Hlavní navigace

Stres je život. Žít s ním snadné není

20. 9. 2021

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Stres je souputník lidského života. Zátěž, napětí, svízel, což jsou jen některá synonyma slova stres, bývají spojena s tragédiemi i s drobnými problémy. Souvisí se smutkem i s radostmi… Jak se zbavit starostí a začít žít?

Ani vytoužené životní milníky – třeba povýšení, svatba, narození dítěte, výhra v loterii, stěhování do nového bytu – stresu nejsou prosty. Míra odolnosti se liší jak u jednotlivců, tak i v rámci různých období života. Záleží také na situaci. Namátkou lze například dobře zvládat stresy v práci a špatně v rodině. Může tomu být i opačně.

Svým způsobem stres připomíná požární hlásič. Naplno se rozezní v okamžicích nebezpečí. Neomylný není. Pomyslná siréna někdy nespustí varování včas. Jindy je přeslechneme nebo uslyšíme, až když je již pozdě. Může tomu být jinak. Požár je hlášen, aniž by nebezpečí reálně existovalo. Po několika chybných varováních nad dalším mávneme rukou. Napadne nás, že „tu trochu deště (stresu), vydržím to ještě“. Může to být osudový omyl.

Je to na nás

Rada otce zakladatele výzkumu stresu Hanse Selyeho (1907–1982) – Kanaďana, který prožil své dětství v Komárně, studoval a po určitou dobu poté učil i v Praze – je věčně zelená. Zní: „Naši emoční reakci obvykle nepůsobí samotná událost jako taková. Podstatná je interpretace zmíněné události. Správný přístup dokáže změnit negativní stres v pozitivní.“

Jinými slovy: všechno zlé může být k něčemu dobré. Hodně záleží na úhlu pohledu. Kladné lze vnímat jako problém. To, co se vyznačuje opačným znaménkem, může být vnímáno i docela pozitivně. Může jít jen o chybný úsudek nebo tzv. pozitivní kognitivní přerámování.

Vše, co je v této souvislosti napsáno, působí velmi moderně. Leč „již staří Římané“ věděli – konkrétně filozof na trůně Marcus Aurelius: „V případě, že vás trápí něco kolem vás, není příčinou starostí ona věc. Podstatné totiž je, jak ji chápeme. Její vnímání jsme si vytvořili sami a můžeme je také sami změnit!“

Judo proti starostem

Typická – od pravěku se vyskytující – reakce na stres je dvojí: útěk nebo útok… Našim dávným předkům ji lze závidět. Byla rychlá, nekomplikovaná, jasná a jednoznačná. Organismu přinášela výrazný doping. Tělo zaplavila adrenalinem a kortizolem. Do končetin nahnala okysličenou krev. Lidé byli připraveni k akci.

Dnes na nás obvykle neútočí predátoři, ale starosti. Utíkat před nimi je těžké. Rázně na ně zaútočit dost dobře nejde.

„Zahoď svoje starosti, budeš mít krásný den…“ zpívala svého času Jana Kociánová. To se snadno řekne, a obtížně činí. Situaci usnadní postup s úmyslně paradoxním názvem Pozitivně negativní myšlení.

Pozitivně negativní myšlení: jak ovládnout své starosti

Zaměříme se na konkrétní starost. Poté uvažujeme o tom, co vše reálně hrozí, pokud se naplní chmurný scénář. Pro každou z hrozeb vytvoříme stabilizační plán. Tj. postup, jímž budeme řešit dané ohrožení.

Právě hledání variant řešení je nejpodstatnější, byť v této souvislosti ne nejčastější myšlenkový postup. Většina ustaraných osob spíš uvažuje o tom, jaká tragédie může nastat, než by přemýšlela o tom, jak se k ní postavit a jak ji zvládat.

Podobně jako automobilu mohou selhat brzdy, tak i v úvahách zmíněného scénáře se tragická očekávání mohou vymknout kontrole. V tomto případě raději „nebrzdíme“, neb lavinu ustaraný člověk nezadrží. Naopak obavy rozvádíme do absurdna. Čím absurdnější představa, tím lépe.

Namátkou mám starost, zda jsem neztratil klíče. Marně je hledám. Bylo by obtížné je nahradit. Napadne mne, zda je nenašel někdo, kdo ví, do kterého zámku patří. Může si pak pohodlně otevřít dveře a ledacos z bytu odnést. Katastrofickou vizi rozvedeme. Může nejen odnést nábytek a televizor. Může také pustit plyn, vodu, zapálit záclony. Byt vybuchne, dům se zhroutí. Nastane obecné ohrožení. Další domy budou nejen ohroženy. Nastane totiž řetězová reakce výbuchů. Za několik hodin bude město, kde bydlím, připomínat Pompeje v roce 79 našeho letopočtu. Ano, to bylo po výbuchu sopky. Pompeje nebyly samy, tenkrát Vesuv zničil i další města…

Plán zvládání starostí

Plán je pro tu kterou chmuru specifický, ale základem jsou obdobné zásady. Ptáme se:

  • Co se dá v dané věci udělat? 
  • Co z toho jsme schopni učinit?
  • Co můžeme přestat dělat ve snaze problém řešit?
  • Kdy – konkrétně a co nejdříve – začneme?
    Pozor na prokrastinaci. Něco dobrého lze jistě začít teď hned.
  • Je někdo nebo něco, kdo nám může při zvládání starostí pomoci?
    Pokud ano, určete si termín a postup navázání kontaktu. I zde si připomeneme riziko prokrastinace.

Jak se zbavit starostí a začít žít

Jde o název světoznámé knihy Dalea Carnegieho (1988–1955). Americký spisovatel v ní doporučuje například změnit stereotyp a nedělat stále stejné chyby. Zaměstnat se usilovnou prací, jež vyžaduje soustředění na její výkon. Zaměřit se především na situaci „dnes a nyní“. Nevracet se ve vzpomínkách do minulosti, a když, tak vzpomínat jen na to dobré. Nenechat se znepokojovat drobnostmi.

Jeho kritici poukazují na jistá zjednodušení. Namátkou například na to, že každé jednání obsahuje jak šance, tak i rizika. Dale Carnegie je zaměřen jen na šance a rizika pomíjí.

Slavný poměr 80:20

Vzorec 80 % ku 20 % tvoří jen nepatrnou část díla významného italského ekonoma i sociologa Vilfreda Pareta (1848–1923). Zcela aktuální je dodnes. 80 % úsilí věnujeme řešení pouhých 20 % problémů. 80 % výsledku je vyvoláno 20 % úsilí.

Zcela jistě platí i úměra 80 % stresu je vyvolána 20 % stresových situací. Je vhodné vyhýbat se těm hlavním. Samozřejmě při jejich zvládání „dělat, co funguje, a nedělat co nefunguje“. Díky Paretovu pravidlu můžeme zaujímat vcelku optimistický přístup jak k sobě, tak i ke svému životu. 80 % našich rozhodnutí a životních kroků je správných.

„Vyzkoušej všechno, a dobrého se drž“

Závěrečná rada v titulku je citátem z díla katolického filozofa Tomáše Akvinského (1225–1274). Nemyslím, že bychom měli vyzkoušet úplně vše, co nás napadne. Tím méně pak vše, co nám kdo třeba i přesvědčivě doporučí. Není ale vhodné držet se jen jednoho řešení.

Závěrem trochu optimismu. I u stresu platí: „Co nás nezabije, to nás posílí.“

Vážení čtenáři,

článek, který jste právě dočetli, je bohužel posledním textem PhDr. Tomáše Nováka. Zde naleznete rozloučení s naším dlouholetým spolupracovníkem i přehled jeho článků.

Autor článku

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).