Hlavní navigace

Být zdravý v těžké době? Pomůže vůle a vyrovnaná psychika…

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Vůle k životu, vůle k uzdravení. Vůle je hnacím pohonem našeho života. Bez ní bychom snad ani nevstali z postele. Vlastně bychom mohli říkat „vůle tvá tě uzdravila“, protože právě pevná vůle a sebekontrola nám pomáhají o něco usilovat.

Vůle má v psychologii svou jasně danou charakteristiku, ve filozofii se zase často asociuje s filozofem Arthurem Schopenhauerem, který ji považoval za podstatu fungování světa a veškerého dění.

Kde však samotnou vůli brát v těžkých časech a odkud ji vydolovat, když jsme nemocní? Jak souvisí vůle s naším uzdravením?

Co se dozvíte v článku
  1. Vůle nás žene vpřed, ale někdy i do záhuby
  2. Vyrovnaný člověk = zdravý člověk
  3. Lidé jsou přehlcení a přesycení informacemi i vjemy
  4. Když se vůle zvrhne v chorobnou vášeň…
  5. Jak naše zdraví ovlivňují staré křivdy a traumata?
  6. Nejprve je třeba léčit duši…

Vůle nás žene vpřed, ale někdy i do záhuby

Co je to vlastně vůle? Jsme zvyklí na to, že lidé, kteří postrádají pevnou vůli, obvykle podléhají slabostem, pudům, vášním, neřestem i nemocem. Slabou vůli mívá ten, kdo se nedokáže ovládat, a proto ani nemůže v životě ničeho dosáhnout.

Mnozí filozofové, třeba už například Platón či Aristoteles, vůli spojovali s rozumovým uvažováním, které stálo v protikladu s žádostivostí. Vůle se často ztotožňuje s rozumem a myšlením a stojí proti emocím, pudům, vášním a sobeckým pohnutkám. Vůle souvisí s ovládáním, řízením a sebekontrolou.

Podle Arthura Schopenhauera nás ale pohání nevědomá vůle k životu, která stojí i za biologickými a pudovými procesy. Nevědomá a slepá vůle nás často žene do záhuby, má nad námi velkou moc, jedná se o puzení týkající se všech oblastí života. Tento názor převzal také Friedrich Nietzsche. Zkrátka a dobře, není vůle jako vůle. Za vůli tedy můžeme považovat všechno to, co nás žene vpřed jako perpetuum mobile, ať už je to cokoliv. Vůle je neohraničená a nevyčerpatelná.

Například pud sebezáchovy a rozmnožovací pud mohou často vítězit nad beznadějí, zoufalstvím, nemocí a smrtí. Pokud však ztratíme vůli k životu a postrádáme jeho smysl, nemáme vlastně ani žádnou motivaci uzdravit se z nemoci. Cestu kontroly mysli a myšlenek a naopak vědomou vůli, která vede k uzdravení a popírá naše pudy, vášně a sobecké pohnutky, propagoval etikoterapeut Ctibor Bezděk.

Vyrovnaný člověk = zdravý člověk

Lékař Ctibor Bezděk (1872–1956), který se zabýval také psychologickou prevencí nemocí a zdravým životním stylem, ve svém stěžejním díle s názvem Etikoterapie popisuje spoustu svých poznatků, zkušeností i návodů k tomu, jak si udržet zdraví těla i ducha a dobrou kondici.


Vydalo nakl. Fontána, 2019

Kniha Etikoterapie z r. 1931 vychází již po několikáté, a i po letech má stále co říci

V souvislosti s tímto zohledňuje také vůli, sebekontrolu, vyrovnanost, život v harmonii a sílu sugesce. Neopomíjí ani tělesný magnetismus – to, co z člověka vyzařuje.

„Především není pochyby, že vyrovnaný člověk nebude tak často vystaven poruchám těla jako člověk, jehož duše žije ve stálém zmatku a neklidu. Za druhé člověk vyrovnaný, který myslí a domýšlí své myšlenky až do konce, je člověkem ovládajícím pevně svou vůli, neboť umět ovládat své myšlenky znamená umění vědomě a důsledně používat své vůle. A umění být zdravým, dát si zdraví, je mezi jiným umění objektivně rozebrat své nitro, najít příčinu všech poruch, příčinu odstranit a k tomu mít skutečnou vůli, ne pouze chtění – být zdravým,“ píše MUDr. Bezděk a dodává, že takový člověk nepotřebuje žádnou sugesci zvnějšku, protože to dokáže vykonat vědomě sám.

Lidé jsou přehlcení a přesycení informacemi i vjemy

Doktor Bezděk zcela nadčasově popsal všudypřítomný neklid, spěch, chaos v lidských myslích a přesycenost podněty. Prázdnotu a tíživé pocity, které se lidé snaží vyplňovat neustále novými vjemy a zážitky. Píše:

„V tomto překotném myšlenkovém shonu nemá člověk kdy kontrolovat a třídit všechno, co prožívá, nemá kdy, aby se kromě svého zaměstnání a různých společenských povinností na něco soustředil a do své duše přinesl klid a pořádek, a hlavně aby se přesvědčil o nevyčerpatelných možnostech a schopnostech klidné a vyrovnané duše a o téměř nepřemožitelné síle myšlenky. Tento neklid a neschopnost soustředit se je také jednou z příčin chorobnosti našeho věku a současně neschopnosti pomáhat si silou vůle ve smyslu léčebném.“ 

Když se vůle zvrhne v chorobnou vášeň…

Abychom si udrželi zdraví, neonemocněli, anebo se uzdravili, je podle něj zapotřebí být vyrovnaný a mít pevnou vůli, která musí vycházet z hloubky a být neotřesitelná. Ctibor Bezděk vysvětluje, že spousta lidí vlastně zdravými být nechce, protože nemají vůli a disciplínu na to, aby si své zdraví udrželi. Například se přejídají, mají své neřesti, které nedovedou ovládat, jsou příliš líní a pohodlní, aby sportovali, anebo třeba ze své nemoci těží výhody stran svého okolí.

Doktor Bezděk ale na druhou stranu odsuzuje přehnaný kult těla, ve kterém již zdraví nevidí. Nadměrný zájem o zdraví a péče o tělo, například nadměrná štíhlost, móda, touha mít velké svaly, zkrátka když se vše zvrhne jiným směrem, i to je nerovnováha, která nemá se zdravím nic společného. Dnes bychom mohli jeho úvahy doplnit třeba o mentální anorexii, bulimii, orthorexii, bigorexii a podobně. Ve všech těchto případech totiž naše vůle nabírá naprosto chorobný směr a stává se zhoubnou vášní…

„Nestaráme-li se v prvé řadě o zdraví duše, nepomůže ani sebevětší péče o zdraví těla,“ zdůrazňuje doktor Bezděk.

Jak naše zdraví ovlivňují staré křivdy a traumata?

Ze všeho nejdůležitější je však potřeba zachovat si duševní zdraví. Bez něj zdraví těla není možné. Bezděk zmiňuje známé přísloví „ve zdravém těle zdravý duch“ a podotýká, že „zdraví těla nemá žádný význam, je-li chorá duše“.

Člověk, který je vyrovnaný, střídmý a který umí ovládat své vášně a nemá „pokřivenou duši“, může správnými prostředky usilovat o své fyzické zdraví, které přímo souvisí s tím, co je uvnitř nás samotných.

Pokud je duše něčím znečištěna, například nenávistí a pocity křivdy, pak musí dojít k vzepětí vůle a překonání všech dosavadních tradic, předsudků a postojů, případně také pout a svazků. Jenom pokoj v duši může tělo vyčistit od toxinů, které v něm nahromadila chorá a dlouhá léta křivená duše. Teprve pak se tělo začne zotavovat a choroba může zmizet.

Nejprve je třeba léčit duši…

Pokrokový lékař Ctibor Bezděk se ve svých názorech snažil obhájit myšlenku, že za mnohé nemoci může duševní neklid, stres a psychické problémy, které mají své příčiny. Ty se dají překonat cestou psychoterapie a znovunalezení duševní rovnováhy, síly charakteru a pevnosti vůle, jež vedou k uzdravení či zabránění nemoci a udržení zdraví.

V dnešní náročné době plné shonu, stresu a nátlaku ze všech stran je především, dle vzoru tohoto prvorepublikového lékaře, potřeba věnovat pozornost naší psychice a hledat možnosti, jak se udržet v co největší pohodě a klidu. Jinak existuje vysoká pravděpodobnost, že onemocníme…

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Externí redaktorka a copywriterka píšící pro webové i tištěné magazíny. Zaměřuje se na oblast zdraví, historie medicíny, psychologie, filozofie, etikoterapie a alternativní medicíny.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).