Hlavní navigace

Nepodporujte svého upíra

 Autor: Depositphotos.com
Coby psycholog často potkávám archetypální rodinné upíry. Jsou zastoupeni jak v mužském, tak i v ženském povedení. Podobně jako jejich mytické předobrazy vám pijí krev a životní sílu.
Tomáš Novák 6. 2. 2020
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Upír – synonymem je vampýr – je mystická bytost živící se lidskou životní silou, obvykle krví živých. Upíři pohlaví mužského působí děsivě, leč přesto mají značné charisma. Ženy upírky jsou na pohled bledé, přímo éterické krasavice. Obě pohlaví mají nápadně velké zuby-špičáky. Zakousnou se do krku oběti a sají její krev. Tím se živí. Není ovšem upír jako upír. Někteří si pochutnají na krvi ve fyzickém smyslu. Jiní sají krev spíše obrazně ve smyslu metafyzickém. Vysávají lidskou aktivitu – élan vital.

Specifickou skupinu tvoří tzv. revenanti. Jde primárně o oběti upírů v pozici jejich sluhů. Nemají vlastní vůli ani cíl. Jednají jako by byli v hypnóze. V každém případě mají k upírovi silný, podřízený vztah. Upír k nim má vztah vlastnický a bezostyšně je využívá.

V mytologii Slovanů mohl upír uzavřít sňatek i s člověkem. Mohl mít i děti. Tomu odporuje modernější pojetí. Tvrdí: člověk nemůže upíra reálně uvidět. Tahle bytost nemá fyzické tělo, které bychom mohli vnímat. Ovládne naše myšlení, a tím nás zotročí.

Potomek člověka a upíra má jméno – dhampír, je to jakýsi „kočkopes“. Může mít rozličné kombinace upírských i lidských vlastností.

Brát výše uvedené informace vážně, musela by mne – v souladu se známým rčením – hanba fackovat. Navíc bych se prohýbal pod tíhou bludných kamenů udělovaných spolkem Sisyfos. Jenže „není šprochu…“

Síla archetypů

C. G. Jung mj. obohatil psychologii o pojem archetyp. Jde o termín vystihující možný prožitek obrazů a určujících zážitků stejných pro všechny lidi ve smyslu dávného dědictví předků. Jsou jakýmsi propojovacím prvkem lidské společnosti.

V určitých směrech platí „nic nového pod sluncem“. Některé životní situace se v zásadních rysech opakují, a to od doby, co se stal člověk člověkem. Sajeme je s mateřským mlékem, tradicí, i když bychom třeba ani kojeni nebyli. Upevňují se pohádkami a mytologickými příběhy.


Autor: Depositphotos.com

Mystická bytost živící se lidskou životní silou – nebo prostě chlap, co jí „pije krev“?

Trvalost, ba nezdolnost archetypu spočívá v jeho přítomnosti v našem nevědomí. Ovlivní nás, aniž si to přiznáváme, tj. uvědomujeme. Archetyp se může projevit, ale nemusí. Pokud se tahle „zkušenosti síla předků“ projeví v plné síle, může být silnější než rozumové úvahy.

Archetyp upíra a mezilidské vztahy

Dracula nebo masový vrah s přezdívkou Buffalo Bill, který své oběti stahuje z kůže, eventuálně psychiatr Hannibal Lecter, jež k vraždám přidal kanibalismus v oscarovém Mlčení jehňátek, anebo chcete-li Čachtická paní… Aktuálně sérioví vrazi působící v moderní době, výběr je pestrý. Jde naštěstí o výjimky. Něco jiného je „archetyp vrchní sestra“ z Přeletu nad kukaččím hnízdem. Žen i mužů ochotných, ba vždy připravených hladit vás do vyhlazení v ziskových i neziskových organizacích, úřadech a všemožných institucích s programově ušlechtilými cíli je víc než dost. Značný – byť dnes již přece jen nižší než v totalitní minulosti – je i počet jejich pomocníků. Použijeme-li upírské terminologie – mnoho je upírských revenantů. Tj. jejich pomocníků, bez vlastní vůle.

Příklad: „Agrese se dopouštějí i profesionálové z pečovatelských a ošetřovatelských služeb. To je třeba vzít velice vážně, protože tomu legislativa neumí bránit. Jde třeba o případy zanedbání péče, které se v domovech pro seniory a podobných zařízeních podařilo odhalit. Typický příklad je, že pacientům se stařeckou demencí dají pití na stolek, ale nedají jim napít. Člověk s demencí si neuvědomuje, že má hlad a žízeň, když mu nedáte napít, tak to sám neudělá… Zařízení, které z pacienta udělá bezmocného člověka, dostane víc peněz než to, které s ním pracuje. Je to český systém, za ‚ležáky‘ dostanete peněz víc. Tak proč byste se snažili, aby byl soběstačný? Dáte mu sedativa…“ zaznělo v září minulého roku na semináři v Poslanecké sněmovně.

Upíři vs. upírky

Coby psycholog často potkávám archetypální rodinné upíry. Jsou zastoupeni jak v mužském, tak i v ženském povedení. Exaktní výzkum gender četnosti upírských vlastností doposud neznám. Pokusím-li se o tzv. kvalifikovaný odhad, pak se zdá, že muži jsou co do množství exemplářů v tomto směru přece jen jedničky. Ovšem povede-li se upírka – a najde-li oběť honosící se vůči ní naučenou bezmocností –, pak to stojí za to. Scénami vám obrazně řešeno vytřepe duši z těla a učiní z vás tzv. podpantofláče s pravděpodobností blížící se jistotě. To, že budete pasován na obětního beránka všech jejích neúspěchů a nenaplněných iluzí, na to lze vzít jed.


Autor: Depositphotos.com

Jedno je jisté – setkání s lidskou upírkou „bude stát za to“…

Je-li pro lidskou upírku charakteristická hysterie a schopnost citového vydírání, pak upíra charakterizují rysy jako narcizmus, vyvolávání závislosti, umění manipulace, schopnost zdůraznit slabší stránky protějšku atd. Paradoxně někdy i příznaky schizoidní poruchy: emoční chlad, omezená schopnost vyjadřovat city, lhostejnost ke chvále či kritice, malý zájem o sex ve srovnání s vrstevníky, nadměrná pozornost věnovaná fantazii a sebepozorování, nedostatek blízkých přátel či důvěrných vztahů, nebo alespoň nedostatek touhy po takových vztazích.

Upírské vztahy v rodině

Miroslav Plzák kdysi varoval před partnerskou kombinací následujícího páru: emočně velmi rozvinutá učitelka češtiny a hudební či výtvarné výchovy, muž technik, nejlépe elektroinženýr (ajťáci se v té době ještě nevyskytovali). Odlišnost obou může být tak masivní, že si dokáží být upíry vzájemně.

V rodině může vzniknout podhoubí i pro jiné než partnerské upírské vztahy. Rodičovská, tzv. dusící láska, nadměrné opečovávání, luxusní mama hotel, manipulace s dítětem do role „nejlepšího kamaráda“ či emoční náhrady za toho nebo tu, jež z rodiny tak nezodpovědně odešli… to je spíše jen vrchol ledovce.

Upírský archetyp může limitně až k dokonalosti rozvinout i dítko. Týrání a zneužívání rodinných příslušníků není jen domácím násilí, které na bezbranných starých lidech páchají jejich blízcí. Častější jsou jiné hrůzy a bezpráví. Útoky proti lidské důstojnosti, odpírání soukromí či zneužívání třeba i existujících slabých stránek. Jihočeská univerzita uskutečnila před časem průzkum, z jehož výsledků vyplynulo: třináct procent respondentů, osob „60+“, bylo terčem fyzického napadení, dvacet procent s psychickým týráním. Jen šestnáct procent takových případů ale vyjde najevo, 84 % zůstane skryto.

Co s tím?

Obrana namátkou za použití farářovy sekyry doporučovaná v minulosti je již dávno na smetišti dějin. Česnek – inu proč ne. Přinejmenším je zdravý.

KL20

Univerzální lék proti novodobým upírům neexistuje. Inspiraci lze najít v asertivitě. Být sám sebe soudcem, umět říci ne, být schopen zvážit, zda a nakolik jsem zodpovědný za problémy druhých lidí…

Teorie – byť asertivních práv – je jen teorie. Z praxe vzpomínám na klientku, jež se po několika letech s narcistním – její dobroty zneužívajícím a často ji peskujícím – mužem rozhodla vztah ukončit. Onen pán vyžadoval, aby vždy patřičně voněla parfémem Chanel No. 5. Samozřejmě nikdy jí voňavku nekoupil. Dáma mi sdělila: „Před poslední schůzkou jsem si udělala topinky hodně potřené česnekem – a pak to šlo samo.“

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).