Hlavní navigace

Proč by měla být lesní terapie na předpis

Aleš Miklík

Japonci na základě výsledků výzkumů rozvinuli samostatný obor, tzv. Shinrin-yoku („lesní koupel“), a přicházejí od té doby s mnoha dalšími důkazy o prospěšnosti přírodního prostředí pro lidské zdraví.

Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Lenka Krbcová ve svém článku Léčba lesem. Vycházky do přírody na předpis? správně konstatuje, že pobyt v přírodě je jedna z nejužitečnějších a nejsnadnějších aktivit, které pro sebe můžete udělat, a ptá se:

„Ale aby byla terapie lesem součástí veřejného zdravotního systému? Budeme si tak všichni vzájemně platit relaxační pobyty v přírodě?

Děláte si legraci? Vynalezli jsme kolo, střihátko na nehty a létáme do vesmíru… a potřebujeme papír na to, že si máme občas dát oraz a vyrazit do přírody?“

Stručná odpověď by mohla znít „ano, bohužel zjevně potřebujeme a kéž by to bylo brzy možné“.

Proč? Začněme od podlahy.

Máme na výběr?

Žijeme ve světě, kde podle statistik Světové zdravotnické organizace (WHO) trpí depresí na 322 milionů lidí, z toho 53 milionů v Evropě (údaje za rok 2017), což je oproti roku 2005 nárůst o téměř 19 %. Podobná čísla platí například pro úzkostné poruchy. Jedním z faktorů, které souvisí s mentálními onemocněními, je přitom život v městském prostředí, přičemž ve městech žije 50 % světové populace a do roku 2050 to má být 70 %.

Dalším velkým strašákem moderní civilizace je stres, který WHO nedávno vyhlásila novou světovou epidemií. Chronické a civilizační choroby, spojené se stresem, postihují další stovky milionů lidí a světové ekonomiky ochuzují podle odborných odhadů o biliony (nikoliv miliardy) dolarů ročně.

Někteří vědci odhadují, že jen ve Spojených státech způsobí stres v zaměstnání až 120 tisíc úmrtí ročně. To by znamenalo, že jde o pátou nejčastější příčinu úmrtí, horší než například selhání ledvin. Ostatně není těžké hledat spojitost mezi stresem, nezdravým životním stylem a světovým zabijákem č. 1, kterým jsou kardiovaskulární choroby. Ty ročně zabíjí kolem 18 milionů lidí.

Jinými slovy, převažující styl života v rozvinutých částech světa s vysokou mírou stresu a většinou času strávenou ve městech (a navíc uvnitř budov) zabíjí více lidí než všechny války historie dohromady. Jistě lze argumentovat tím, že životní styl je do značné míry individuální volbou, ale to je pravda jen zčásti. Můžete si samozřejmě vybrat, jestli budete kouřit, nebo pít příliš mnoho alkoholu, ale z důvodu obživy budete čím dál pravděpodobněji žít ve městě a chodit do zaměstnání, kde jste pod velkým tlakem, stejně jako je velmi těžké ovlivnit stav životního prostředí, kterému jste vystaveni.

A teď trocha teorie

Ostatně odpověď na otázku po příčinách problémů se zdravím v moderní civilizaci už identifikovaly možná stovky vědeckých studií. Japonsko začalo seriózní výzkum v tomto směru v 80. letech minulého století. V zemi, pověstné svojí dlouhověkostí, probíhal přechod na znalostní ekonomiku a lidé se hromadně stěhovali do měst a kanceláří, kde trávili většinu dne před obrazovkami počítačů. V té době se začal prudce zvyšovat počet civilizačních chorob a vyhoření, a japonská vláda proto zadala sérii výzkumů, které měly najít příčiny a řešení tohoto problému. Jeden z výzkumných projektů měl jednoduché téma – co se stane, když lidi vystavíme na určitou dobu přírodnímu prostředí? Výsledky byly překvapivé – u sledovaných osob už po krátkém pobytu v přírodě vědci sledovali pokles stresových hormonů v nečekané míře.

Rozběhl se samostatný výzkum, který vnesl trochu vědeckého světla do věci, která je subjektivně zřejmá každému, kdo si „občas vyjde ven“. Jedním z dílčích zjištění bylo, že stromy a řada dalších rostlin produkuje tzv. fytoncidy, což jsou de facto esenciální rostlinné aromatické látky, sloužící rostlinám zřejmě primárně ke vzájemné komunikaci – sdílí tak například informace o napadení houbami či hmyzem a pomáhají si tak v obraně.

Zajímavé je, že na fytoncidy z nějakého důvodu reaguje i lidský imunitní systém. Po kontaktu s fytoncidy mj. stoupne v krvi počet a aktivita užitečných tzv. NK lymfocytů (natural killer), hrajících důležitou roli v obraně před infekcemi i pro regulaci autoimunitních funkcí. A to ne zanedbatelně: po dvou hodinách pobytu v lese dva dny po sobě až o 50 % – opět výsledek, vymykající se obvyklým možnostem například běžně dostupných léků.

Lesní koupele

Japonci na základě těchto výsledků rozvinuli samostatný obor tzv. Shinrin-yoku („lesní koupel“ ve smyslu koupele v léčivých fytoncidech) a přicházejí od té doby s mnoha dalšími důkazy o prospěšnosti přírodního prostředí pro lidské zdraví (včetně prokázané korelace mezi velikostí lesní plochy a výskytem rakoviny v jednotlivých japonských prefekturách).

Shinrin-yoku se v Japonsku studuje na lékařských fakultách a rozšířila se do dalších asijských zemí, kde je často součástí veřejného zdravotního systému jako důležitý nástroj prevence civilizačních chorob. Velkým průkopníkem v tomto oboru je japonský vědec Quing Li, jehož knihy o Shinrin-yoku vyšly nedávno i v češtině, ale řadu vlastních výzkumů na toto téma provádějí i západní univerzity (např. Stanford University).

Jak to funguje?

Nyní bychom se mohli ponořit do vysvětlování konkrétních mechanismů, jakými lidský mozek reaguje na podněty přírody, ale pro účely tohoto článku postačí, když zůstaneme na úrovni teorie, tzv. biofilie: podle ní je člověk zkrátka evolučně nastaven tak, aby pro své zdravé fungování dostával podněty určitého typu, vyskytující se v přírodním prostředí – jedním z nich jsou fytoncidy nebo proměnlivá teplota (chybějící v neustále stejně vytopených a chlazených domech a kancelářích), ale také třeba barvy a tvary rostlin. Na tyto podněty pak reagují jednotlivé autonomní systémy lidského těla, od parasympatického nervového po imunitní.

Důležité je, že tyto podněty můžeme stále využít ve svůj prospěch – stačí se jim opět pravidelně vystavovat. A není náhoda, že nejúspěšnější, tzv. „alternativní“ metody prevence a léčby civilizačních chorob využívají právě těchto jednoduchých přírodních stimulů pro navrácení fyzického a mentálního zdraví (příkladem je například dnes populární Wim Hofova metoda, která podobně jako lesní terapie pracuje s vědomým aktivováním parasympatického nervového systému, jen tím stimulem je chlad a hluboké dýchání).

Galerie: Wim Hof

„Alternativní“ jsou přitom tyto metody pouze při konvenčním pohledu západní medicíny, protože jak dokazují studie zmíněné výše, ve skutečnosti jde spíš o navrácení podmínek kolem člověka a v něm do tradiční, původní podoby. A jelikož moderní medicína nemá tak účinné způsoby boje s civilizačními chorobami (maximálně tedy s potlačováním některých příznaků), není divu, že čím dál více lidí hledá řešení u těchto „tradičních alternativ“. A bylo by proto více než smysluplné, aby jim systém dovedl nabídnout alespoň snadný přístup k nim, když už jim neumí jinak pomoci.

Předpis jako záruka kvality

A proč by tedy lesní terapie měla být na recept, a ne na vůli každého jednotlivce? Důvodů je více. Podpora ze strany zdravotního systému je užitečná právě z důvodu prevence chorob, které ho stojí velké náklady. A i když z hlediska zdraví je užitečný každý delší pobyt v přírodě a určitě by bylo velkým krokem doporučovat aspoň to, je velký rozdíl mezi prostou procházkou v lese a provázenou lesní terapií. Ačkoliv se to totiž na první pohled nezdá, u skutečně seriózní lesní terapie probíhá důkladně promyšlená a odzkoušená postupná stimulace všech smyslových vjemů a výše uvedených autonomních systémů lidského těla tak, aby maximálně využívala všech známých aspektů teorie biofilie i lidské psychiky.

Tyto aktivity jsou velmi jednoduché a není náhoda, že v mnohém vás navrací do bezstarostného dětství – některé třeba na svých vycházkách i stále děláte. Pokud se však o lesní terapii hlouběji nezajímáte, je vysoce pravděpodobné, že řadu z nich byste sami o sobě nedělali, a z pobytu v přírodě tak nedostali maximum pro své zdraví a štěstí, stejně jako pro rozvíjení dlouhodobého hlubokého vztahu s přírodou.

V současné době jsou přírodní terapie velmi populární a je pravda, že se lze snadno „spálit“, protože mnohá wellness zařízení nabízejí tzv. lesní terapii či forest bathing ve velmi omezené, spíše estetické či ezoterické podobě. Nic proti, svůj relaxační efekt to jistě má, ale nejde o skutečnou terapii například podle standardů Shinrin-yoku či asociace ANFT (Association for Nature and Forest Therapy), která celosvětově certifikuje průvodce lesní terapií jako záruku kvalitního a vědecky podloženého způsobu, jak získat všechny benefity lesní medicíny.

Je tedy rozhodně dobré lesní terapii vyzkoušet a podporovat, ovšem pokud možno v podobě, ve které je užitečná především pro ty, kterým má sloužit, nikoliv pro snadný zisk díky marketingové nálepce. A právě tomu pomáhá systém certifikovaných průvodců a center lesní medicíny v zemích, které lesní terapii zařadily do systému veřejného zdravotnictví, a mají tak pod kontrolou kvalitativní standard, který mohou lidem doporučovat. K tomu v Česku asi povede dlouhá cesta, nicméně vyzkoušet lesní terapii můžete mnohem dříve – jen se zajímejte, co vlastně dostanete.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).