Průměrný senior užívá denně pět a více léků. Někdy zbytečně, jindy špatně. Čím víc pilulek, tím vyšší riziko vzniku lékových interakcí. Máte léky svého seniora pod kontrolou a s kým je můžete konzultovat?
Stáří je křehké. Stáří může být dlouhé. Staří se mnohdy nevyhnou léky. Velmi často i koktejly léků. „Vysoký krevní tlak, cukrovka, anémie, nespavost, potíže s ledvinami nebo štítnou žlázou, úzkosti, poruchy příjmu potravy nebo třeba zácpa. U mužů se přidává prostata…,“ praktický lékař Petr Bouzek uvádí nekonečný výčet zdravotních potíží jednoho běžného pacienta ve vyšším věku. Léků napočítal sedmnáct.
Také se vám to zdá moc? Který ale vysadit? Ten na vysoký krevní tlak je potřeba, na cukrovku také, stejně tak na posilnění ledvin. Psychiatr předepsal lék na deprese, zřejmě to má nějaké opodstatnění. A tak by to mohlo jít dál, až bychom se dostali opět k těm sedmnácti lékům, které pacientovi předepsalo hned několik lékařů.
Nikdo ovšem „koktejl“ nezhodnotil komplexně. A ani sebepečlivější praktický lékař mnohdy nemůže přehodnotit rozhodnutí specialisty.
Galerie: Jak se vyrábějí léky
Odborníci považují za jakousi kritickou mez užívání pěti léků. Což je pochopitelně v některých případech nereálné. Neznamená to tedy, že by pacient po pěti lécích neměl dostat žádný nový, ale každý další by se měl velmi pečlivě uvážit a případně posoudit potřeba některého dřívějšího léku. Na celý „koktejl“ by mělo být dohlíženo komplexně, protože s vyšším počtem léků roste výskyt nejrůznějších potíží:
Praktičtí lékaři, kteří se zajímají o léky svého pacienta, mají mnohdy svázané ruce. Buď nemohou lék předepsaný kolegou pacientovi „sebrat“ (musí to konzultovat se specialistou), nebo se ho pacient nechce vzdát: „Ale on mi ho tenkrát předepsal pan profesor.“ Nebo: „Babička je na tento lék zvyklá. Ne, tady nemůže dojít ke změně.“ Podobné věty slýchají lékaři poměrně často.
Přitom si málokdo uvědomuje, že lék, který byl vhodný před dvaceti lety, možná již není potřeba. Případně vyžaduje upravit dávkování. Přestože zdravotní obtíž nepolevila, organismus sedmdesátiletého je jiný než padesátiletého.
Navíc většina studií na určitý lék zahrnuje pacienty do pětašedesáti let. „Z etických důvodů je velmi málo léků ověřováno na populaci starší šedesáti pěti let,“ doplňuje Ivana Plechatá z Ústavu lékového průvodce.
Ve Velké Británii přijali směrnici, ve které musí být u každého pacienta, který užívá více než pět léků, alespoň dvakrát za rok zkontrolován zdravotní stav a posuzuje se nutnost užívání léků. Případně musí být zapsáno zdůvodnění, proč nelze počet léků omezit.
V České republice podobná směrnice není a pacienti (případně rodinní příslušníci) se tak mohou obrátit na svého ošetřujícího lékaře, který může nechat léky posoudit, nebo na e-poradnu neziskové organizace Ústav lékového průvodce, která bezplatně slouží nejen pacientům, ale právě i lékařům, kteří zde mohou konzultovat jednotlivé léky s klinickými farmaceuty.
Ústav lékového průvodce také spustil projekt Senior. Zastřešuje jej Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) a zaměřuje se na domovy pro seniory a jiná zařízení sociální péče. Výsledky „lékového auditu“ v domovech, které se do projektu zapojily, jen potvrzují, jak nízká je u nás léková gramotnost.
Rovněž v těchto zařízeních totiž dochází k nevhodnému užívání léků. „Nejčastěji jsme při studiu zdravotnické dokumentace zjistili, že lidé užívají léky nevhodné vzhledem k jejich věku či diagnóze. Naopak chyběla léčiva s jasně prokázaným pozitivním vlivem na jejich nemoci či délku přežití, nebo byly voleny nevhodné kombinace léků, které následně vedly k rozvoji nežádoucích vedlejších účinků,“ shrnuje vedoucí oddělení klinické farmacie Nemocnice Na Homolce Milada Halačová.
Galerie: Nakupujete léky online? Podívejte se, jak to chodí
