Debaty o politice u rodinného stolu? Ptejte se, naslouchejte a nesnažte se vyhrát. Psychoterapeutka Zuzana Steigerwaldová působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy radí, jak se s blízkými bavit o nadcházejících volbách nebo jiných podobně třaskavých tématech.
Psychoterapeutka Zuzana Steigerwaldová
Jak se vyrovnat se zjištěním, že partner zastává úplně opačný politický názor? Debaty o politice jde vynechat, volby pominou, ale ve vzduchu to bude pořád… jak se s tím naučit žít?
Rozdílné politické postoje mohou zásadně narušit pocit společného světa
. Někdy je možné najít společné hodnoty za odlišnými volbami, jindy se rozdíl stane příliš bolestným. Není nutné se vždy snažit druhého plně pochopit – někdy stačí uznat, že nerozumíme, a zároveň si říci, jestli jsme schopni s tímto rozdílem žít. Pokud ne, může to vztah vážně ohrozit. Otevřenost k této možnosti je důležitá, protože jinak hrozí, že nevyřčené napětí bude vztah pomalu rozkládat.
Co když můj blízký uvěřil zjevným dezinformacím, případně je dokonce sám dál šíří? Tam je těžké to brát jen jako názor, na který má každý člověk právo. Má smysl snažit se mu ukazovat fakta?
Když někdo z blízkých uvěří dezinformacím nebo je sám šíří, nejde jen o to, že má jiný názor
. Dotýká se to hlubších vrstev – jeho strachu, nejistot i touhy po orientaci ve světě. Fakta pak sama o sobě nebývají přesvědčivá, protože odporují způsobu, jakým on svět zakouší.
Smysl má spíš sdílení vlastního pohledu a udržování vztahu, nikoli neustálé vyvracení. Zároveň je dobré si připustit, že i přes snahu může jít o překážku, kterou v blízkosti neuneseme – a to je legitimní.
Jak zastavit už běžící hádku plnou emocí?
V hádce plné emocí obvykle nejde o obsah, ale o přerušený kontakt. Prakticky pomáhá udělat pauzu, změnit tón, mluvit o procesu (už na sebe jen křičíme
) a odložit řešení na později. Fenomenologicky jde o snahu znovu obnovit prostor mezi námi
. Ale i zde je třeba odvaha říci: Takhle už to dál nejde.
Pokud se hádky opakují a nevedou k porozumění, může to být znamení, že jsme narazili na hranici, kterou v sobě nelze překročit.
Čtete před volbami programy stran?
Boj o moc u stolu
Podle psychoterapeutky je politika pro mnoho lidí něčím víc než jen věcí názoru. Pokud ji berou vážně a aktivně se o ni zajímají, je to kus jejich identity. Proto politické rozhovory v rodinách většinou nejsou jen o politice, ale promítá se toho do nich mnohem více.
Střetávají se v nich hodnoty, zkušenosti, loajalita i potřeba cítit se přijímaný. Proto bývají tyto rozhovory tak křehké. Dotýkají se toho, čemu věříme, a tím i toho, kým jsme,
vysvětluje psychoterapeutka Zuzana Steigerwaldová. Je proto logické, že jakékoliv protichůdné názory v těchto rozhovorech mohou v člověku vyvolávat pocit ohrožení, zvláště, když přicházejí od blízkého člověka. V rodinách se k tomu navíc přidává dlouhá historie vztahů zahrnující nevyslovená očekávání, staré spory nebo potřebu mít pravdu. To vše může způsobit, že se debata vyostří,
vysvětluje psychoterapeutka.
Rodinné politické debaty třeba u společného stolu bývají tak vypjaté mimo jiné proto, že se v nich narušuje pocit sounáležitosti. Evolučně jsme nastavení tak, že odlišný názor uvnitř blízké skupiny, třeba rodiny, může působit jako ohrožení jednoty. Ve skutečnosti tak nejde jen o střet názorů, ale o střet dvou životních světů, které si přestávají rozumět, ačkoli jsou si stále blízké,
upřesňuje Zuzana Steigerwaldová. Navíc do celé situace vstupují i rodinné role.
Rodič má podle ní často potřebu vysvětlovat a předávat rady, zatímco dospělé dítě chce projevit vlastní názor a vymezit se. Taková debata snadno sklouzne k boji o moc a uznání, namísto aby se stala skutečným rozhovorem. Psychika na to reaguje podobně jako na jiné hrozby, tedy zvýšeným napětím, obranným postojem, někdy i útokem.
Nesnažte se vyhrát
Někdy je lepší se rozhovorům o politice zcela vyhnout. Pokud začne stoupat hlas, pocity hněvu nebo frustrace, pravděpodobnost příjemné a obohacující debaty je malá. Pokračovat má smysl, když si obě strany ještě zvládají naslouchat, reagovat bez ironie, ponižování nebo osobních útoků. Ale jak to udělat, aby rozhovor skutečně v poklidu proběhl?
Klidný a respektující rozhovor je možný, pokud si obě strany udrží vnitřní záměr nevyhrát, ale porozumět si. To vyžaduje vědomý respekt, protože v okamžiku, kdy vnímáme ohrožení vlastních hodnot, mozek přechází do obranného módu,
přidává psychoetareputka tip. Podle ní je vždycky dobré se krátce nadechnout, pojmenovat si své pocity a až poté reagovat.
Někdy je nejzralejším krokem rozhovor vědomě neotevírat. A když druhý zareaguje ukončením kontaktu, je důležité si uvědomit, že veškerá odpovědnost neleží jen na vás. Z psychologického pohledu může jít o obranný mechanismus, neschopnost druhého snést odlišnost, nebo o nevyřešené konflikty, které s daným tématem přímo nesouvisí. V takové situaci je důležité se na chvíli zastavit a upřímně zhodnotit, zda jste komunikoval s respektem. Zároveň ale není nutné přebírat vinu za reakci druhého, kterou nemáte ve své moci.
Chraňte svou psychickou pohodu
Pomáhá zůstat otevřený a dát najevo, že vztah pro vás neskončil a dveře ke kontaktu jsou stále otevřené. Můžete třeba říct: Mrzí mě, že se teď nevídáme. Až budeš chtít mluvit, jsem tady,
doporučuje terapeutka z Hedepy.
Nezapomeňte ale chránit svou psychickou pohodu, zvlášť pokud je druhý člověk dlouhodobě v obranném nebo útočném postoji. Nesouhlas nemusí být koncem blízkosti, pokud ho dokážete vyjádřit upřímně a s úctou. A i když blízký člověk vztah na čas přeruší, vaše vnitřní stabilita a ochota k obnově dialogu jsou vnitřní pojistkou proti zatrpklosti. Zároveň máte i vy vždy plné právo kontakt přerušit, pokud druhý člověk pravidla slušné a respektující debaty nedodržuje.
Techniky, které pomáhají
- Aktivní naslouchání – nejen mlčet, ale opravdu se snažit pochopit, jaký význam má pro druhého to, co říká. To může znamenat i pokládání doplňujících otázek: „Řekneš mi víc, proč to vidíš takhle? Zajímá mě to.“
- Formulace z pozice subjektivní zkušenosti – namísto obecné, „neprůstřelné“ pravdy říkejte: „Můj názor je…“, „Já to vnímám takto… Neříkám, že je to obecná pravda.“ To druhému dává prostor zůstat s vlastním pohledem, aniž by cítil, že je označován za někoho, kdo se mýlí.
- Pojmenování odlišnosti bez odmítnutí – „Rozumím, že to vidíš takto. Já to mám odlišně, protože…“ Tento způsob staví most, místo aby kopal příkop.
- Hledání motivace za názorem – někdy není důležité, co druhý říká, ale proč to pro něj znamená tolik. Ptejte se: „Co pro tebe tato myšlenka symbolizuje?“, „Jakou zkušenost máš, že je to pro tebe tak silné?“ Takový přístup mění rozhovor o politice z boje o vítězství na zkoumání dvou různých životních zkušeností. Snížíte tak obranné reakce a prokážete empatii. I tak ale může být náročné vyjádřit nesouhlas bez narušení vztahu.
- Mluvit o sobě, ne o druhém – namísto „To je nesmysl“ zvolit „Já to vnímám jinak, protože…“. Vlastní zkušenost a subjektivní formulace dávají druhému možnost zůstat se svým pohledem, aniž by byl nucen bránit svou důstojnost.
- Respektující rámec – začít a skončit ujištěním, že vztah je pro mě důležitější než názorový soulad. Například: „Neshodneme se, ale vážím si toho, že o tom spolu mluvíme.“Validace emocí – i když nesouhlasím s obsahem, mohu uznat pocity, které za tím stojí („Rozumím, že máš strach, že… Vidím, že nás oba naše odlišné názory zraňují.“). To pomáhá snižovat napětí.
- Zůstat v rovině „já“ – vyhýbat se obecným soudům typu „Tohle je jasná pravda“ a místo toho zůstat u „Moje zkušenost je…“
- Když na váš druhý útočí, je čas chránit svou psychickou pohodu. Pokud druhý člověk na opačný názor zareaguje útokem nebo odmítnutím vašeho názoru, můžete klidně a s respektem navrhnout, že se o politice bavit nechcete, například větou: „Mám tě ráda a nechci, aby nás tohle téma rozdělilo. Raději se teď bavme o něčem jiném.“
ČLÁNKY DO MAILU