Pro mnoho lidí je kouření natolik silným návykem, že denně vykouří i několik desítek cigaret, čímž pochopitelně škodí svému zdraví. Ani moderní náhražky v podobě vapování nejsou bez škodlivých účinků, i když se o nich může někdy mluvit jako o „zdravější“ variantě. Původně byl tabák ale vnímám jako nesmírně vzácná bylina, která zdraví naopak prospívá.
Co se dozvíte v článku
Posvátná rostlina z amerického kontinentu
Tabák (Nicotiana) je rod rostlin čeledi lilkovité pocházející z amerického kontinentu. Lidé ho pěstují minimálně 7 tisíc let. Archeologické nálezy dokládají, že domorodé kmeny Střední a Jižní Ameriky používaly tabák pro ceremoniální a léčebné účely již přibližně od 1. století př. n. l. Kouření bylo součástí šamanských rituálů. Lidé totiž věřili, že tabákový kouř jim pomáhá navázat spojení s duchy.
Sušené listy tabáku ovšem nesloužily jen k obřadům. Využívaly se i jako platidlo při výměnném obchodu. Šamani je používali také jako lék na tišení bolestí zubů a uší. Kryštof Kolumbus dokonce dostal v roce 1492 při svém přistání na Kubě listy tabáku jako cenný dar od místního obyvatelstva. Španělský průzkumník je tehdy bez zájmu vyhodil přes palubu. Teprve postupem času si Evropané uvědomili, jak cennou bylinu jim domorodci nabídli.
Evropská cesta tabáku: od léku na mor k módnímu šňupání
Do Evropy tabák pronikl v průběhu 16. století a z velké části za jeho šíření může jeden francouzský diplomat. Jean Nicot de Villemain, francouzský velvyslanec v Lisabonu, poslal roku 1560 tabákové semínko i listy do Paříže a představil je králi Františku II. Zároveň propagoval rostlinu jako účinný lék na bolesti hlavy. Údajně pomohla mírnit migrény francouzské královny Kateřiny Medicejské, které byla podávána jako šňupací tabák. Rod tabáku byl poté pojmenován po Nicotovi. Od jeho jména byl ostatně odvozen i nikotin, ačkoliv byla tato látka chemicky izolována až v roce 1828.
Evropští lékaři tabák vnímali jako univerzální prostředek, který měl řešit celou řadu neduhů. Tabáku se připisovaly až zázračné účinky, protože měl zabírat proti desítkám nemocí – od bolesti zubů a ran po kožní choroby. Dokonce byl doporučován jako ochrana před morem. Hrobníci proto v dobách epidemií kouřili dýmky v domnění, že tím vydezinfikují vzduch.
Ceněná rostlina se rychle rozšířila i mimo území Evropy a dostala se do Ruska a Číny. Země jako Anglie, Španělsko a Francie začaly vnímat její ekonomický potenciál a spolu s rozšířením tabákových plantáží začalo docházet k masovým deportacím afrických otroků do zemí Nového světa.
Průmyslová revoluce a vítězství cigarety
Dýmky a šňupací tabák dominovaly evropskému kuřáctví po staletí. Cigareta, jak ji známe dnes, se zrodila kolem roku 1832. Údajně si úplně první cigaretu ubalil jeden egyptský voják během turecko-egyptského konfliktu. Do Evropy pak tento zvyk přivezli vojáci, kteří se v polovině 19. století vraceli z Krymské války.
Skutečným zlomem byl rok 1882, kdy byl patentován stroj schopný vyrobit 1 200 cigaret za hodinu. Díky masové výrobě se tak cigarety staly dostupným zbožím pro miliony lidí. Výrobci cigaret zainvestovali do reklamy a kouření se stalo znamením moderního a úspěšného života. V obou světových válkách dostávali vojáci cigarety jako součást přídělů.
Zlomový rok 1950: první důkazy o škodlivosti
Na počátku 20. století bylo kouření zcela běžné. V 50. letech kouřilo ve Velké Británii přibližně 80 procent mužů středního věku a nikdo se nad tím nepozastavoval. Zároveň však alarmujícím tempem rostl výskyt rakoviny plic, která ještě ve 30. letech patřila mezi vzácná onemocnění.
V roce 1950 publikovali britský lékař Richard Doll a statistik Austin Bradford Hill v British Medical Journal studii, která srovnávala 1 465 pacientů s rakovinou plic s kontrolní skupinou. Kouření figurovalo v jejich výzkumu jako klíčový rizikový faktor. I samotný Doll byl tehdy kuřákem. V průběhu výzkumu přestal kouřit, protože nemohl ignorovat data z vlastního výzkumu. Ve stejnou dobu zveřejnili další studii s podobnými výsledky také američtí vědci Wynder a Graham.
Kritici ale zpochybňovali, zda jde o skutečnou příčinnou závislost. Doll a Hill proto zahájili opravdu rozsáhlý projekt: prospektivní kohortovou studii více než 40 000 britských lékařů, sledovanou po dobu padesáti let. Výsledky z roku 1954 byly přesvědčivé – riziko rakoviny plic stoupalo přímo úměrně s počtem vykouřených cigaret denně, u těžkých kuřáků bylo více než 25krát vyšší než u nekuřáků. Závěry z roku 2004 pak ukázaly, že polovina celoživotních kuřáků zemřela na nemoc přímo spojenou s kouřením.
Zkoušeli jste někdy přestat s kouřením?
Globální výskyt kouření klesá, přesto mnoho lidí umírá
Skutečný zlom v přístupu k tabáku přinesla až smlouva přijatá na půdě Světové zdravotnické organizace. Rámcová úmluva WHO o kontrole tabáku (FCTC) byla přijata 21. května 2003 a vstoupila v platnost 27. února 2005. Jde o první mezinárodní smlouvu vyjednanou pod záštitou WHO, která je dnes závazná pro 182 zemí.
Smlouva ukládá stranám omezit reklamu, zavést varovné nápisy na obalech, zvýšit daně a chránit nekuřáky před pasivním kouřením. Přesto tabák zůstává největší preventabilní příčinou úmrtí na světě. Podle WHO umírá každoročně na následky kouření tabáku více než 8 milionů lidí, z nichž přibližně 1,3 milionu jsou nekuřáci postižení pasivním kouřením.
Globální výskyt kouření klesá. Na druhou stranu se ovšem tabákový průmysl přesouvá do zemí s nižšími příjmy, kde není regulace kouření dostatečná. Na trhu se navíc objevují nové produkty, jako jsou elektronické cigarety a zahřívaný tabák. Ty se mohou mnoha lidem na první pohled jevit jako lepší varianta, ale ukazuje se, že nejsou bez rizika.
Zdroje: bmj.com, pmc.ncbi.nlm.nih.gov, fctc.who.int, lgcstandards.com, journals.plos.org
ČLÁNKY DO MAILU
