Bezmezně důvěřovat lékařům, nebo je korigovat, když se pacientovi něco nezdá? Ani po jednom nejspíš pacient netouží, přesto se takové pochyby do uvažování nemocných občas vkrádají.
Co se dozvíte v článku
Příběh paní Hedviky ukazuje, jak obavy z vážné diagnózy v kombinaci s neprůbojností pacienta u lékaře a sérií chyb zdravotníků, které popsal soudní znalec, ve výsledku pacientce vzaly měsíce léčby. Ty jí mohly zachránit prs i rozjíždějící se živnost.
Chtěla bych lidem, kteří mají zdravotní problémy, vzkázat, aby se nenechali odbýt, jako jsem to udělala já, protože čím dříve přijdete, začnete se léčit, tím je vaše šance na uzdravení vyšší,
říká žena, jež loni ukončila roční onkologickou léčbu.
Bulka v prsu rok po prevenci
Hedvice je 49 let a svoji zkušenost chce sdílet jako příklad toho, jak by cesta onkologického pacienta neměla vypadat. Hledat jednoho viníka nejspíš nelze, i když je možné, že nakonec se příběhem bude zabývat soud, protože žena zvažuje vůči jedné z okresních nemocnic v Jihočeském kraji právní kroky.
V roce 2022 si zašla na žádanku od gynekoložky na preventivní mamograf. Ostatně, patřila už do věkového rozmezí, kdy je screening bezplatný, a tak nebylo co řešit. Z vyšetření odcházela s tím, že snímek neukazuje zdravotní potíže.
Po roce si ale nahmatala v levém prsu bulku. Uklidňovala se, že to nic nebude, protože byla přece na prevenci, přesto se raději vydala ke své ambulantní gynekoložce. Ta jí vystavila žádanku na ultrazvuk, který u ní ale také dle lékařů žádný problém neodhalil.
Diagnóza nebyla, měsíce běžely
Utěšování, že to přece nic není, pokračovalo. Navíc se žena uklidňovala i tím, že co se týká rakoviny, mají v rodině přece už vybráno
, protože s onkologickým onemocněním se léčil jako malý její syn. Ve dvou letech mu diagnostikovali rakovinu jater.
Zdravotní potíže se postupně zhoršovaly. Kromě bulky ji začala prsa bolet, proto se k lékařce vrátila. To už ale byl květen, tedy čtyři měsíce po ultrazvuku. Gynekoložka Hedviku odeslala na druhý ultrazvuk. Na samotné vyšetření se ale žena dostala až v srpnu. Paní doktorka mě totiž odeslala v režimu samoplátce, takže z hlediska termínu jsem neměla prioritu a ultrazvuk jsem si ještě zaplatila,
popisuje Hedvika. Tehdy odešla s konstatováním, že od ledna se nic nezměnilo a také s pocitem, že na tomto pracovišti, kam šla včetně preventivního mamografu už potřetí, je zdravotníkům na obtíž. Paní primářka mi po sonu tehdy řekla, že to je hormonální změna, se kterou mi nepomůžou a že nejsem jediná, kterou bolí prsa,
uvádí pacientka.
Chování lékařů se jí dotklo. Vedlo k tomu, že se schoulila do vlastní ulity a další čtyři měsíce čekala, až bolest a zdravotní potíže ustoupí. Bohužel se tak nestalo. Naopak, bolest nakonec byla tak silná, že jí nakonec vadila třeba i chůze po schodišti nebo jakýkoliv dotek včetně nošení spodního prádla. To už se do celé situace vložili její blízcí. V tu chvíli mě k lékařům doslova dotáhl můj přítel,
popisuje Hedvika.
Přečtěte si také:
Lucii se tvoří nádory všude po těle. Od smrti či ochrnutí ji zachránila nová léčba
V lednu 2024 přišla diagnóza
Lékařka jí po třetím ultrazvuku sdělila, že je potřeba biopsie, tedy odběr tkáně z prsu a jeho rozvor v laboratoři, a také mamograf, aby bylo jasné, odkud vzorek vzít. Proč je biopsie třeba, to se dle vlastních slov tehdy paní Hedvika nedozvěděla. Že v prsu jsou tři útvary, mi lékařka tehdy neřekla a mně to vlastně ani nenapadlo, i když mně posílali na odběr,
dodává.
Byla polovina prosince 2023. Termín biopsie jí sestřička nabídla na 23. prosince. Řešila jsem, že ten den mám strašně práce, musela bych přeobjednat moc klientek, a že je před Vánoci, a tak mě objednali na náhradní termín, tedy leden,
vzpomíná si s tím, že opět utěšovala sebe i své blízké, že to rakovina není a zdlouhavé léčby nebude třeba.
Paní Hedvika (vpravo) hovořila s redaktorkou Vitalia.cz (vlevo) osobně. Předložila jí i posudek soudního znalce, který si zadala, protože podle ní lékaři na nádor v prsu přišli pozdě. Kvůli citlivosti případu si ale přála zůstat v anonymitě.
Lednová biopsie potvrdila nádorové ložisko v levém prsu přibližně o velikosti 25 milimetrů. Když mi to řekli, byl to šok. Vůbec jsem si v té době nepřipouštěla, že by to mohla být rakovina. Nevěřila jsem tomu, protože ty zdravotní problémy jsem měla už rok. Říkala jsem si: To není možné, abych tak dlouho chodila po doktorech s rakovinou. Ale bylo to tak,
popisuje.
Po biopsii vše nabralo rychlý spád. Pak už to byl šrumec a dozvěděla jsem se, že musím na operaci. Do nejbližší nemocnice jsem už nechtěla, nevěřila jsem jim. Tehdy mi gynekoložka ale řekla, že mě nemá kam jinam poslat,
dodává. Proč ale zůstávala v péči stále stejných lékařů, vůči kterým cítila nedůvěru a nebyla spokojená s tím, jak s ním komunikovali a starali se o ni? Zkoušela jsem to i v některých jiných nemocnicích, ale odmítli mě. Někdy kvůli kapacitě, jindy protože by mi nemohli podat onkologické léky, které jsem potřebovala. V červnu jsem to vzdala, protože každé odmítnutí už mi nesmírně ubližovalo,
vysvětluje.
O levý prs přišla, spolu s ním i o část mízních uzlin. Následovaly ozařování, čtyři cykly chemoterapie a biologická léčba. Vše s přestávkami trvalo rok a čtvrt. Poslední terapii biologické léčby absolvovala paní Hedvika loni v červnu.
Diagnózu jsme si vyvzdorovali
Z léčby vyšla se zdevastovaným tělem. Přišla jsem o vlasy, při třetí chemoterapii mi bylo, jako když mi hoří celé tělo, zkolabovala jsem…,
popisuje vedlejší účinky léčby.
Rakovina silně poznamenala také rozjezd jejího podnikání. Po letech v zaměstnání a krátce před tím, než onemocněla, dala výpověď a začala se stavět na vlastní nohy. Budovala si klientelu jako odborná pedikérka s podologickým kurzem. Práce ale musela dočasně zanechat, živnost utlumit a kvůli chybějícím příjmům i dluhům prodala byt.
Hlas se jí při vyprávění chvěje ale především kvůli strachu o syna. V době, kdy ukončovala léčbou, mu opět diagnostikovali nádor. Šlo o jeho třetí rakovinu, podruhé v mozku. A veškeré priority se smrskly do jediné: Aby mu bylo dobře, aby se vyléčil.
Nádor byl nezhoubný, lékaři v Praze jej odoperovali a začal boj o to, aby téměř dospělému muži neochrnula část obličeje, protože zákrokem byly zasaženy i některé nervy v obličeji.
Šestnáctiletou cestu s onkologickými diagnózami nepovažuje paní Hedvika za uzavřenou. Z dosavadních zkušeností si, dle vlastních slov, odnáší deziluzi. Už když byl syn malý, tak jsme si diagnózu vlastně vyvzdorovali, protože dětská lékařka nás opakovaně utvrzovala, že i když má nafouknuté bříško, je v pořádku,
líčí s tím, že u sebe to vnímá podobně.
Vadí jí, že pracoviště, kam chodila na mamograf a ultrazvuk, nemělo moderní vybavení, takže, jak se postupně zpětně dozvídala, i citlivost čtení snímků byla nižší. Na nedostatky ji upozornila jedna z lékařek, které oslovila v rámci shromažďování podkladů pro případnou žalobu. V prosinci také podle Hedviky další z posudků ukázal, že nádorové změny byly patrné již při prvním preventivním mamografickém vyšetření.
I přes všechnu deziluzi a zklamání mi paní Hedvika několik měsíců po našem osobní setkání píše, ať v textu zdůrazním, že věří, že podobné příběhy, jako je ten její, mohou vést ke změnám k lepšímu. Nemocnice, kam docházela na zobrazovací metody a na kterou směřovala i svoji stížnost, si totiž loni v létě pořídila modernější mamograf. Vnímám to jako pozitivní krok, protože vyšetření by mělo být šetrnější pro pacientky a citlivější pro lékaře. Pevně doufám, že spolu s technickým pokrokem se tam bude dál posilovat i citlivý lidský přístup, protože ten žádný přístroj nenahradí,
dodává paní Hedvika.
Onkoložka: K pacientům je nutné přistupovat individuálně
Cesta léčby paní Hedviky dokládá, jak je důležité ze strany lékařů nepodceňovat pocity pacientů a jimi popisované potíže, uvádí onkoložka Petra Tesařová. „Příběh ukazuje, jak nutný je individualizovaný přístup,“ podotýká lékařka Onkologické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a Ústavu radiační onkologie FN Bulovka.
Upozorňuje, že situace, kdy se nádor vyvine mezi dvěma preventivními mamografickými prohlídkami, je obecně možná. Jde o takzvaný intervalový karcinom. Ženy by si proto měly pravidelně provádět také samovyšetření prsu (jak na to, jsme psali zde). Jak se paní Hedvika později dozvěděla z jí hrazeného odborného posudku určeného soudu, příznaky rakoviny v jejím případě ovšem byly viditelné již na preventivním mamografu, tedy rok před propuknutím zdravotních potíží.
„Diagnostika zhoubných nádorů prsu je v České republice na vysoké úrovni, ale i tady se mohou objevit problémy. Jsou naštěstí výjimečné a souvisejí obvykle s nepřehledností prsní žlázy při její vysoké hutnosti nebo nevhodně zvolené vyšetřovací metodě,“ upozorňuje Petra Tesařová, jež zná příběh paní Hedviky z našeho popisu, ošetřující lékařkou ženy není. A dodává, že s označením podezřelých míst v prsní žláze by v budoucnu mohla pomoci umělá inteligence (jak pomáhá při mamografii jsme psali zde).
I přes negativní zkušenost paní Hedviky Petra Tesařová nabádá, aby se ženy nebály vyhledat pomoc. „Nedůvěra k léčbě ve spádovém komplexním onkologickém centru bývá zbytečná. Žen se lékaři dokáží promptně ujmout a zahájit léčbu,“ míní lékařka. „Mrzí mě, že pacientka měla smůlu a i přes všechny nepříjemné peripetie, které nemocná zažila, věřím, že bude zase zcela zdravá,“ doplňuje Petra Tesařová.
ČLÁNKY DO MAILU