Globální biočokoláda jako česká biopotravina? Díky, raději ne

Biopotraviny roku splňují kritéria „z farmy na vidličku“

Absolutním vítězem České biopotraviny roku 2020 se stalo podle hodnocení poroty Sušené hovězí maso (výrobce Mitrovský dvůr), které zároveň získalo nejvíce bodů v kategorii biopotraviny živočišného původu. V kategorii biopotraviny rostlinného původu zvítězila Lahůdková chilli pasta (Svobodný statek na soutoku). V kategorii biovýrobky pro gastronomii, pochutiny a ostatní potravinářské výrobky byla oceněna Kolekce bio bylinných čajů Květomluva (Květomluva Zuzana a Radek Fryzelkovi), nejlepším biovínem je Ryzlink rýnský, pozdní sběr 2017, viniční trať Janův vrch (Víno Marcinčák) a ve „služebně nejmladší“ kategorii steakových mas získal nejvíce bodů Jehněčí hřbet – hřebínek (French Rack) bio (Farma Rudimov).

• 
• 
• 

Dalších 5 fotografií

Všechny vítězné biovýrobky patří přitom mezi produkty faremního zpracování. V praxi tak splňují hledisko lokální produkce, identity, ale i vytváření přidané hodnoty k základní zemědělské surovině přímo na farmách. Rovněž naplňují princip „od zemědělce ke spotřebiteli“ zakotvený ve strategii udržitelného zemědělství EU, v dokumentu Farm to Fork. Právě faremní zpracování bylo přitom v letošním hodnocení přihlášených vzorků pomocným hodnotícím kritériem.

Porota oceňovala tuzemské suroviny

Obdobně jako v předchozích ročnících soutěže se v absolutním pořadí prosadily především produkty živočišného původu vyráběné dominantně z tuzemských surovin (masa, mléka). Právě podíl suroviny českého původu jako jedno z důležitých hodnotících kritérií významně rozhodoval o úspěchu toho kterého bioproduktu. 

Mnohem nižší podíl tuzemské suroviny naopak znevýhodňoval pekárenské produkty vyráběné často z mouky dovážené ze zahraničí. 

Skutečnost, že na tuzemském trhu nejsou dlouhodobě k dispozici potřebné suroviny rostlinného původu v biokvalitě, je přitom docela překvapivá – obecně totiž platí, že produkce rostlinných komodit je oproti chovu hospodářských zvířat přece jen o něco jednodušší. Zároveň je ale tato situace impulzem k diskusi k možné úpravě hodnotících kritérií Biopotraviny roku v následujících ročnících.

Co dál? Není jasné, co je česká potravina

Kardinální otázkou v budoucnosti soutěže totiž je, zda mají být soutěžící výrobky a výrobci „trestáni“ za skutečnost, že na tuzemském trhu potřebné suroviny k výrobě finálních biopotravin prostě nejsou. A to i s ohledem na měnící se obecnou potravinářskou legislativu. 

Ta počítá s označením „česká potravina“ i v případě produktů vyráběných ze surovin, které v ČR nejsou (a nebudou) k dispozici, jako je třeba čokoláda. Samozřejmě za podmínky, že celý příslušný výrobní proces bude probíhat na území naší země.

Uhlíková stopa a další otazníky

K diskusi je ale i výsledná „uhlíková stopa“ potravin, v tomto případě biopotravin. Pokud se totiž surovina potřebná k výrobě biopotraviny doveze ze vzdálenosti třeba jen desítek kilometrů, například ze sousedního Rakouska, je taková stopa jistě nižší než „dovoz“ ze vzdálenějšího území, byť v rámci naší země. 

Ve hře jsou však i další kritéria, jako sociální přesah nebo recyklovatelnost použitých obalů. 

Tak či tak je ale zřejmé, že čas na úpravu parametrů Biopotraviny roku pomalu nazrává. I proto, že jejich spektrum se za poslední léta skutečně výrazně rozšířilo, což opět ukázal i letošní ročník soutěže. Takový Český křen (Luboš Žďárský) nebo Bio cibulové sádlo (Josef Sklenář) i některé biomošty by si také zasloužily ocenění a neplatí tak úplně, že vítěz „může být jen jeden“. V případě Biopotraviny roku jsou svým způsobem vítězové všichni.

Globální biočokoláda jako česká biopotravina?

I přes diskuse o roli původu surovin k výrobě biopotravin v hodnotících kritériích by ale bylo dle mého názoru vhodné preferenci domácích surovin v nějaké míře zachovat. Skutečné biopotraviny by měly být z podstaty věci spíše lokální produkty a cílovou ambicí by tak neměla být například globální biočokoláda. 

Struktura výroby a nabídka biopotravin by tak měla být v různých zemích odlišná, což je přirozené, logické a ekologické. A co se týká oblasti pekárenství – vyprodukovat v ČR třeba pohankovou mouku v biokvalitě by neměl být zas takový problém, pokud bude pěstitel vědět, že má pro takovou surovinu odbyt…