Šest nemocí během roku je u dětí v normě, ale u dospělých je to varovný signál

Podezření na poruchu imunity řeší každý rok čím dál více lidí. Jen v imunologických ambulancích sítě Synlab registrují v posledních letech výrazný vzestup počtu pacientů, kteří si chtějí nechat svou obranyschopnost prověřit, protože jim přijde, že jsou příliš často nemocní. 

Většinou se vážná diagnóza nepotvrdí. U dětí je častější nemocnost do jisté míry přirozená – jejich imunita se vyvíjí až zhruba do dvanácti let let a potřebuje drobné infekce jako trénink. U dospělých je nejčastější příčinou oslabené imunity stres, životní styl nebo užívání antibiotik. 

Všechno začíná kůží

Imunitní systém má několik obranných linií. Tou první jsou kůže a sliznice – pot, slzy, nosní hlen nebo drobné řasinky, které brání, aby se škodliviny dostaly dovnitř do těla. Pokud přesto proniknou, nastupují do funkce obranné buňky, spustí tvorbu protilátek a tělo si nákazu „uloží do paměti“. Při dalším kontaktu s tímto patogenem už reaguje rychleji a účinněji. To, jak dobře tento mechanismus funguje, však záleží na věku i životním stylu.

Dětská vs. dospělá imunita 

Imunitní systém dítěte se od dospělého liší vyzrálostí. Po narození chrání novorozence mateřské protilátky. Ty však během prvních měsíců života mizí a dítě si musí začít tvořit vlastní. Získaná imunita dozrává do 10 až 12 let věku, nejnáročnější přitom bývá období mezi šestým měsícem a pátým rokem. Rodiče děti do ambulancí imunologů často přivádí z důvodu opakovaných respiračních infekcí. Pokud je ale dítě nemocné šestkrát až osmkrát do roka a onemocnění provází příznaky, jako je rýma, kašel nebo mírná teplota, je to zcela v pořádku. Právě tímto způsobem dochází k tréninku imunity. Častá antibiotika či závažné infekce už jsou ale signálem k řešení, říká lékařka Radka Šedivá z alergologicko-imunologické ambulance Synlab. U dospělých je již obranyschopnost stabilnější. Snadno ji ale oslabí prostředí, ve kterém žijeme, nebo naše každodenní návyky. 

Na obranyschopnost všech negativně působí aktivní i pasivní kouření, nedostatek spánku nebo stres. U dětí je typická vyšší nemocnost například při nástupu do školy, kdy organismus zatěžuje stres z nového prostředí, popisuje alergolog a klinický imunolog docent Vít Petrů. Imunitu naopak posiluje pestrá strava s dostatkem vlákniny a vitamínů (zejména C a D), pravidelný pohyb, pobyt venku, čerstvý vzduch a časté větrání, dostatek spánku, pravidelný režim a otužování. Ani špína, ani sterilita Zvlášť u dětí platí, že běžný kontakt s mikroby při hře venku nebo se zvířaty pomáhá imunitnímu systému správně dozrávat. 

Tento princip se označuje jako „hygienická hypotéza“ a v podstatě říká, že správně není ani extrémní sterilita, ani velká špína. Běžný kontakt s mikroby imunitní systém trénuje, vysvětluje docent Petrů. U dospělých už imunita vyzrálá je, ale i v jejich případě pobyt v přirozeném prostředí podporuje její rovnováhu. Lidé trávící většinu času v dokonale sterilních nebo velmi znečištěných prostorách mívají častěji potíže s respiračními infekcemi či alergiemi. 

Za co mohou antibiotika

Velkým zásahem do imunity bývá časté podávání antibiotik. Ta ničí prospěšné bakterie ve střevním mikrobiomu a umožňují přemnožení škodlivých, které pak z potravy čerpají hlavně energii, ale méně vitamínů a živin. Do těla se tak dostává více „prázdných kalorií“ a roste riziko obezity, která imunitu dál oslabuje. 

Tento problém se týká dětí i dospělých. U dětí však může narušení mikrobiomu zanechat dlouhodobé následky – větší sklon k alergiím, častým infekcím nebo poruchám metabolismu, doplňuje docent Petrů. 

Imunitu významně podporuje vitamín D. S jeho deficitem se však zejména v zimním období potýká velké množství lidí. Doplňování vitamínu D má smysl, ale ideálně až po krevním testu, dle kterého je třeba nastavit dávkování. Jinak hrozí nejen zbytečné výdaje, ale i riziko předávkování, které zatěžuje srdce a ledviny. 

Smysl má i očkování, kterým člověk získává potřebné protilátky proti závažným onemocněním. Během období, kdy je dítě v pediatrické péči, dochází k jeho pravidelnému přeočkování podle očkovacího kalendáře, který se řídí doporučeními České vakcinologické společnosti. Dospělí si však platnost jednotlivých očkování musí hlídat sami. Pokud si nejste jisti, zda máte proti některé nemoci stále dostatek protilátek, lze si je na vlastní žádost nechat změřit z krve. 

 Cílená imunologická léčba 

Pokud režimová opatření nestačí, existují i možnosti cílené podpory imunity – například autovakcíny, bakteriální imunomodulátory nebo extrakty z vepřových bílých krvinek. Ty laicky řečeno předávají lidským obranným buňkám schopnost správně reagovat na infekce. Tyto přípravky jsou ale dostupné pouze na předpis a nasazují se po imunologickém vyšetření. 

Mezi nejčastěji odhalené potíže v imunologických ambulancích patří spíše lehčí formy poruch protilátkové odpovědi nebo oslabení základní obranyschopnosti organismu. Velká část dětí i dospělých má zcela běžný imunitní nález a jejich potíže souvisí spíše s vysokou virovou zátěží v kolektivech nebo nedostatkem odpočinku a rekonvalescence po nemoci, říká lékařka Radka Šedivá. Po odeznění akutních příznaků infektu by měl pacient zůstat ideálně ještě několik dní doma, aby se imunita zotavila.

Kdy vyhledat imunologa? 

Čekací lhůty na imunologické ambulance bývají vzhledem k omezenému počtu odborníků dlouhé. Před jejich návštěvou tak nejprve zvažte, zda se vás týkají následující potíže. • U dětí: pokud stonají častěji než 6–8krát ročně, trpí závažnějšími infekcemi (např. záněty středního ucha, zápaly plic, angíny), často užívají antibiotika nebo se jim špatně hojí rány. • U dospělých: pokud mají opakované (více než 4 ročně) nebo vleklé infekce dýchacích cest, horečky bez jasné příčiny, horší hojení ran nebo neobvyklé reakce na očkování.