Čtyřiasedmdesátiletý Jan Klápa rehabilituje po operaci močového měchýře, kterou mu provedli specialisté z Urologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc. Zda jeho aktuální diagnóza a operační výkon souvisejí se střelným zraněním, které utrpěl ve stejné části těla, si nikdo po letech netroufá říci.
Klid přerušily obrněné vozy
Pozdně letní nedělní večer 25. srpna 1968 začal na tehdejším náměstí 9. května v Prostějově – dnes opět nese jméno T. G. Masaryka – vlastně docela idylicky. Už se trochu stmívalo, bylo kolem osmé. Na lavičkách naproti radnice posedávaly hloučky lidí, mezi nimi i skupinka mladých, včetně tehdy sedmnáctiletého studenta střední průmyslové školy Jana Klápy.
Náhle klid doznívajícího víkendu přerušil hluk těžké vojenské techniky. Na prostějovské náměstí se začaly valit obrněnce a transportéry s ozbrojenými vojáky sovětské okupační armády, která o čtyři dny dříve v rámci takzvané internacionální pomoci
reformujícímu se Československu vtrhla násilně na jeho území.
Myslím, že vše, co se pak událo, bylo jedno velké tragické nedorozumění,
vzpomíná na šest dekád staré události inženýr Klápa. Rusové podle něj mířili od Olomouce na Brno a možná je zmátlo značení odstraněné či přesměrované lidmi, kteří se jim snažili postup zkomplikovat. Každopádně přes náměstí pravděpodobně ani jet nechtěli,
soudí muž. Do té doby okupanti v Prostějově nebyli, nikdo z lidí na náměstí proto nečekal, že by se tam mohli objevit.
Tanky se u radnice začaly ve zmatku točit, nastala panika a já spolu s ostatními utíkal směrem k muzeu, když se ozvaly výstřely a jeden z nich zasáhl zezadu i mě. Zbytek si pamatuji už jen mlžně v mdlobách – kolem se seběhli lidé a odtáhli mě do blízkého baráku, kde mě snad měli ošetřovat i čeští policisté, kteří se objevili na místě,
vzpomíná Jan Klápa po desítkách let. Naložili ho do auta, možná to byl taxík, a následovala náročná a bolestivá cesta do místní nemocnice. Tam mě uspali, operační sály snad byly tou dobou zcela obsazené a víc už na delší dobu nevím,
popisuje dramatický sled událostí.
Chodíte vy nebo muži z vaší rodiny na prevenci rakoviny prostaty?
Tři mrtví, devět raněných
Až po probuzení zjistil, že utrpěl vážný průstřel břicha, který vedl k poškození nervů a dočasném ochrnutí nohy. Po úplně náhodné střelbě ruských okupantů zůstali na místě tři mrtví a devět raněných, z toho já nejvážněji. V nemocnici jsem strávil tři měsíce, částečně na chirurgii a neurologii, dlouho jsem kvůli svému zranění chodil jen s berlemi. Na rok jsem musel přerušit studia střední školy, až potom jsem se vrátil do běžného života,
říká pamětník tragických událostí.
Sám se ale za žádného hrdinu nepovažuje. Byl jsem jen v nesprávný okamžik na nesprávném místě. O celém incidentu podrobně a pravdivě psaly dobové noviny Stráž lidu, tehdy se to ještě smělo. Přímo v nemocnici mě navštívili novináři včetně televizního štábu. Dokonce jsme potom dostali jako odškodnění za utrpěná zranění tisíc korun a mám i vyjádření policejního vyšetřovatele, kde se píše o neoprávněné střelbě vojáků sovětské armády.
Policejní protokol si ale aktéři nesměli nechat, jakmile převzali bolestné, měli ho odevzdat na národním výboru. Jan Klápa to ale neudělal, a tak má pořád k dispozici originál. Později ho překvapilo, že když později Rusové vydali takzvanou Bílou knihu, která se zabývá událostmi roku 1968 jejich pohledem, o žádné střelbě a obětech v Prostějově se v ní nemluví.
Po uzdravení vystudoval vysokou školu. Nejsem si vědom toho, že bych byl jako přímý účastník střelby za okupace někdy později jakkoliv trestán či perzekuován. I lázně jsem po svém zranění dostal, i když po urgencích snad až v prezidentské kanceláři. Přesto jsem o těchto událostech nikdy nemlčel a vždy jsem se o tuto trpkou zkušenost rád veřejně podělil. Komunisté se na naší rodině neblaze podepsali už dříve, můj otec byl malý živnostník, kterému po převratu jeho živnost zlikvidovali. Zemřel, když mi byly dva roky, a myslím, že to bylo možná i vlivem toho všeho,
míní inženýr Klápa.
Ten se letos léčil coby pacient Urologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, kde se podrobil operaci močového měchýře. Měl jsem opakované potíže s prostatou a zjistilo se, že pocházejí od nádoru, který mi byl odstraněn nejprve endoskopicky a poté klasickou operací. Nemohu tvrdit, že je to důsledek mého starého zranění, i když je to zhruba ve stejných místech, kde jsem byl tehdy zasažen, a vyloučit se to asi nedá.
Každopádně pan Klápa na někdejší dramatické události nezapomíná a zároveň děkuje zdravotníkům z olomoucké fakultní nemocnice za aktuální pomoc a péči.
ČLÁNKY DO MAILU