„Nesnáším buzeranty“

Autor: Isifa.cz

Sexuální orientace je vrozené, biologické předurčení. Nijak nesouvisí s možnou aktivitou sudiček. Sexuální orientaci si nevybíráme, neboť souvisí se souhrou genetických faktorů a raného děložního prostředí.

Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz o možnosti naučit se patřičné nebo nepatřičné sexuální orientaci. Víceméně jako kuriozita je chápana poměrně moderní teorie tvrdící, že na gender preference v dospělosti má vliv to, které pohlaví je malým dítětem považováno za tajuplnější. Jinými slovy neznámé je lákavější.

Zkušenosti z raných období života, výchova, nápodoba, sexuální zneužití, závažné životní události i jakékoliv sociální prostředí mají u lidí vliv na mnohé. Neovlivňují však sexuální orientaci.

My už vás z té homosexuality vyléčíme

Do dějin metod léčení homosexuality se výrazně zapsal český lékař Kurt Freund. Sexuální preference stejného pohlaví léčil u mužů na principu podmíněných reflexů. V zásadě šlo o obdobu vyvolávání dávivého reflexu po požití i malého množství alkoholu. To mělo alkohol a podobně i homo orientaci znechutit. Výsledkem v nealkoholické sféře byla přetrvávající věrnost svému sexuálnímu vyznání. Pacienti zvraceli jen při setkání s panem doktorem.

Čas od času se objeví takřka stoprocentně účinná metoda měnící „homo“ na „hetero“. Pochází obvykle ze zemí s totalitní vládou a kriminalizací homosexuálů. Principem k pochopení nadějných výsledků může být známá árie: „Rozmysli si, Mařenko, rozmysli, na své štěstí pomysli…“ Jinak řečeno: „Buď homo lásce dáš oficiálně stop – nebo kriminál.“

Příčina homosexuálního chování? Hormony i partnerská nouze

Moderní pojetí neliší černobíle lidi na homo, hetero či bisexuály, co jsou takříkajíc podobojí. Bližší mu je představa jakéhosi pozvolného kontinua bez zcela jednoznačných extrémů. I proto může existovat „nouzová volba“ tam, kde potenciálního partnera odlišného pohlaví najít nejde. Například zdi věznic by mohly vyprávět.

Značná pozornost byla věnována vlivu hormonů na sexuální aktivitu i preferenci. Nejčastěji byla sledována hladina testosteronu, jež souvisí – jak se dříve říkalo – s libidem, moderněji se sexuální motivační strukturou. Zřejmě existuje nepřímá úměra mezi hladinou testosteronu a stresem. Více testosteronu bylo zaznamenáno u lesbických žen při srovnání se stejně starými ženami heterosexuálními. Mezi muži takový rozdíl neexistuje. Hladina testosteronu tam nesouvisí s preferovaným pohlavím, ale s častostí sexuálního vyžití. Hormonální léčba může sexualitu povzbudit nebo blokovat. Preferenci v sexu nezmění. Ani kastrace nevede k homosexualitě u heterosexuála. 

Nesnášíte „buzeranty“? Přitahují vás

Pokud vše, co je výše uvedeno, považujete za teploušské lži, homouši a všeliké „Mařenky“ s penisem se vám hnusí, raději nepodstupujte psychoanalytickou terapii. Za velké peníze i za dlouhý čas byste zjistili, že naši předkové věděli, proč používat přísloví: „Odříkaného největší krajíc.“ Zjednodušeně řečeno, kdesi mezi vaším nevědomím, podvědomím a cenzurou chránící vaše vědomí může být nesnesitelná lehkost (sklonu k homosexuálnímu) bytí. Jinak řečeno – homo vás sice do jisté míry přitahuje, ale nepřiznali byste to ani na mučidlech.

Poznáte se?

Odpovídejte „ano“ nebo „ne“.

  1. Hodně mi záleží na tradičních hodnotách střední třídy a mezi ně „homosexualismus“ nepatří.
  2. Nepochybuji o hodnotách vyznávaných mezi mými blízkými.
  3. Odmítám lidi, kteří jsou hrozbou pro tradiční hodnoty.
  4. Lidé ohrožující tradiční hodnoty zaslouží trest.
  5. Každý máme svůj osud, který v podstatě nelze měnit.
  6. Vážím si lidí, kteří mají moc.
  7. Ve světě jsou lidé „slabí“ i „silní“. Vážím si především těch druhých.
  8. Odmítám současnou „sexualizaci“ společnosti. Tyhle věci mají být ryze soukromé.
  9. Já jsem dobrý, ale o světě, v němž žijeme, to říci nelze.
  10. Dokážu se podřídit autoritě.

Odpovědi „ano, souhlasím“ na uvedených deset položek charakterizují tzv. autoritářské osobnosti. Psychologové u nich popsali typickou trojici postojů. Je to: poslušnost, agresivita vůči odlišnosti a sklon respektovat konvence. Jedna z osobnostních charakteristik je velmi výrazné odmítání homosexuálů coby osob úchylných. 

Tolerantní protiváhu oněch autoritativních osobností nabízí vtip: Každá dívka touží po chytrém, vzdělaném, hodném, materiálně dobře zabezpečeném chlapci s kulturními i sportovními zájmy. Potíž je v tom, že takový hoch již svého kluka obvykle má.

Ne, já ne! Já nejsem homosexuál

Pro tzv. egodystonickou sexuální orientaci je charakteristické jednoznačné odmítání své vlastní a plně uvědomované homosexuální orientace. Projevuje se neustálou, debaklovou tendencí navazovat heterosexuální vztahy s tím, že se vše „nějak poddá“. V životní historii dotyčných jsou i kontakty homosexuální. Ty vesměs vyvolávají výrazné pocity viny a znechucení ze sebe sama. Charakteristická je úzkost, strach z prozrazení, deprese. Únik do erotických homo fantazií je pravidlem.

Dobrá zpráva: Žena souložící s takovým protějškem má jistotu, že si partner při aktu nebude představovat jinou dámu. 

Špatná zpráva: Koho si onen pán představovat bude, je jasné.

Pro postižené bývá řešením přijetí svých preferencí nebo život v samotě. Heteroadaptace je pravděpodobná víceméně jen teoreticky. Nicméně mocným impulsem k ní bývá touha po dítěti.

Egodystonická homosexualita není variantou „skryté“, eventuálně za předstíranou heterosexuální promiskuitou skrývané homosexuality. V tomto případě je muž zdánlivě „samá baba“, leč v žádném případě nepřekročí meze kamarádství. V hetero podobě je mu zcela cizí i stav, který moderní singles nazývají kamarádství se zvláštními (rozuměj sexuálními) výhodami.

Uvědomuje si jednoznačnou homo preferenci, i když třeba jen fantasijní. Heterosexuální vzrušivost tu je minimální. To samo o sobě obvykle neumožní udržet vztahy s druhým pohlavím. Naopak snadná a rychlá je vzrušivost homosexuální. Ne ovšem „pro radost“, ale jako zdroj stresu.

serial_prilohy

Kdo jsem já…

Na různých, poněkud exhibicionistických pochodech „růžových dětí“ se může zdát, jakoby na světě nebylo větší radosti a hrdosti než homosexualita s patřičným coming outem. Tj. s rozpoznáním, přijetím a netajením své menšinové sexuální orientace.

Je-li váš názor opačný a dotyčné nesnášíte, nechte se inspirovat papežem Františkem. Na dotaz, co soudí o věřících – homosexuálech, odpověděl: „Kdo jsem já, abych je mohl soudit.“

68 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 10. 11. 2015 0:38