Vláda rumunského tyrana Nicolae Ceaușescu byla plná dogmat, kontrol a přísných trestů. Paradoxně ale vládce nezačínal vůbec špatně, protože odmítal poslušnost vůči Sovětskému svazu a dokonce v roce 1968 odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Díky tomu si získal sympatie západních zemí. Od poloviny 70. let se však život v Rumunsku naprosto radikálně změnil.
Co se dozvíte v článku
Ze svobody k životu ve strachu
Od svobodného fungování bez cenzury se změnil v režim plný sledování, odposlouchávání a přísných trestů. Tajná police Securitate kontrolovala každý krok a slovo rumunských občanů, takže všichni žili ve strachu. Extrémním způsobem, jak Ceaușescu zasáhl do života Rumunů, bylo vydání dekretu 770, který vláda podepsala v roce 1967.
Před vydáním tohoto dekretu mělo Rumunsko jeden z nejliberálnějších postojů vůči potratům. Nicméně kvůli nízké životní úrovni a tomu, že ženy tvrdě pracovaly, klesala porodnost. V roce 1966 dokonce spadla na tak nízkou úroveň, že rumunská vláda usoudila, že je potřeba změnit zákony. Proto byl vydán dekret, podle kterého byly potraty a antikoncepce nezákonné.
Dekret 770 měl navýšit porodnost
Existovalo sice několik výjimek, podle kterých ženy mohly podstoupit potrat, v praxi to ale vypadalo tak, že byly pod absolutní kontrolou gynekologů. Často se zároveň jednalo o tajné agenty, proto se jim mezi lidmi říkalo „menstruační policie“. Ženy musely chodit na gynekologické prohlídky každý měsíc.
Pokud se ženě delší dobu nedařilo otěhotnět, byla vyslýchána jak často, kdy a s kým má styk. Podle Ceaușesca byl každý, kdo se vyhýbal plození dětí, zrádce a nepřítel režimu. Jakmile bylo u nějaké ženy zaznamenáno těhotenství, byla ještě intenzivněji sledována, aby nepodstoupila tajně interrupci a plod donosila. Tento nátlak totiž vedl k tomu, že lidé hledali cesty, jak dekret obejít.
Snahy obejít dekret končily často tragicky
Potrat mohl být legálně proveden pouze v případech, že žena již porodila a vychovala minimálně čtyři děti, těhotenství bylo důsledkem znásilnění či incestu, těhotná žena byla vážně nemocná nebo ji těhotenství bezprostředně ohrožovalo na životě. Pravidla umožňující interrupce se navíc průběžně měnila a zpřísňovala.
Dekret navíc zakazoval použití jakékoliv antikoncepce, která nebyla vyrobena v Rumunsku. V něm se ale žádné tyto léky nevyráběly, tím pádem nebyla na trhu vůbec žádná antikoncepce. Mladé zdravé ženy to tak měly opravdu hodně těžké.
Ženy z vyšších společenských vrstev to měly jednodušší, protože si mohly ilegálně pořídit antikoncepci nebo uplatit nějakého lékaře, aby jim vydal diagnózu umožňující potrat. Ženy, které neměly finanční prostředky a známosti, mohly bohužel spoléhat jen na amatérské metody potratů. Ze zoufalství a strachu tak riskovaly své zdraví a bohužel někdy i život.
Populace rostla, počet sirotků ale také
Ačkoliv se rok po zavedení dekretu porodnost téměř zdvojnásobila a hovořilo se o baby boomu, lidé se topili v problémech. Ženy žijící v těžkých podmínkách nebyly schopny uživit vysoký počet dětí a stále rodit. Velké množství dětí končilo v sirotčincích, protože se o ně rodiče nedokázali postarat. De facto se tedy nejednalo o sirotky, ale o nezabezpečené děti.
Je také pravda, že úmrtnost rodiček byla v té době v Rumunsku nejvyšší v Evropě. Vzrostla také kojenecká úmrtnost a množství vrozených vývojových vad. Více dětí se rodilo podvyživených a tělesně postižených. Porodnost stoupala dočasně, baby boom trval jen pár let. Zákaz potratů tedy do jisté míry zafungoval, ale přinesl s sebou celou řadu dalších problémů.
Galerie: Tohle všechno patří do historie gynekologie
Zdroj: medium.seznam.cz, hrw.org, umsu.unimelb.edu.au
ČLÁNKY DO MAILU