Rad, jak zhubnout, i jak málem za babku zakoupit zázračný lék, jež zajistí zhubnutí na počkání a vyzáblost do tří dnů, je na internetu mnoho. Neméně je článků více méně naznačujících otylým, že jejich dny jsou sečteny. Hrůza z krizového vývoje vlastního těla je pak taková, že k uklidnění je nutno požít minimálně tabulku čokolády.
Doporučení „hlídejte si váhu“ se nabízí samo. Lze k němu dodat: řešte svůj psychický stav.
Otylost zabíjí / Tlustí mají menší šanci získat zaměstnání / Mor 21. století
Daň za pohodlnost a nekázeň / „Ne, tlusťocha bych si nevzala ….“
„Špeky vyměnila za manželství“ / Z hrůzy před obezitou trpí mentální anorexií
Jídlo je droga – ničí mozek / Tlustí si budou muset zakoupit dvě místenky
Cukrovka, vysoký krevní tlak, zvýšený cholesterol mají společný jmenovatel – tloušťku
Otylí by měli platit víc na zdravotní pojištění / Stačí 20 kg nadváhy a sex-ex!
Po přečtení tuctu titulků z denního, zdaleka ne jen bulvárního tisku musí mít zhruba třetina až polovina české populace pocity blížící se úzkosti. Naštěstí nám lidová tvořivost nabízí obranné sérum. Namátkou: Chlapa dělají brejle, pleš a břicho, Na ženské má být kam sáhnout, Dobré jídlo, dobré pití, to je naše živobytí… Zní to možná pěkně, ale na smutných koncích obezity to nic nezmění. Obezita je nemoc a ve vyspělých zemích se šíří srovnatelně s epidemií.
Tři příčiny obezity
Proč jsme tak tlustí? Model vycházející z teorie učení považuje obezitu za výsledek špatných jídelních návyků. Dále pak ovlivnění rozličnými pobídkami souvisejícími se snadno dostupným jídlem.
Zmíněné návyky bývají rozkládány do co nejmenších pomyslných jednotek. Např. rychlost žvýkání, velikost sousta, poměr mezi velikostí talíře a na něm umístěného pokrmu, místo a osvětlení, hodina jídla, pokládání příborů mezi sousty atd. Členové rodiny bývají popisováni coby zdroj pobídek a posílení jídelních návyků. Jsou hledány souvislosti ve smyslu, co předchází nebo doprovází nadměrnou konzumaci jídla.
Přečtěte si: Dětské boty zuješ, stravovací návyky už nikdy
Systémový model vnímá obezitu jako jev zakotvený ve vztazích k blízkým lidem. Zabývá se atmosférou v rodině eventuálně v jiných pro jedince důležitých skupinách. Ptá se, které neuspokojené potřeby nebo jaký tlak napětí jsou kompenzovány jídlem. Nadměrná konzumace zde má charakter náhradního řešení sociální izolace nebo pocitu nedostatku empatie (vcítění) a lásky.
Genetický model „ předurčení“: Obezitu považuje za důsledek dědičnosti. Další variantou „předurčení“je nadbytek tukových buněk vytvořených v dětství. Obezita je důsledkem sklonu k nadměrné hmotnosti. Předurčující otylost může být i určitý sedavý, labužnický, pohodlný styl spojený s hojnou konzumací kalorických zakousnutí při každodenním sledování televize.
Spíše jako kuriozitu lze zaznamenat názor, že kostky směrem k otylosti jsou hozeny i díky klimatizaci. Horko totiž apetit omezuje. Chlad naopak.
Zastánci genetické teorie nejsou rozhodně ctitelé diet ani cvičení za účelem hubnutí. Domnívají se, že hmotnost nelze „beztrestně“ redukovat pod tělesnou danost. Za cenu polo hladovění a výrazného psychického napětí to sice možné je, ale hlad činí postižené labilními a nadměrně citlivými. To je příliš velká daň za štíhlost. Zdá se, že naši předkové neměli tak docela pravdu, pokud radili: Jez do polosyta, pij do polopita.
Jídlo uklidňuje
Každá z teorií má své zastánce. Každý z nich jen tu svou má za jedinou. Zřejmě nejrozumnější je do jisté míry přijímat všechny. Dělat co funguje a nedělat co nefunguje.
Přízrak jojo efektu, dieta-zhubnutí-ztloustnutí ještě víc než před zahájením diety, je totiž krutou realitou. Doporučení „hlídejte si váhu“ se nabízí samo. Lze k němu dodat: řešte svůj psychický stav. Jídlo uklidňuje. Namátkou při depresi se někdy hubne, ale dosti často tomu je naopak. „To, co jsem si přála, se stalo, ale beze mě… Strašně jsem kvůli tomu začala jíst, za dva měsíce jsem ztloustla o dvacet kilo. Lidé mne vůbec nepoznávali. Prožila jsem hluboké depresivní období, aniž jsem věděla, že mám depresi.“ Andrea Sedláčková, filmová režisérka, MFD 2. 9. 2013 (ona.idnes.cz).
Uklidňuje nejen konzumace jídla jako taková. Existují i potraviny s fakticky zklidňujícím účinkem. Mezi uklidňující potraviny patří např. klíčky (vitamíny B a C), banány (draslík), játra (vitamíny A a B, hořčík), kiwi (vitamín C a draslík), rajčata (draslík), suché boby (př. fazole a sója – draslík), vejce (vitamíny E, B2, A, D), pšeničné klíčky (vitamíny E, hořčík), sezamová semínka (vitamíny E, B, hořčík), jogurt (vitamíny B, A, D), oves (vitamíny B2). Bylinky s uvolňujícími vlastnostmi jsou bazalka a estragon (Paul Wilson: Základní kniha relaxačních technik).
Co s nadváhou? Netrapte se
Moje rada – připouštím, že jde o doporučení otylého psychologa – zní:
Mějte se rádi, milujte bližní své jako sebe samotné. Ne víc. Žít sám se sebou v míru je lepší než opak, byť s hmotností přímo tabulkovou. Spíše než vděk druhých očekávejte potvrzení Murphyho zákona: Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Netrapte se maličkostmi. Starosti a úzkosti nezkoušejte léčit jídlem. Nepomůže to. Jen si přiděláte starosti a strachy jiné.
Čtěte dále: Bulimie: Démon přejídání
