníkům. Čeští odborníci přidávají ještě desátý bod.

  • Mnoho lidí s poruchou příjmu potravy může vypadat dobře i přes extrémně vážné onemocnění.
  • Rodiny za onemocnění nenesou vinu, mohou být nejlepším spojencem pacientek i zdravotníků.
  • Diagnóza poruchy příjmu potravy je zdravotní krizí, která poškozuje osobní i rodinné vztahy a fungování.
  • Poruchy příjmu potravy nejsou výsledkem volby, ale představují vážnou, biologicky ovlivněnou nemoc.
  • Poruchy příjmu potravy postihují v současnosti lidi všech věků, etnicit, tělesných tvarů a váhy, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní.
  • U poruch příjmu potravy narůstá riziko sebevražd i zdravotní komplikace.
  • Geny a prostředí hrají důležité role v rozvoji poruch příjmu potravy.
  • Geny samotné však neodhalí, kdo poruchou příjmu potravy onemocní.
  • Úplné uzdravení je možné, včasné rozpoznání a intervence jsou velmi důležité.
  • Nespokojenost s vlastním tělem souvisí často s nespokojeností se sebou, nízkým sebevědomím i porušeným vnímáním vlastního těla spojeným s prožívaným stresem a rizikem pro vznik poruchy příjmu potravy.

Kde hledat pomoc

Problému si častěji všimnou rodiče než sama postižená, která si závažnost situace neuvědomuje. Někteří rodiče však mají obavy ze stigmatizace a bojí se vyhledat léčbu. V některých rodinách se navíc podobný problém táhne již několikátou generaci.

Rodičům, kteří pojmou podezření, doporučují lékaři v prvé řadě získat informace. „S dítětem se nehádejte, najděte klidný způsob, jakým problém otevřít. Přistupujte k dítěti nekriticky a společně hledejte řešení. Neutápějte se v pocitech viny, nebojte se stigmatizace a jděte se poradit,“ doporučuje prof. Papežová. Je si však vědoma toho, že nemocní či jejich blízcí se často vyhýbají odborné péči a někdy trvá mnoho let, než se na lékaře obrátí. Pokud rodiče či samo dítě hledající první pomoc nejsou schopní jít rovnou k lékaři či psychiatrovi, řadu užitečných informací najdou na webu HealthyandFree, jehož zakladatelkou a odbornou garantkou je právě profesorka Papežová. Naleznou zde témata spojená s jídlem, přejídáním, hubnutím, dietami, zdravým životním stylem, ale i léčbou poruch příjmu potravy. Mohou zde anonymně diskutovat a sdílet své zkušenosti na moderovaném fóru, k dispozici jsou také anonymní a bezplatné chaty s psycholožkou.

Prof. MUDr. Hana Papežová, CSc.

Vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN. Je odbornou garantkou preventivního webu HealthyandFree.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 6. 2017 8:23