Hlavní navigace

Stejný, nebo jiný? Jak se bude doopravdy posuzovat dvojí kvalita potravin

26. 1. 2021

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Diskutovaná a kritizovaná novela zákona o potravinách řeší také problematiku dvojí kvality potravin. Tedy zjednodušeně řečeno odlišné složení potravin ve stejných obalech. S tímto přístupem se můžeme setkat zejména u výrobků nadnárodních producentů, kteří v různých zemích nabízejí zboží různé kvality.

Minulý týden poslanci schválili návrh novely zákona o potravinách. V této souvislosti se vedou diskuse zejména o zavedení kvót na podíl tuzemských potravin v obchodech, případně o úpravě kompetencí v dozoru nad restauracemi mezi kontrolními orgány. Nicméně původní ambicí novely bylo především vyřešení problému tzv. dvojí kvality potravin. Kvóty a změna kompetencí se totiž do návrhu novely dostaly až prostřednictvím pozměňovacích návrhů k předkládanému znění. Vraťme se tedy podrobněji k původnímu záměru.

Současný pohled na dvojí kvalitu potravin

Po několikaletých diskusích EU začlenila dvojí kvalitu potravin mezi praktiky, které lze označit jako klamání spotřebitele, avšak ve velmi obecné rovině. Jak v praxi spotřebitele před klamáním ochránit a jak potraviny dvojí kvality rozlišovat? To již ovšem EU nechala na jednotlivých členských zemích. A právě to je i součástí novely zákona o potravinách.

Dvojí kvalita potravin

  • Spočívá v podstatné odlišnosti/rozdílnosti ve složení nebo vlastnostech porovnávaných produktů totožného či zdánlivě totožného vzhledu.
  • Nespočívá v rozlišování produktů na více či méně kvalitní potraviny.

Zdroj: Základní principy kontroly dvojí kvality potravin, pracovní materiál SZPI

Základním parametrem pro klamání spotřebitele prostřednictvím dvojí kvality potravin je přitom pro EU, a nyní i pro posuzování v ČR, „podstatně“ odlišné složení potravin.

Inspekce se snaží upřesnit, co je „podstatný“ rozdíl ve složení

Ono „podstatně“ odlišné složení potravin je ovšem dost neuchopitelný pojem. Také proto zpracovala Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), která má dvojí kvalitu v naší zemi kontrolovat, návrh metodiky, co lze a co nelze za dvojí kvalitu považovat, a to včetně možných výjimek a konkrétních příkladů.

Patrně největší emoce vzbudí a již také vzbudil princip, podle kterého se kontroly a sankce v souvislosti s dvojí kvalitou nevztahují pouze na výrobce potravin, ale také na obchodníky, kteří takové produkty prodávají. Pokud přitom bude metodika navrhovaná SZPI přijata, měl by být prodej potravin dvojí kvality zakázán.

Kdy je změna složení v pořádku

Dalším důležitým prvkem pro posuzování dvojí kvality má být skutečnost, že za praktiku dvojí kvality nemají být považovány takzvané reformulace. To jsou změny ve složení výrobků s cílem zlepšit jejich nutriční vlastnosti. Jde mimo jiné o snižování obsahu soli nebo cukru, případně obohacení produktu o vitamíny a další pro tělo prospěšné látky.

O snížení obsahu soli, cukru nebo tuku se totiž spotřebitel v praxi v současné době nedozví, neboť na obalu výrobků nelze uvádět výrazy jako „méně“, nebo „se sníženým obsahem“, protože by se jednalo o nepovolené výživové tvrzení. Snížení obsahu těchto látek lze uvést na obalu podle evropské legislativy pouze za předpokladu, že snížení představuje alespoň třicet procent, což je ale často už zcela jiný a minimálně jinak chutnající výrobek.

Výrobci tak reálně snižují obsah soli, cukru a dalších látek obvykle o jednotky procent, což je žádoucí a v zájmu spotřebitele, tím se ale fakticky mění složení potraviny, a ta by tak mohla naplňovat parametry „dvojí kvality“. Podle metodiky SZPI je ale zřejmé, že při reformulaci o dvojí kvalitu nepůjde.

Co ještě nebude bráno jako „dvojí kvalita“

Stejně tak nehodlá SZPI postihovat dvojí kvalitu (odlišné složení potravin ve stejných obalech) v případě, že odlišné složení výrobků bude způsobeno požadavky národní legislativy. Například v podobě zákazů přidávání nějakých komponentů do určitých kategorií potravin.

Metodika SZPI také umožňuje výrobcům i prodejcům potravin dvojí kvality informovat spotřebitele o tom, že jde o výrobek odlišného složení ve stejném obalu, a to prostřednictvím letáků nebo internetu. Pokud bude mít spotřebitel takovou informaci veřejně k dispozici, hodlá k tomu inspekce přihlížet. To znamená, že výrobu ani prodej takových potravin „za předpokladu, že spotřebitel je dostatečně informován o rozdílech z důvodu oprávněných a objektivních faktorů,“ za dvojí kvalitu SZPI považovat nebude.

Základní principy kontroly

Každopádně, popisované způsoby hodnocení dvojí kvality jsou zatím jen návrhem, avšak návrhem, se kterým se v dosavadních diskusích o řešení problematiky dvojí kvality potravin všichni významní aktéři trhu s potravinami víceméně ztotožňují.

Minimálně na první pohled se zdá metodika SZPI skutečně rozumná. O detailech a zmiňovaných příkladech se mohou zájemci přesvědčit na webových stránkách inspekce, dále uvádíme některé konkrétní ukázky:

Rozhodovací proces při kontrole dvojí kvality potravin

  • Krok 1: Jedná se o potravinu stejné obchodní značky i názvu a totožného či zdánlivě totožného vzhledu?
  • Krok 2: Jsou ve složení či vlastnostech podstatné rozdíly?
  • Krok 3: Lze u zjištěných rozdílů zohlednit jejich zdůvodnění objektivními faktory?
  • Krok 4: Je spotřebitel o těchto rozdílech dostatečně informován?

SPZI nebude v žádném z případů akceptovat jako argument odlišného složení výrobku skutečnost, že výrobce přizpůsobil složení produktu v návaznosti na poptávku spotřebitelů po nižší ceně v daném členském státě.

Zdroj: Základní principy kontroly dvojí kvality potravin, pracovní materiál SZPI

Autor článku

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).