Hlavní navigace

Ideální oběť psychopata

 Autor: Depositphotos.com
„…je blbá ženská,“ pravila jedna z klientek psychologa. Velmi se mýlila. Obětí psychopata – i opakovanou – může být jak žena, tak i muž. A výše intelektu v tom nehraje podstatnou roli.
Tomáš Novák 4. 6. 2020
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Pomineme-li okřídlené rčení „svůj k svému“ ilustrované konstatováním „jaký šel, takovou potkal“, je vynikající kvalifikací pro oběť anomálního jedince diagnóza závislé poruchy osobnosti. Jde o poruchu projevující se častěji u žen než u mužů. Celkem jde o dvě až čtyři procenta populace.

Definice závislosti na druhých

Psychiatrická definice zní: „Závislí jedinci se naučili nejen obracet se na druhé pro obživu a bezpečnost, ale také pasivně čekat na jejich vedoucí schopnosti v jejich zabezpečování. Jsou charakterizováni tím, že hledají vztahy, ve kterých se mohou opírat o cit a bezpečí i o vedení druhých. Nedostatek vlastní iniciativy a autonomie je často následkem přehnané rodičovské ochrany. Jsou ochotni podřídit se přání druhých, aby si udrželi jejich cit. Těžiště je v touze žít v souladu s potřebami jiných, ne vlastních.“

Samozřejmě lze namítnout, že mnohý z psychopatů se nechává živit od své oběti, není schopen sebemenšího citu. Je ovšem „velkým hráčem na jevišti života“. Tj. dokáže závislému protějšku poskytnout patřičnou iluzi. Jeho závislý partner mnoho nepožaduje. Neumí říkat ne, je podřídivý, nechá se zneužívat, má nízké sebevědomí, mnohdy i pohrdá sám sebou. K tomu mu pomáhá zbytnělá sebekritičnost.

Na příznaky pestrá a značně rozvinutá je zde úroveň neuroticismu. Typická je vysoká hladina úzkosti, napětí, sklíčenosti, nedostatek naděje a jiné vize než té o nereálně harmonickém, ba přímo růžovém soužití s protějškem.

Poměrně časté bývají psychosomatické obtíže včetně tzv. somatizace deprese. Někdy může jít o tzv. somatizační poruchu známou pod názvem Briquetův syndrom.

Nemocní bez příčiny

U Briquetova syndromu jsou typické mnohé somatické obtíže nejasného původu. Uvádí se, že tímto syndromem trpí jedno až dvě procenta ženské populace, mužů o polovinu méně. Zajímavé je, že u mužských příbuzných takto postižených se často vyskytuje sociopatie (společenské nepřizpůsobení), narcismus, a navíc mnohdy závislost na návykových látkách.

U postiženého jedince je již zmíněná výrazná potřeba závislosti na partnerské opoře. Ta se nemusí vždy projevit pouhou podřídivostí. V některých případech a situacích může nastat i „výběrová dominance“. Mívá formu výrazně afektivního projevu – tzv. scény – reagujícího na nemožnost zůstávat závislým. Za žádnou cenu nepřijímat zodpovědnost za sebe a své jednání. Potřeba získávat alespoň předstíranou pomoc a pozornost a jakoby opečovávání je velká.

Projevy související somatické poruchy jsou často bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, bolesti břicha, střevní obtíže, mj. porucha pravidelného cyklu menstruačního krvácení u žen, pocit únavy. Občas nepříjemné až bolestivé pocity ženy během soulože i sexuální frigidita. K tomu všemu doprovázející úzkosti a deprese.

Žít život toho druhého

Závislé osoby nesnášejí samotu, děsí se osamělosti coby daně z rozchodu. „Nedokáži být sama…“ říkávají ženy, jimž není závislost cizí.

Trpí nenápadně. Tzv. „je splachovací“. Nechá si mnohé líbit a snaží se na okolí působit jako spokojený člověk. Chybí jim životní elán, nemají ani špetku asertivity. Snadno se přizpůsobí a podřídí třeba i „rádoby“ autoritě. Imponují jim lidé předstírající rozhodnost a schopnost bojovat úspěšně nejen za svá, ale i za jejich práva. To, že mnohdy jde o osoby zcela nezodpovědné a ryze egoistické, nevnímají, občas to spíše vnímat nechtějí.

Snadno si nechají mnohé namluvit, jsou důvěřiví. „Malují si vzdušné zámky“ o tom, jak jejich protějšek jednoho dne ocení vše, co pro něj činí, a pak již navždy budou ťukat dvě srdéčka v jednom rytmu. Než se tak stane (reálně se tak nemůže stát nikdy), ulevují si mírnými stížnostmi, lacinými a nerealizovanými gesty. Milují usmiřování.

Konfliktu s protějškem se snaží předejít tím, že se vzdají jakékoliv nezávislosti a osobní svobody. Žijí život druhého. Významná neopsychoanalytička Karen Horneyová tyto osoby výstižně označila jako „povolný typ“. Relativní stability svého Já dosahují rozličnými obrannými mechanismy. Častá tu je tzv. identifikace s agresorem. Pozoruhodné bývá i „strkání hlavy do písku“. Postižení věří, že vše je v pořádku, i když objektivně vzato tomu tak není.

Test: Patříte mezi závislé osobnosti?

Vyzkoušejte, zda spadáte mezi závislé osobnosti podle oficiálních kriterií psychiatrického diagnostického manuálu:

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).