Ranami, křikem a ponižováním z dítěte rodič neudělá odolnějšího jedince, který lépe uspěje v životě. Naopak, vychovat jimi lze člověka úzkostného, agresivního, emočně přecitlivělého, který je náchylnější k depresím i některým nemocem. Navíc takového, který násilí bude přenášet do partnerských vztahů i na své děti.
Co se dozvíte v článku
O následcích fyzických trestů a jiných způsobů ponižování v dětství hovořili odborníci na konci června u příležitosti zveřejnění dat nového průzkumu mezi rodiči, za nímž stojí 1. lékařská fakulta Univerzit Karlova (LF UK) a Všeobecná fakultní nemocnice (VFN).
Změny ve funkci mozku
Fyzické tresty nejsou jen otázkou etiky a kultury národa. Existují důkazy, že se projevují u trestaných také biologicky, protože v organismu vyvolají takové změny, jež vyústí třeba až v dospělosti ve zdravotní potíže. Někdy celoživotní.
Lidé, kteří byli v dětství trestaní, mohou mít oslabené rozpoznávací neboli kognitivní funkce. Přichází-li fyzické tresty a ponižování ve věku tří až pěti let, existuje velká šance, že rodič dítěti poškodí struktury mozku podílející se na ukládání a tvorbě paměťových stop. Nedojde k jejich dostatečnému vývoji a ten člověk se potom s touto potíží potýká celý zbytek života. Vadí mu to hlavně při vzdělání, v zaměstnání a může mu to vadit v partnerských vztazích a oslabovat jeho finanční gramotnost,
vysvětluje Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN.
Netýká se to jen pohlavků či facek mířených na hlavu. Kam dopadne rána z tohoto úhlu pohledu není tak podstatné. Důležitější je, že každá působí jako takzvaný biologický stresor. Ten aktivuje obranný systém organismu. Pokud stresor přichází opakovaně, mozek si začne vytvářet trvalé nervové vzorce a nastane obranná reorganizace
. Ta se projevuje např. změnami hladin stresových hormonů (kortizol, noradrenalin), struktur mozku (hippocampus, mozková kúra) a pozměněnou aktivitou některých jeho center (například odměny a blízkosti).
Používáte nebo používali jste při výchově dětí tělesné tresty?
Kromě kvality paměti jsou lidé ponižovaní a trestaní v dětství více náchylní k duševním onemocněním. Jsou daleko citlivější vůči stresovým okolnostem jejich budoucího života a daleko častěji se u nich vyvíjí některé formy tzv. emoční disregulace, kam patří depresivní porucha a úzkostné poruchy,
dodává lékař.
Situace je o to závažnější, že u většiny takových pacientů nezabírají běžná antidepresiva. Pokud bylo v dětství přítomno fyzické trestání a závažnější stres tohoto charakteru, pacienti nereagují na standardní psychofarmakologickou léčbu a je třeba hledat složitější způsoby, často i celoživotní psychoterapeutické podpory,
potvrzuje Martin Anders.
Duševní onemocnění přitom úzce souvisí s užíváním legálních i nelegálních drog, nezřídka doprovázeným vznikem závislosti.
Fyzické tresty a ponižování ale dokáží ovlivnit celoživotně také imunitu, protože zvyšují koncentraci prozánětlivých faktorů zvaných cytokiny.
Dospělé také činí citlivější ke vzniku různých systémových onemocnění, mezi které patří třeba metabolický syndrom. Lidé, kteří si v dětství prošli trápením, mají podle Martina Anderse větší náchylnost k obezitě, kardiovaskulárním nemocem nebo hypertenzi.
Situaci neulehčuje ani fakt, že u každého se může trestání a ponižování v dětství odrazit jinak, protože každý máme jinou genetickou výbavu. Vliv se odvíjí od míry, intenzity a frekvence opakování. Záleží také na věku dítěte, protože existují kritická okna vývoje mozku, kdy je daleko citlivější na tento způsob chování,
podotýká biologický psychiatr. Nelze proto říci, že stejná míra trestu vyvolá u všech lidí také stejnou odpověď,
dodává lékař.
Neurobiologické důsledky fyzického trestání:
- Zvýšená reaktivita amygdaly, tedy mozkové struktury odpovědné za detekci ohrožení. Dítě, které je trestáno, je neurologicky „naladěno“ na hrozbu, což zvyšuje pravděpodobnost úzkostných reakcí a emoční přecitlivělosti.
- Oslabení prefrontální kůry, tedy oblasti mozku, která zajišťuje vyšší kognitivní funkce: seberegulaci, empatii, morální rozhodování, porozumění následkům vlastního chování. Fyzický trest oslabuje schopnost dítěte „uvědomit si důvod“ – zůstává jen reakce na strach.
- Narušení funkční konektivity mezi mozkovými oblastmi, tedy dlouhodobé změny v tom, jak spolu jednotlivé části mozku komunikují. To může vést k problémům s učením, impulzivitou, sníženou schopností rozlišit vlastní vnitřní prožitky a hodnotit sociální situace.
Zdroj: tisková zpráva 1. LF UK a VFN
Nový průzkum k trestání
Na rizika lékař upozornil u příležitosti představení výsledků nového průzkumu, který se týká trestání dětí v českých rodinách. 1. LF UK a VFN jej zopakovaly po dvou letech, kdy v čele výzkumu stál klinický psycholog Radek Ptáček. Loni náhle zemřel, kolegové na jeho práci navázali. Dotazník letos vyplnilo 1020 rodičů. Šlo o jiné než ty před dvěma lety.
Průzkum ukazuje, že společnost se mění v postojích a používání fyzických trestů či jiné formy ponižování dítěte. Zatímco před dvěma lety sdílelo přesvědčení, že fyzické tresty jsou součástí výchovy, bezmála 36 procent dotazovaných rodičů, letos je to 11 procent. O devět procent (z 46 na 55 procent) se zvýšil počet respondentů, kteří uvádí, že fyzické tresty narušují vztah včetně důvěry a respektu mezi rodičem a dítětem.
Rodiče si více uvědomují nepřijatelnost fyzických trestů, protože vidí negativní dopady – fyzické tresty děti traumatizují,
popisuje vedoucí výzkumného týmu, psycholožka Martina Sebalo Vňuková. Vnímají, že fyzickým trestáním klesá jejich autorita, protože pro dítě přestávají být partnerem, který je respektující a empatický,
dodává.
Začíná být fyzické trestání neakceptovatelné? Ne tak docela. 22 procent rodičů označilo fyzické tresty jako běžnou součást výchovy, téměř 26 procent pak doplnilo, že je v minulosti použilo, ovšem s pocitem viny.
Výzkum také ukázal (viz galerie v tomto textu), že o pár procent více než před dvěma lety je rodičů, kteří se domnívají, že fyzické tresty učí respektu, zodpovědnosti, pomáhají pozitivně rozvíjet osobnost dítěte a bez nich se děti stanou rozmazlené a nezvladatelné. Podle odborníků tomu tak ale není a upuštění od fyzických trestů nebo psychického deptání neznamená rezignaci na nastavování hranic ve výchově. Jde jen o změnu strategie. Jenže právě v ní řada rodičů tápe.
Jaké tresty ponižují
Podle psychologů a psychiatrů je nepřijatelný každý trest, který dítě poníží. Mezi takové patří jakékoliv fyzické trestání včetně plácnutí nebo pohlavku a facky, o kterých se traduje, že jsou výchovné
a škoda, že padnou vedle
. Je to nesmysl. Každá rána něco přeruší. Někdy výchovu, někdy vztah, někdy dětství,
podotýká Martina Sebalo Vňuková. Není to jedna ‚výchovná‘ a jede se dál. Je to něco, co si dítě ukládá a nese do dospělého života,
dodává.
Věk, do kdy rodiče trestají
Jak rodiče odpovídali v průzkumu na otázku: Do jakého věku je možné použít tělesné tresty?
- do 6 let: 18,6 procenta
- do 12 let: 18,8 procenta
- po 18. roce dítěte: 6,3 procenta
Ponížení přichází i s křikem. Ne že by rodič musel být tak dokonalý, že by nemohl zvýšit hlas či křiknout, když hrozí nebezpečí. Ve chvíli, kdy je křik opakovaný, provázený výčitkami nebo trvá dlouho, může ubližovat.
Podle Centra Locika pak mohou mít nepřijatelné tresty podobu třeba ostříhání vlasů proti vůli dítěte, ledové sprchy, klečení či stání v koutě. Ale také manipulace ze strany rodiče nebo izolace, tedy to, když rodič dítě ignoruje a nekomunikuje s ním.
Víme, že není správné, aby se konflikty v práci řešily násilím, stejně tak ty partnerské. Pak bychom si ale měli uvědomit i to, že není v pořádku, aby se takto řešily konflikty s dětmi,
dodává psycholožka. Dítě sice po potrestání třeba i upustí od nějaké činnosti, nenaučí se ale, jak náročné situace řešit jinak,
vysvětluje Petra Wünschová, ředitelka Centra Locika. A dodává, že odolnost dítěte nezvyšují fyzické tresty, ale naopak bezpečný vztah s rodičem.
Zákaz ukotvený v zákoně
Snahu postavit fyzické a ponižující tresty mimo společenskou normu podporuje také připravovaná novela občanského zákoníku. Nyní je v Senátu. Projednávat ji politici budou ještě o prázdninách. Projde-li a podepíše ji prezident, začne platit od ledna 2026.
Nově by se do zákonné normy dostalo ustanovení, že ponižující trestání je nepřípustné. Touto definicí se ale nezavádí žádná nová skutková podstata trestného činu,
upozorňuje Eva Petrová, předsedkyně vládního Výboru pro práva dítěte. Nechceme rodiče trestat, chceme jen nastavit hranice. Novela nemá jít proti rodičům, ale má sloužit dětem,
dodává Martina Sebalo Vňuková.
Nově v občanském zákoníku
Novela normy říká o trestech nově toto:
- Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví a péči o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření, (…)
- Platí, že lidské důstojnosti dítěte se dotýká tělesné trestání, působení duševního strádání nebo jiné ponižující opatření.
Zdroj: Senát, návrh pořadu 12. schůze, tisk 145
Čím trestání nahradit
Apel, aby rodiče děti netrestali ponižujícím způsobem, ale nevylučuje nastavování disciplíny a hranic. Naopak, psychologové a psychiatři uvádí, že ve výchově nejlépe funguje vztah založený na důvěře, bezpečí, podpoře, ale také jasných hranicích. Dítě totiž od rodiče potřebuje pevné vedení, strukturu a přehled.
Jak si je ale vytyčovat a jak řešit rupnutí nervů
bez trestání? Strategie existují, k zamyšlení může vést třeba online dostupná stručná brožura Praktický průvodce laskavým rodičovstvím (ke stažení je zde).
Univerzální a heslovité rady nečekejte. Brožura spíše nabádá ke změně rodičovské strategie – tedy dlouhodobé úpravě výchovy.
Rodiče se v ní mimo jiné dočtou, že pro takovou výchovu musí pochopit, že hlavním nástrojem je to, jaký mají s dítětem vztah. Je také dobré vědět, co je v jednotlivých fázích vývoje u dítěte normální a co od něj lze čekat. Třeba vztekání v určitém věku dítěte rodič okamžitě neutne, prostě jej musí ustát.
Co ještě může pomoci?
Říkejte ne
a stůjte si z ním. Při výchově táhněte oba rodiče za jeden provaz. Posilujte pozitivní vazbu třeba tím, že oceníte chování potomka, které plní vaše očekávání. Když se naštvete, dejte si pár vteřin na zklidnění a pak dítěte názorně ukažte, jak na to. Zaměřte se na to, co funguje – všímejte si, co dítě dělá dobře a chvalte ho za to. Naopak sami nedělejte to, co nechcete, aby dělalo dítě.
Víte-li, že se blíží výbuch emocí, u starších dětí si můžete dovolit jít pryč. Třeba do vedlejší místnosti nebo ven. Dá vám to šanci vztek zpracovat.
Čára mezi dobrými a špatnými rodiči neexistuje. Rodičovská selhání patří k realitě. Je ale důležité, jak se k selhání rodič postaví,
podotýká Petra Wünschová. Může se omluvit a dítěti vysvětlit, proč se rodič takto choval. Nebo si jednání začne racionalizovat a dítěti udělá výčet všeho, co dělá špatně a jak je strašné.
Desatero laskavého rodiče
- Dejte dítěti rytmus dne
Pravidelnost v jídle, spánku i odpočinku dává dětem oporu. Když tělo ví, co čekat, lépe zvládá napětí i frustraci. V chaosu se špatně reguluje – řád pomáhá. - Mluvte o pravidlech dřív, než dojde ke konfliktu
Pravidla mají smysl jen tehdy, když platí předem – ne až v afektu. Prevence má větší sílu než trest. - Vysvětlujte důsledky, neudělujte tresty
„Když to rozbiješ, nebudeš to mít“ není odplata. Je to přirozený následek. Dítě tak chápe souvislosti, nikoliv trestající moc. - Pojmenujte emoci – dítěte i svou
„Jsi naštvaný. A já taky. Ale nebudeme se mlátit.“ Když dostanou emoce jméno, stanou se zvládnutelnými. Co je pojmenované, to se nemusí přetlačovat. - Odejděte, když cítíte vztek
Někdy je lepší odejít než vybuchnout. To není slabost – ale zralá seberegulace. Dítě potřebuje vaši stabilitu, ne vaši výdrž. - Omluvtese, když uděláte chybu
Dítě si nezapamatuje jen to, že jste křikli – ale hlavně to, co jste udělali potom. Omluva není slabost, ale síla vztahu. - Udržte vztah i po konfliktu
Konflikt může přijít. Ale po něm musí přijít klid. Ujištění, že láska trvá i tehdy, když se něco pokazí. Mlčení bolí víc než slova. - Přesměrujte energii dítěte Nabídněte, co může dělat. Neopakujte pořád, co nesmí. Každé „ne“ potřebuje své „ano“ – jinak dítě uvízne.
- Buďte důslední, ne tvrdí Pevnost není tvrdost. Tvrdost bývá jen obranná zbroj. Důslednost je opakem chaosu – ne opakem laskavosti
- Požádejte o pomoc
Na výchovu nejsme nikdy úplně sami. Když nevíte, co dál, mluvte s psychologem, partnerem, učitelem. Požádat o pomoc je odvaha – ne selhání. „Když mě trestali, nevěděli, že to jde jinak. Já to vím. A chci to udělat jinak.“
- Např. Linka bezpečí provozuje speciální telefonní číslo přímo pro rodiče, tzv. Rodičovskou linku. Ta funguje prostřednictvím chatu (každou neděli 17–21 h), e-mailupomoc@rodicovskalinka.cznebo telefonní linky s číslem 606 021 021(její provoz je po–čt 9–21 h, pá 9–17 h).
- Pomoci může také Centrum Locika, jež provozuje poradenství prostřednictvím e-mailu poradna@centrumlocika.cz, chatu (po–pá 13 až 17:30, so 9 až 13:30) nebo osobní návštěvy centra (po–čt 10 až 17 h). Před osobní návštěvou je ale nutné se vždy předem objednat telefonicky na čísle: 734 441 233.
- Poradnu, osobní i on-line, provozuje také spolek Aperio.
- Seznam dalších linek (různé) pomoci lze dohledat na webu Ministerstva vnitra.
- Užitečné materiály lze získat na webu iniciativy Dětství bez násilí, kde je příručka, která se věnuje např. zvládání vzteku.
Zdroj: tisková zpráva VFN a 1. LF UK k výzkumu trestání dětí 2025
ČLÁNKY DO MAILU