Diagnózu revmatoidní artritidy se Marie (52) z Hlinska dozvěděla ve 25 letech. „Začalo to ztuhlostí kloubů, která mě trápila hlavně ráno. Nemohla jsem sejít schody z prvního patra, měla jsem bolesti a byla jsem často unavená,“ popisuje první projevy nemoci.
Co se dozvíte v článku
Na revmatologii diagnózu potvrdili a nasadili léky. Přes kortikoidy a další preparáty se dostala k methotrexátu. „Díky rychlému odhalení nemoci a nasazení účinné léčby se podařilo dostat mou nemoc pod kontrolu, a po dvou letech jsem mohla léky dokonce úplně vysadit,“ říká Marie.
Nemoc se znovu ozvala po porodu
Nemoc ji ani bez léčby nijak neomezovala, mohla pracovat a normálně fungovat. Všechno se ale změnilo poté, co otěhotněla a porodila. „Hned po porodu v šestinedělí se nemoc znovu ozvala a příznaky se vrátily mnohem intenzivněji než poprvé,“ vzpomíná Marie.
Revmatolog ji ale nechtěl léčit, dokud kojí. A i když se snažila počkat, jak nejdéle to půjde, bolesti, ztuhlost a únava byla tak velké, že kojení po pěti měsících ukončila a začala brát léky. „Lékař mi nasadil kortikoidy, které však nezabíraly, navíc jsem po nich byla oteklá v obličeji a celkově jsem se necítila dobře. Přemlouvala jsem ho, aby mi předepsal methotrexát, protože jsem věděla, že mi dříve pomohl. Lékař bohužel nechtěl a jen mi zvyšoval dávky kortikoidů.“
Díky biologické léčbě může fungovat
Toto období nebylo pro Marii jednoduché. Její stav se nelepšil, spíše naopak, byla velmi unavená a péče o syna pro ni byla složitá. Stále proto tlačila na lékaře, aby jí léčbu změnil. Sice jí nevyhověl, ale nakonec ji po půl roce poslal do Revmatologického ústavu. Tam lékařka doporučila biologickou léčbu. Jenže na ni musela pacientka čekat dva roky.
„Dočkala jsem se hlavně díky tomu, že pacientská organizace Revma Liga tlačila na změnu pravidel, aby se k biologické léčbě dostali i pacienti ve středním stupni nemoci. Pak mi ji teprve pojišťovna schválila,“ vysvětluje. Léčba hned zabrala a Marie se konečně začala cítit lépe.
„Postupně se můj stav sice zhoršuje, ale mohu fungovat. Mám revmatoidní artritidu třetího stupně a jsem v invalidním důchodu. Zvládám ale pracovat alespoň na částečný úvazek,“ popisuje. I když má kvůli nemoci poškozené klouby, omezenou pohyblivost a rychleji se unaví, snaží se cvičit a chodit na procházky.
„Za nejhorší na nemoci považuji to, že nikdy nevím, jak mi ráno bude. Jestli budu schopna vstát z postele hned, nebo se budu rozhýbávat několik hodin, jak moc budu unavená nebo jak velké budu mít bolesti. Kvůli tomu se mi těžko cokoliv plánuje,“ vysvětluje Marie.
Bolí vás klouby?
O lupénky až k revmatu
Biologická léčba pomohla i Tomášovi (43) z Hajan u Brna. U něj se jako první objevila lupénka ve vlasech. Dostal masti a šampony s kortikoidy, které projevy nemoci zmírnily, ložiska ale úplně nevymizela a po pár letech se objevila další na kloubech rukou a kolen a také na obličeji a v intimních partiích.
A následně se jeho stav ještě zhoršil – klouby začaly otékat. A to do té míry, že začal mít potíže i s chůzí. „Bolel mě každý krok. Navštívil jsem proto praktického lékaře, který mě poslal na revmatologii. Tam mi sdělili, že se u mě lupénka rozvinula v tzv. psoriatickou artritidu – zánětlivé onemocnění kloubů,“ říká Tomáš, kterému specialisté ihned upravili léčbu. Ta zabrala a otoky kloubů ustoupily. Lupénka byla ale i dál hodně aktivní, zejména v zimě.
Tomáše pak začaly brnět končetiny a měl velké bolesti mezi lopatkami. Podstoupil proto CT vyšetření, které odhalilo, že má zúžený páteřní kanál. „Lékaři mi vysvětili, že zmenšený prostor v páteřním kanálu vede k útlaku nervových kořenů a míchy. Proto mě bolela záda a brněly prsty,“ přibližuje. Bolesti zmírnily injekce do páteře, které mu lékaři začali pravidelně píchat, a také rehabilitace.
Pro Tomáše to bylo hodně náročné období. „Nemohl jsem už naplno pracovat a skončil jsem v částečném invalidním důchodu. Poctivě jsem dodržoval léčbu, snažil jsem se pravidelně hýbat a často jsem chodil na procházky.“
„Zase můžu sportovat“
Před pár lety ale Tomášovi znovu hodně natekly klouby. „Na prstech jsem měl úplné boule. Na revmatologii mi nasadili jiné léky, nebylo mi však po nich dobře,“ popisuje. A tak přišly úvahy o biologické léčbě. „Schválili mi ji v roce 2023. Byl to malý zázrak. Za tři týdny zmizela ložiska lupénky a do tří měsíců i otoky kloubů,“ usmívá se Tomáš, který biologickou terapii podstupuje doposud. Aplikuje si ji sám pomocí injekčního pera a pravidelně chodí na kontroly ke specialistům. „Cítím se velmi dobře a mohu zase normálně fungovat – naplno pracuji, sportuji a konečně si pořádně užívám dětí,“ popisuje.
Tomášova lupénka se změnila v artritidu
Psoriatická artritida se může rozvinout až u třetiny pacientů s lupénkou. „Mezi rizikové faktory patří lupénka nehtů a ve kštici, výskyt psoriatické artritidy v rodině, těžší forma kožního onemocnění, kloubní bolesti, obezita či časný věk nástupu psoriázy. Artritida se obvykle rozvíjí až po letech od prvních kožních projevů, někdy však mohou kloubní obtíže předcházet změnám na kůži," říká doktorka Jana Hurňáková z Oddělení revmatologie dětí a dospělých FN v Motole.
"Velmi časté je postižení úponů šlach na kost, například v oblasti kolen či paty. Pro psoriatickou artritidu je specifický tzv. „párkovitý“ neboli „buřtovitý“ prst. Přidat se může ranní ztuhlost či bolesti zad. Pokud se tyto potíže vyskytnou, je důležité sdělit je ošetřujícímu dermatologovi, který zváží odeslání k revmatologovi k podrobnějšímu vyšetření,“ dodává Hurňáková.
Den pro zdraví s Revma Ligou ČR
Zvýšit povědomí o revmatických nemocech, ale i usnadnit prevenci a včasnou diagnostiku, má akce ke Světovému dni artritidy. Koná se v neděli 12. října v pražské Spojce Karlín od 10 do 14 hodin a pořádá ji pracientská organizace Revma Liga ČR.
Zúčastní se jí pacienti, ale i lékaři, s nimiž mohou nemocní svůj zdravotní stav zkonzultovat. Budou zde revmatologové, ortoped, dermatolog, fyzioterapeut, neurolog nebo například pneumolog. Zájemci mohou podstoupit i některá vyšetření, například ultrazvuk kloubů nebo měření kapacity plic.
„Kapacity revmatologů napříč republikou jsou naplněny. Čekací doby na vyšetření se neúměrně protahují, výjimkou není ani půl roku a více. A podle našeho nedávného dotazníkového šetření se dokonce až třetina nemocných setkala s odmítnutím péče. Proto chceme zájemcům nabídnout v jeden den a na jednom místě příležitost promluvit si s lékaři o potížích nebo si vyslechnout druhý názor,“ upřesňuje koordinátor projektů pacientské organizace Revma Liga ČR David Kříž.
Projevy revmatoidní artritidy
Většina lidí si myslí, že revmatoidní artritida je onemocněním kloubů. Jde ale o onemocnění imunitního systému. Při revmatoidní artritidě imunitní systém napadá klouby, nezvratně je poškozuje a vyvolává v nich chronickou bolest. Při obzvlášť závažném průběhu se může revmatoidní artritida mít i celou řadu mimokloubních projevů postihujících vnitřní orgány. Proto je nutné onemocnění včas diagnostikovat a léčit.
V Česku se s revmatoidní artritidou potýká přibližně 158 000 pacientů, ženy bývají postiženy třikrát častěji. Mezi její první příznaky většinou patří bolestivé otoky kloubů na rukou nebo nohou. Bývají spojené se ztuhlostí. Pacienti mají například problém sevřít ruku v pěst nebo udělat prvních pár kroků.
Bolesti hlavně po ránu
Nástup revmatoidní artritidy bývá obvykle pozvolný. „Během několika týdnů, někdy měsíců, začnou nemocným postupně bolestivě otékat jednotlivé klouby, většinou malé klouby rukou a nohou. Bývá to spjato s pocitem ztuhlosti, hlavně po ránu a v klidovém stavu, pohybem se bolesti naopak zmírňují. Dobrým indikátorem je, že úlevu přinášejí studené obklady a chlazení, nikoliv hřejivé polštářky a teplo jako u artrózy, s níž si ji laici často pletou,“ vysvětluje předseda České revmatologické společnosti ČLS JEP profesor Ladislav Šenolt z Revmatologického ústavu v Praze.
V případě obtíží by podle něj měli nemocní nejprve navštívit svého praktického lékaře, který je při podezření na revmatoidní artritidu odešle ke specialistovi. Ideální je, když praktický lékař revmatologa rovnou kontaktuje sám. Jinak se totiž může stát, že bude nemocný čekat na vyšetření i několik měsíců. Včasná diagnostika a zahájení léčby jsou důležité i proto, že pacientům s tímto zánětlivým autoimunitním onemocněním hrozí vyšší riziko zlomenin kostí, infarktu myokardu, plicní embolie nebo infekcí.
ČLÁNKY DO MAILU