Po prázdninách tomu bude šest let, kdy pan Miroslav málem přišel o jedno z dvojčat, tehdy pětiletého syna Adama. Stačilo málo: K večeři si usmažili na másle jeden klobouk bedly. Tedy alespoň si to mysleli až do doby, než jim v nemocnici z rozboru třeně řekli, že šlo nejspíš o mochomůrku zelenou.
Co se dozvíte v článku
S otravou v nemocnici skončili oba. Chlapec na tom byl ale podstatně hůře. Houby sice snědl méně, protože byla přesolená, kvůli jeho nižší hmotnosti ovšem jed organismus poničil mnohem více než u jeho táty, který večeři dojedl.
Adamovi kompletně selhávala játra, situace byla kritická. Šlo o holý život – po několika dnech intenzivní léčby jsme byli v situaci, kdy nás lékařský tým připravoval na to, že další den si můžeme jet pro věci, protože Adam tady prostě už nemusí být,
popsal nejhorší chvíle Miroslav. Po čtyřech dnech se ale situace otočila a nyní už je chlapec bez následků. Houby ale už nejí.
Podle Miroslava přitom nebylo nic, co by na záměnu mochomůrky za bedlu upozornilo. Na houby jsem chodil už jako kluk s babičkou, sbírám je čtyřicet let, u této nebyl žádný ‚vykřičník‘. Žádný alarm, který by se roblikal a řekl: Pozor, ta nevypadá jedle,
řekl Vitalia.cz Miroslav s tím, že houba byla, až na přesolení, výborná i chuťově.
Zkušenost popsal na tiskové konferenci. Ve spolupráci s toxikology ji na začátku července uspořádal Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM), kde mají tým zdravotníků specializovaných na léčbu jaterních selhání, která provází i otravu tuzemskými nejjedovatějšími houbami.
Otrava jako omyl i pokus vraždy
Loni s otravou houbami skončilo v nemocnici 184 lidí. Dva z nich zemřeli a jeden potřeboval k záchraně života játra dárce. Ne každá otrava se ale propíše do statistik. Při těch mírných lidé někdy k lékaři ani nedorazí.
Ohroženější jsou děti. Pokud sní stejnou dávku jako dospělý, je na tom dítě hůře, protože sní na tělesnou hmotnost více toxinů. Proto je u nich potřeba větší ostražitosti,
popisuje Eva Kieslichová, přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče (KARIP). Tou prošly v minulosti již děti osmileté, šestileté, pětileté i tříleté. To nejmladší na následky otravy zemřelo. Dostalo smažené bedly, ale ve skutečnosti šlo o muchomůrky. K lékaři, bohužel, přišli za delší dobu,
dodává lékařka.
Otravy houbami není povinné hlásit, proto jich bude nejspíš více, než o kolika se dozví zdravotničtí statistici.
Příčinou většiny otrav je záměna jedlého druhu houby za druh nejedlý. Většinou omylem. Buď vlastním nebo tím, že jedovatou houbu pacienti od někoho dostanou v dobré víře, že si pochutnají. Měli jsme tu manželský pár, který nasbíral pavučince plyšového, protože vypadal jako ryzec. Na jídlo pak pozvali i přátele a nakonec všichni skončili se selháním ledvin,
popisuje přednostka KARIP. Pokud si nejsme jistí, že dotyčný není natolik zkušený, že mu lze důvěřovat, je lepší pozvání na jídlo z hub nebo samotné houby odmítnout a nebrat to jako nezdvořilost,
podotýká lékařka.
Před soudem v Austrálii v červnu stanula padesátiletá žena kvůli obviněním ze tří vražd a jednoho pokusu, protože měla příbuzným do jídla přimíchat jedovatou houbu.
Lékaři z IKEM řešili i situace, kdy bývá některá z jedovatých hub prostředkem pro ukončení vlastního života. Dobrý nápad to ale není, protože většina pacientů přežije. Navíc otravu provází úporné zvracení, intenzivní průjem, poškození ledvin, slinivky, srdce nebo nekrózou jater, takže léčba je zdlouhavá a následky mohou být doživotní.
Na aplikace raději nespoléhejte
Za omylem stojí to, že houby mají variabilní podobu – jejich plodnice může mít různé odstíny i tvary. A když se k tomu přidá přesvědčení, že člověk se nemůže splést, může jít o život.
Řešením přitom není spoléhat se na aplikace v mobilu nebo to, zda houbu zrovna požírá slimák, hmyz nebo v ní jsou červi. Ti totiž mají zcela jiné zažívací ústrojí než člověka a jed jim neublíží. Stále platí, že sbírám jen to, co znám a že rizikovější jsou houby s lupeny,
říká Daniela Pelclová z Toxikologického informačního střediska (TIS) při Klinice pracovního lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (LF UK) a Všeobecné fakultní nemocnice (VFN).
Nepomůže houby zmrazit, ani nasušit. Toxiny těch nejjedovatějších jsou totiž termostabilní - zpracováním neztrácí na síle. Právě proto se lékaři z IKEM už setkali i s otravami v lednu nebo listopadu, což nejsou typické měsíce pro houbařskou sezónu.
Není to ale jediná záludnost. U otrav nejsmrtelnějšími houbami nástup příznaků trvá dlouho. Třeba u mochomůrky zelené přichází šest až 12 hodin od snězení. Po otravě pavučincem plyšovým mohou bolest břicha, ale třeba i zad, zvracení, průjmy přijít až tři týdny po konzumaci. Taková dlouhá doba nahrává záměně za jiné onemocnění, třeba střevní infekci nebo zánět slepého střeva.
Podívejte se, na co upozorňuje mykolog a toxikolog Jaroslav Klán:
Než houbu sníte, vyfoťte ji
V tom, aby otrava neskončila fatálně, může hrát roli řada věcí. Kromě hmotnosti strávníka samozřejmě i požité množství. Důležitý je i čas mezi konzumací a diagnózou a reakce organismu.
Identifikaci houby i jejího jedu odborníkům usnadníte, když si houby před jídlem vyfotíte. A pomůže také přesně říci, kdy nemocný houby snědl a kdy nastoupily první příznaky. Důležité také je, kdo pokrm z houby snědl, aby šlo ověřit, že i tito hosté mají stejné zdravotní potíže.
Pomůže také přinést zbytky hub (původce otravy z nich lze určit do půl hodiny) nebo vzorek jídla. Toxin dokáží mykologové najít také ve zvratkách nebo stolici. Naopak z krve nebo moči je po krátké době nevyčtou.
Kam volat o pomoc
Non-stop telefonní linky Toxikologického informačního střediska:- 224 919 293
- 224 915 402
Má-li milovník hub pochybnosti, je dobré podezřelou houbu od ostatních oddělit stranou a před konzumací se raději poradit s odborníkem. Mezi ty nejpovolanější patří mykolog a toxikolog, spoluautor publikace Houby Jaroslav Klán. K zastižení je na pevné lince s číslem 224 967 183. Ideální formou kontaktu je pak rovnou poslání fotografie. Třeba e-mailem na Jaroslav.Klan@vfn.cz nebo aplikací WhatsApp na číslo 777 261 047. Jak sám říká, příležitost pro konzultaci je vítaná a pokud stíhá, rád dotazy zodpoví.
S konzumací hub přitom není kam spěchat. V lednici vydrží dva dny (v otevřené nádobě – třeba v misce nebo na talíři), v mrazáku ty nakrájené a předem restované až rok (mohou být v sáčku nebo uzavřené misce) a sušené ještě déle.
Pokud má člověk podezření na otravu houbami, je dobré volat TIS nebo rovnou sanitku.
První pomocí je živočišné uhlí
První pomoc při otravě houbami spočívá ve vyvolání zvracení a podání aktivního uhlí, lidově řečeného živočišné. Dobré je podat černých tablet více, předávkování jimi není možné. Tři až pět tablet rozkousat a spolknout má smysl i při pouhém podezření na otravu. Uhlí dokáže na svém povrchu absorbovat plyny i toxiny a je účinné,
popisuje přednostka Eva Kieslichová. Ještě vyšší dávky podávají v nemocnicích, kde jsou to tři tablety na jeden kilogram hmotnosti.
Naopak stěžejní pro léčbu není výplach žaludku, protože v době hospitalizace v něm už jídlo dávno být nemusí. Někdy proto lékaři zvolí klystýr. Ale spíše podání protijedu a podpůrná léčba, při které lékaři zastaví zvracení, průjem a obnoví hydrataci organismu.
Ani barvy, ani hmyz na otrávenou houbou neupozorní
Úmrtí jsou vzácná, léčí se jinak
Fatální otravy nebo transplantace jsou přitom v posledních letech výjimečné. Zatímco v letech 1990 až 1991 umírala čtvrtina pacientů, v letech 2000 až 2004 zdaleka ne ani desetina (šest procent) a v posledních letech je úmrtí ještě méně.
Ne že by lidé sbírali houby méně nebo byli ostražitější. Za příznivější statistikou je změna strategie léčby jaterního selhání. Zatímco dříve se lékaři snažili toxin z organismu pacienta odstranit, nyní sází na blokování jeho účinku – jed houby tedy v těle zůstává, ale buňkám orgánů škodí výrazně méně. K ochraně slouží do žíly podávaná kombinace účinných látek silibinin a N-acetylcystein. Lékaři ji využívají zhruba deset let.
V poslední době jsme schopni pacientům s rozvojem poškození jater léčbou pomoci tak, že ačkoliv by ze začátku i splňovali kritéria na transplantaci, nakonec k ní nedojde, protože játra zregenerují,
vysvětluje přednostka KARIP, kde loni řešili čtyři těžké případy otravy. Játra se dokáží dokáží zotavit. Někdy má ale hojení podobu zvazivovatění neboli fibrózy, což zhoršuje jejich funkci.
Přístroje, které pomáhají zachraňovat otrávené houbami
- Plazmaferéza – pomáhá z těla odstranit toxiny tím, že 1× za 24 hodin mění plazmu.
- Dialýza – filtruje krev a odvádí z těla jedovaté látky i produkty selhávajících orgánů.
Autor: IKEM
- Ventilátor nebo kyslíková maska – zajišťují podporu dýchání, pokud pacient nedokáže dýchat sám.
- Perfuzory – slouží k přesnému dávkování léků, například pro uvedení do umělého spánku. Ten bývá nutný v nejtěžších stavech, aby se snížilo riziko otoku mozku.
- Měřič tlaku – nepřetržitě sleduje krevní tlak, který je v tomto případě velmi důležitý.
- Neuromonitoring – monitoruje činnost mozku, aby bylo možné včas zachytit zhoršení stavu nebo známky otoku.
Zdroj: IKEM/Facebook
Smrtelných hub je jen zlomek
V tuzemsku roste na 3500 druhů hub. Jedovatých je 400 až 500, smrtelně 10 až 15 druhů. Mezi nejjedovatější u nás patří pavučinec plyšový a také lidem známější muchomůrka zelená. Ta je příčinou více než 90 procent otrav houbami v ČR. Stejné toxiny obsahuje také muchomůrky jízlivá nebo bílá, čepičatky a některé bedly.
Muchomůrce zelené se přezdívá klobouk smrti, protože pro dospělého, 70kilogramového člověka stačí k vyvolání smrtelných následků jedna plodnice, aby otrava měla smrtelné následky, protože může skončit multiorgánovým selháním,
upozorňuje Eva Kieslichová. Smrtelná dávka činí 0,1 miligramu amatoxinu na jeden kilogram hmotnosti. Neplatí to ale univerzálně, protože lékaři pamatují i případ, kdy muž přežil, ačkoliv snědl čtyři mochomůrky zelené.
Otrava mochomůrkou zelenou vypadá tak, že po jídle se až 12 hodin nic neděje. Následuje fáze střevních a žaludečních příznaků – úporný průjem, zvracení, křeče v břiše, dehydratace. Příznaky jsou ovšem variabilní a někdy méně nepříjemné.
Po hodinách nevolností se nemocnému krátce uleví. Zotavení je ale falešné, protože v tu dobu už ale toxin napadá ledviny a játra. Zhruba čtyři dny až týden po požití se může rozvinout selhání jater.
Chodíte na houby?
Otrava mochomůrkou červenou nebo tygrovanou je příznivější. Nastupuje dříve a provází je halucinace, neklid a další psychické příznaky. Může nastat i bezvědomí. Pacienti se z těchto stavů ale zpravidla rychle zotaví a nemají žádné doživotní následky.
Otrávit se ale lze i houbami jedlými, které jsou špatně skladované nebo tepelně málo upravené. Je proto dobré na to myslet už při sběru a houby ukládat už v lese do proutěného košíku. Důležité je nepodceňovat tepelnou úpravu – doba varu by měla být 15 minut. Při smažení je třeba používat dostatek tuku, který zajistí, že teplota bude nad sto stupňů Celsia. Odborníci se ale shodují, že otrava ze zapařených či špatně tepelně upravených jedlých hub je sice také nepříjemná, ale nezabíjí.
Průběh otrav jsou různé a platí pro ně, že čím delší je doba mezi požitím a prvními příznaky, tím je otrava horší a naopak,
říká Jaroslav Klán, vedoucí Národní referenční laboratoře pro jedovaté houby. Pokud totiž zvracení přijde rychle, podaří se žaludek zbavit obsahu a množství škodlivých toxinů je pak snížené. Při zvracení po delší době ale už je žaludek prázdný, protože jídlo putuje do tlustého střeva.
Galerie: Tohle jsou jedovaté houby, které rostou v českých lesích
ČLÁNKY DO MAILU