Hlavní navigace

Nemoc jménem závist

Tomáš Novák

Typický Čech se prý pozná dle toho, že si nepřeje „dostat kozu“. Přeje si místo toho, aby „sousedova koza chcípla“. Je závistivý. Budeme-li průpovídku považovat za model závisti, narazíme.

Doba čtení: 5 minut

Emoce závist (lat. invidia) je (a to nejen Wikipedií) chápána jako touha získat něco, čím disponuje někdo jiný, připravit ho o to.

O závisti se mnohé dočteme v mytologii. Bohům na Olympu nebyla cizí. U současníků z masa a kostí se o ní zmiňuje již Aristoteles. Ovidius moderněji řečeno popisuje autodestruktivní vliv závisti. Jde o „nenávist zevnitř“. Těžko říci, zda začíná směrem k okolí, nebo napřed vůči sobě samotnému. Působí v obou směrech.

Závist je jako jed a bolí

Rčení „zezelenat závistí“ může ilustrovat Hippokratovy názory na žluč. Závist bývá přirovnána i k jedu.

Papež Řehoř již roku 600 zahrnul „invidii“ do sedmi smrtelných hříchů, spolu s pýchou, hněvem, nenávistí, leností, smilstvem a obžerstvím. Mimo jiné proto, že lidem berou jak rozum, tak i sílu. Jde o velmi moderní názor. Je prokázáno, že závist blokuje tzv. pozitivní kreativitu. Kdo závidí, je jakoby zablokován k pozitivnímu jednání.

Závist bývá bolestivá. Přesněji tato emoce působí na stejnou část mozku jako bolest. Závistiví lidé připomínají svým zaměřením sadomasochismus. Zaměřují se na různé katastrofy, druhým je přejí a zároveň se málem tetelí slastí, že oni jsou na tom lépe.

Ve středověku byla závist považována za psychickou nemoc. Její výskyt to neomezilo. V důsledku udání ze závisti kohosi v okolí se v plamenech na hranici ocitlo mnoho lidí. Závist vedla i na pole válečná – v dávné minulosti i v nedávných válkách.

Cesta ke kořenům

Kampak na matku psychoanalýzy Melanii Kleinovou (1882–1960) s Freudovou teorií o závisti penisu. Prvním objektem závisti je podle ní prs. Jeho prostřednictvím dostáváme nejen mateřské mléko, ale i lásku. „Zlý prs“ může onu životodárnou manu zadržovat.

Dítek se na to zeptat nemůžeme, nicméně autorka teorie tvrdí, že již ve věku tří dnů lze pocítit závist – pokud „zlý prs“ nefunguje tak, jak má. O zhruba rok a půl později si již dítě prokazatelně všímá, že nedostane vždy to, co chce, jako by mu ostatní něco upírali a nechávali si to pro sebe. Vznik závisti již je nabíledni.

Všeobecně se ví, že si sourozenci občas závidějí. Další z hvězdných osobností neopsychoanalýzy, Edith Jacobsonová (1897–1978), tvrdí: Vůči rodičům dítko zažívá spíše pocity identity. Sourozenci ovšem mají vzájemně zároveň kladný i záporný vztah. Láska je sice i zde silnější než nenávist, leč i oné je dost. Prvky soupeření, rivality, žárlivosti jsou zároveň výcvikem v závisti. Vyhrocení situace může vést ke vzniku nenávistného vztahu k sourozenci (sourozencům) pojmenovaném podle biblické postavy bratrovraha. Na okraj poznamenávám, že jsem se s podobným stavem v praxi opakovaně setkal, a to především v souvislosti se spory o dědictví.

Dva přístupy: „Donald“ kontra „Bill“

Donald Trump konstatoval, že závist loserů je pro něj vyznamenání. Zároveň jejich škodolibá radost v čase, kdy se mu nedařilo, byla mu dopingem ve smyslu: „Jen počkej, zajíci!“

Bill Gates se dle vlastního vyjádření domníval, že bude pro lidi příkladem. Místo toho mu otřesně záviděli. Pokusil se to změnit nevídanou, neslýchanou finanční podporou charity, leč dospěl k závěru, že závistivá emoce je nesmrtelná.

„Mějte dobrou náladu. Ta sice vaše problémy nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem vás, že stojí za to si ji užít.“

Jan Werich

„Závist, ta odporná jímka zklamaných nadějí, nevyzrálých schopností, nedosažených úspěchů a podrážděných tužeb…“ děl již Honoré de Balzac. Pravdu měl i neměl. Odporná je. Leč zdá se, že přináší poněkud perverzní vzrušení a slast. Muž, jenž byl historicky prvním psychoanalytikem v ČR – Ukrajinec emigrující do Prahy před bolševiky a přímý žák Sigmunda Freuda – MUDr. Bohodar Dosužkov, pravil: „… máme dvě entity – libido a destrudo. Co se stane, není-li libido uspokojeno? Destrudo triumfuje.“ Platí to samozřejmě i pro neuspokojení libosti vyvolávající závist. Pokud jsme jí přiotráveni, rezignujeme i na pokus o pozitivní, zralé řešení. Zato „destrudo“ formou různých pokusů o namydlení schodů triumfuje.

Není všechno jen černé

„Když dva dělají totéž, není to totéž“, může platit i zde. Psali jsme doposud jen o černé závisti. Tj. takové, jež motivaci k výkonu snižuje. Naopak „bílá“, – ať si o americkém prezidentu myslíte cokoliv – více méně „trumpovská“ závist může motivaci naopak zvýšit.


Autor: Depositphotos.com

Rčení „zezelenat závistí“ může ilustrovat Hippokratovy názory na žluč. Závist bývá přirovnána i k jedu.

Z vlastní zkušenosti dodám ještě závist „růžovou“. Stačí se namátkou projít po chodbách některé státní vysoké školy a žasnout nad možnostmi studijních pobytů s Erasmem a nejrůznějších jiných nabídek kulturního i sociálního vyžití a vzpomenout na naše (vysoko)školská léta. Jak to dnešním studentům závidím a jak jim to zároveň i ze srdce přeji.

Gender aspekty: „mužská“ a „ženská“ závist

Mužská závist bývá – jak také jinak – spíše adrenalinová. Muži opravdu „moc“ závidí moc, prestiž, úspěch, postavení. Samozřejmě i atributy toho všeho. Namátkou někteří i velikost auta. Mimochodem již v dobách, kdy na českém trhu nebylo aut příliš na výběr, konstatoval zmíněný MUDr. Dosužkov, že velikost auta je atributem a někdy i náhradou velikosti penisu.

Ostatně již v té době jezdívali místní tzv. papaláši ve Volhách, superpapaláši v Tatrách 603, a ti, co byli ještě nad nimi, v ještě větších Čajkách.

Ženy závidí dobré vztahy, přátelství, vzhled a tisíc jiných drobností. Navíc i to, co je základem zachování života a co připomínají biologické hodiny. Setkal jsem se kdysi s bezdětnou ženou, dost po čtyřicítce, dlouho usilovala o získání vedoucího místa, pro něž měla patřičnou kvalifikaci. Pár měsíců po dosažení cíle se na pracoviště vrátily dvě mladé paní po mateřské dovolené. O přestávce si před paní vedoucí ukazovaly – ve slevě výhodně koupené – dupačky. Šefová po chvilce rychle odešla na WC. Tam víc než hodinu plakala. Další den dala v kýženém zaměstnání výpověď.

Obě pohlaví nejen vůči sobě občas využívají oblíbenou strategii závistivců – devalvaci. Řekněme – shazování, projevy neúcty a ponižování, v přeneseném smyslu znehodnocení. Ve vtipné nadsázce a s patřičným nadhledem je prezentuje hvězda femipunku Nikola Mucha: „Chlapi sú kokoti, chlupatí roboti,“ a z druhého břehu: „Nikam se nehodíš… ženy jsou fuj“. Devalvací druhých konejšíme vlastní pocity nedostačivosti, nesmyslně degradujeme druhé. Někdy připomínáme ustrašeného poutníka v černém lese úzkostně křičícího: „Já se nebojím, já se tady ani trochu nebojím!“

Vitalia_narozeniny

Opakem devalvace je pochvala a ocenění… Žel v partnerských vztazích stále nedostatkové zboží. „Chytrá žena chválí muže, i když není za co,“ děl autor první české učebnice manželské terapie Stanislav Kratochvíl. Dodávám: chytrý muž chválí ženu obdobně.

Jak proti závisti?

„Nejez pokrm nepřejícího, nedychti po jeho pochoutkách,“ říká jedno z biblických přísloví. K starozákonní moudrosti ještě parafráze Shakespearova varování před žárlivostí: „Střezte se závisti, neboť ničí ty, s nimiž si pohrává.“