Hlavní navigace

Proč je moje dítě zlé?

5. 8. 2020
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
„Syna mám ve střídavé péči. Hodně zlobí a chová se zvláštně. Vím, kluci prostě zlobí. No ano, zlobí. Ale přeci nejsou zlí, zákeřní a podlí. Je to strašné…“

„Nejsem zaujatá a ani nemám negativní přístup k synovi. Ani netušíte, jak moc mě to trápí. Bývalý manžel se mnou přímo nekomunikuje, u syna mne často pomlouvá. Posílá SMS, ve kterých vysvětluje jakékoliv problémy syna mými lidskými i výchovnými chybami. Připadám si jako Herodes v sukni. Prý jsem nedávala dost lásky jemu, a neumím jí dát ani synovi. Když spolu někam se synem jdeme, tak on dokáže celou dobu machrovat na děti. Snaží se jim ukázat, že je něco víc. Chce ovládat i mě a rozhodovat za mne. To přeci není férové! Jako matka ale vím, že je ve své duši velmi nejistý a malý. Bojí se ledasčeho zbytečně, není si tak jistý sám sebou. Jenže to nikdy nepřizná. Vždy svoji chybu omluví pomocí lži. Rád poukáže na jiné, že ten nebo ten taky něco takového udělali, i když to není pravda.“

Dítě s pocitem moci

Zdá se, že čím víc dáme dítku lásky, tím bude šťastnější a pro život připravenější… Dítě se sklonem k neharmonickému rozvoji osobnosti však netouží příliš po lásce. Neumí ji dát. Brzy pochopí, že nedostatek je velmi dobře nahraditelný pocitem moci. Během života se takový trend prohlubuje.

Úpornou snahou zahrnout potomka citovými projevy jej pouze utvrzujeme v přesvědčení o správnosti toho, jak se chová. Fungujeme podle jeho představ. Tudíž není potřeba nic měnit. Tyto jednostranné projevy citu nás stále více dostávají do podřízeného postavení.

Mylný by ovšem byl i předpoklad, že pokud dotyčnému takové projevy odepřeme, bude líp. On totiž pravděpodobně přitvrdí a „utáhne šrouby“. Pravda, občas se nám jisté dávky jeho „láskyplné“ pozornosti dostane. Je to jakási jeho investice, kterou nás udržuje v patřičné provozní teplotě.

Nepřizpůsobiví již od školky

Některé děti se těžce přizpůsobují již v mateřské škole. Typický je negativismus – vzdor, agresivita, nekázeň, odmítání výchovného režimu.

Ve druhé fázi tohoto vývoje, obvykle ve škole, agresivita roste, objevuje se sabotování a aktivní narušování výchovného režimu, krutost, šikana vůči mladším dětem i zvířatům, vyskytují se krádeže i drobné podvody.

Ve třetí fázi – na sklonku školní docházky – často dochází k prokazatelně kriminálnímu chování. Tj. chování, které by ve starším věku bylo trestně stíháno jako zločin. Ve větším množství se objevují dříve ojedinělé útěky z domova a časté záškoláctví. V rámci sexuálních závad je možno očekávat i aktivní vyhledávání partnerů s prvky agresivity. U pasivního přístupu je patrný nedostatek zábran.

První varování

Dětská psychika se vyvíjí, změny v čase tu jsou výrazné. Přesto existují některé svéráznosti, které vyvolávají reálná podezření, že „něco není v pořádku“.

Krutost ke zvířatům

Jde o systematickou snahu zvířeti ublížit, způsobit mu bolest, a to i poté, když dítku vysvětíme nevhodnost jeho jednání.

Pyromanie a žhářství

Jde o něco jiného, než když si potomek hraje (třeba ve stodole) se sirkami a nedomyslí, co se může stát.

Nedodržování pravidel

Systematické nedodržování pravidel bez sebemenšího pocitu nesprávnosti, nebo dokonce viny.

Krádeže

Obvyklé, ale i dle lorda Voldemorta. J. K. Rowlingová v Harry Potterovi popsala situaci, kdy profesor Brumbál našel v zásuvce zmíněného coby juniora hračky, které patřily ostatním dětem. Nepotřeboval je a ani nechtěl. Nehodlal je nikomu rozdávat, aby získal jeho přízeň. S chutí jen sledoval, jak je ostatní děti hledají.

Šikana

A to jak fyzická, tak i psychická, často i v kombinaci obojího.

Emoce žádné nebo ploché, nevýrazné

Jako by byly zmrazeny projevy jejich citů. Strach, radost, lítost obvykle neprojevují.

Projevy neharmonicky se rozvíjející osobnosti

V souhrnu projevů lze popsat různé formy vývoje:

Dětina

Disharmonický vývoj, v němž dominuje infantilní instabilita

Typická je nezralost psychiky a s tím spojený deficit volních procesů. „Infantilní instabilita“ je česky řečeno „dětinská neposednost“. Může přetrvávat do dospělosti. Nejeden padesátník či padesátnice v tomto směru „zůstali dítětem“. Typické jsou horší (původně školní, posléze životní) výsledky, než odpovídá nadání. Bezprostřednost a nedostatečná schopnost korekce chování bývá ve škole vnímána jako drzost.

Hysterik

Disharmonický vývoj hysteroidního typu

Mezi příznaky patří egocentrismus, náladovost, rozmary, proměnlivé, často se střídající afekty. Typická je velmi neurčitá hranice mezi tím, co je subjektivně představováno, a skutečností. Vlastním výmyslům „věří“. Povrchnost citů a sklon k teatrálnímu chování, jakož i zalíbení v rozruchu (tedy opaku klidu) může vést i k nepravdivým obviněním blízkých lidí.

Papiňák

Disharmonický vývoj hyperthymního typu

Zvýšená aktivita, nadměrná samostatnost. V zásadě jde o veselé optimisty, ovšem se sklonem k dráždivosti. Snadno vybuchnou, zejména pod ukázňujícím tlakem či pokud jsou mentorsky poučováni a nabádáni ke klidu.

Ufňukaný

Disharmonický vývoj astenicko-neurotického typu

Osoby daného typu bývají labilní, plačtiví, vzhledem k podávanému výkonu nepřiměřeně unavitelní, mívají sklon k hypochondrii. Jsou velmi neasertivní. Často jsou obětí šikany. Neumí se bránit.

Citlivka

Disharmonický vývoj senzitivního typu

Zvýšeně citliví, bojácní, neumí říci ne; jsou proto dosti ovlivnitelní i v negativním směru.

Vztahovačný

Disharmonický vývoj psychastenického typu

Připomíná předchozí, navíc je zde výrazná vztahovačnost. Ta může velmi negativně ovlivnit projev dítěte v roli svědka ovlivňovaného jedním z rodičů proti druhému. Bývají to i pedanti se sklonem k nutkavému, zbytečně se opakujícímu jednání.


Autor: Depositphotos.com

Představa o dětech – malých nevinných andílcích – panovala po staletí. Jako jiné mýty i tento rázně boural Sigmund Freud. Co dělat, když máme doma „andílka s ďáblem v těle“? Více v článku Násilnické dítě a co s ním

Chladný

Disharmonický vývoj schizoidního typu

Mezi typickými vlastnostmi bývá introverze, sklon k abstraktnímu uvažování, relativní citový chlad, intelektuální hry a záliby. Školu, a to nejen základní, snášejí těžko. O tom, co je baví, se tam obvykle nedozvědí nic nového, vše již nastudovali. Co je nebaví, to nesnášejí. Nezájem dávají najevo jak slovně, tak i mimoslovně. První variantou bývají sarkastické poznámky. Druhou směs jednání vyjadřující povýšenost, znechucení, nezájem.

Paranoik

Disharmonický vývoj paranoidního typu

I neutrální události vnímají často jako komplot proti sobě. Bývá přítomen sklon k nepřiměřené obraně i k agresivitě neodpovídající situaci. Úkorné vnímání druhých lidí může vyvolat nespravedlivá obvinění.

Startovací

Disharmonický vývoj epileptoidního typu

Nejde o jedince trpící epilepsií nebo jinou záchvatovitou nemocí. Objevují se u nich nepřiměřené a neovladatelné ataky pláče nebo zlosti. Dále nápadné rozlady. Bývají zvýšeně podezíraví a kritičtí. Mohou se objevit i sadistické rysy.

Viníky nehledejte

Co s tím?

Mít svatou trpělivost, přitom nečekat na zázrak. Nehledat viníky, i když to bývá lákavé. Nenechat se manipulovat.

Zachovat pevné nervy a značnou dávku přemáhání. Být „splachovací“. Podporovat nadání a cokoliv dobrého, co v dítku je.

Autor článku

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).