Rostoucí znečištění zdrojů pitné vody a zároveň s tím rostoucí požadavky na úpravu surové vody k pitným účelům generují nové technologie, které se dokáží s těmito výzvami vypořádat. Jednou z takových technologií je nanofiltrace.
Unikátní nanofiltrační zařízení na Olomoucku
Nanofiltrace dokáže vodu zbavit nejen mikrobiálního znečištění, ale i pozůstatků léčiv, hormonálních látek, pesticidů i tolik obávaných mikroplastů. Je známo, že koktejl látek končících ve zdrojích pitné vody je stále početnější.
Nanofiltrační jednotkou se může nyní nově pochlubit úpravna vody v Domašově nad Bystřicí na Olomoucku, spadající do působnosti vodohospodářské společnosti Moravská vodárenská, a.s. „Tato technologie byla v ČR použita vůbec poprvé, a nejen u nás, ale také ve střední Evropě. Nemám informace o tom, že by byla využita ani v sousedním Německu,“ uvedl tento týden při prezentaci nanofiltační jednotky Ondřej Beneš, obchodní ředitel společnosti Veolia, která uvedenou technologii vyvinula.
Minerály ve vyčištěné vodě zůstanou
Důvodem instalace nanofiltrace právě v Domašově nad Bystřicí se stala nízká kvalita místních zdrojů pitné vody. Jediným v praxi využitelným zdrojem je tamní řeka Bystřice, to je však voda povrchová, a tedy znečištěná přírodními organickými látkami.
Nanofiltrační jednotka v Domašově na Olomoucku
Míra znečištění v průběhu roku kolísá, v některých obdobích je ale natolik velká, že si s ní stávající technologie nedokázala poradit, a obce v regionu byly tak dosud v takových případech odkázány na zásobování pitnou vodou z dovážených cisteren.
Nanofiltrační membrány přitom odstraní nejen ve vodě přítomné mikroorganismy, ale i látky ovlivňující barvu vody. Zároveň ale ve vodě zůstávají žádoucí minerály, jako je vápník, hořčík, draslík či sodík. V Domašově instalovaná nanofiltrace přitom vyšla na pouhých pět milionů korun.
100% odstranění mikroplastů
Nanofiltrace umí ale také z vody odstranit mikroplasty, a to s účinností sto procent. Je tomu tak proto, že mikroplasty, alespoň ty, o kterých se v poslední době hodně mluví, mají velikost několik milimetrů, zatímco otvory v nanofiltračních membránách mají rozměr v řádu jednotek nanometru. Mikroplasty v podobě vláken tak nemají šanci přes nanofiltraci projít.
O tom, co nanofiltrace dokáže, se může veřejnost v praxi přesvědčit i přímo v terénu, konkrétně v Praze. U Betlémské kaple se mohou kolemjdoucí bez obav napít původně dešťové vody – pokud tedy prší. Dešťová voda je totiž pomocí energeticky nenáročné nanofiltrace, vyvinuté za účasti vědců z Technické univerzity v Liberci, „předělána“ na zdravotně nezávadnou vodu pitnou. A to pomocí filtru, který je sestaven právě ze speciálních nanovlákenných membrán.
Oba zmiňované příklady jsou podle všeho předzvěstí trendů v oblasti čištění vody a úprav surové vody na pitné účely. Vrátíme-li se ale k problému mikroplastů, pak ani nanotechnologie použité ve vodárenství lidstvo těchto látek nezbaví. Mikroplasty jsou totiž bohužel již nedílnou (a neviditelnou) složkou vzduchu, který dýcháme. Nacházíme-li přitom mikroplasty v rozborech pitné vody, je většinou jejich zdrojem právě vzduch. Což si ne úplně každý uvědomuje.
