Hlavní navigace

Alginátové ovoce není ovoce, ale cukr s éčky

 Autor: Depositphotos.com
Barevné kuličky sice mají často ovoce v názvu, ale do skutečného ovoce mají hodně daleko. I opakované tvrzení, že jde o výrobek z mořské řasy, se pravdě blíží jen vzdáleně.
Petr Havel 29. 7. 2020
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

V předlistopadových dobách i na počátku polistopadových let to byl žádaný potravinářský artikl, jehož hlavní rolí bylo nahrazovat nedostatkové či drahé ovoce, obvykle v pekárenských produktech. Ale nejen v nich, tzv. alginátové ovoce se používalo také do jogurtů, a především do cukrářských výrobků, a jeho tehdejší výrobce, dnes již zaniklé Michelské pekárny, často nestačily ani vykrývat poptávku. Dnes je všechno jinak.

Mylně vyložené složení

Alginátové ovoce se v současnosti stále používá, i když v o dost menší míře než kdysi, zejména v pekárenství. Například jako alternativa hrozinek ve vánočním a velikonočním cukroví či ke zdobení dortů.

Možná i proto, že pozitivní image alginátového ovoce podporuje také teze, že výrobek obsahuje mořské řasy. To je nepochybně údaj, který oslovuje mnohé zastánce zdravého životního stylu a „přirozené“ stravy. Jenže alginátové ovoce nejenže není opravdovým ovocem, ale navíc skutečné mořské řasy neobsahuje.

Je to hlavně cukr s éčky

Alginátové ovoce se vyrábí z cukru, vody a glukózového sirupu a jeho dalšími složkami je celá řada přídatných látek (éček), jako jsou například regulátory kyselosti (E 341, E 339), emulgátory (A 471), barviva (E 120) a želírující látka E 401.

Touto látkou je alginát sodný, což je látka skutečně získávaná z hnědých mořských řas, používaná jako náhražka želatiny a jako zahušťovadlo či stabilizátor.

Jako přírodní sacharid vyráběný z mořských řas je v seznamu přídatných látek uváděn také agar – E 406.

Něco z řas tam bylo… a jako ovoce to vypadá

Jinými slovy, mořské řasy alginátové ovoce přímo neobsahuje, byť výchozí surovinou pro výrobu příslušných přídatných látek být mohou.

Pamětníci z Michelských pekáren ostatně potvrzují, že se už tehdy pro výrobu alginátového ovoce dovážely komponenty z Holandska a samotný produkt se také vyráběl prostřednictvím zahraničních technologií a „že tam něco z řas bylo“.

Co se pak týká pojmu „ovoce“, pak ten vychází jednak z využití produktu v potravinářské praxi, kde představuje náhražku ovoce, a také ze vzhledu tohoto produktu, což jsou většinou červené, ale také žluté nebo zelené kuličky velikosti menších třešní.

Zásadní výhodou alginátového ovoce je nicméně skutečnost, že při pečení „drží tvar“ a v zapečeném těstu zvyšuje barevnost uvnitř i vně finálního výrobku.

Raději skutečné ovoce

V reálné praxi nicméně využití alginátového ovoce klesá. Navzdory tezi o řasách o nějaký přírodní výrobek nejde, množství použitých přídatných látek značnou část zájemců o něj spíše odrazuje a v porovnání se skutečným ovocem není motivační ani jeho cena.

Stogramové balení se prodává za ceny od 30 do 40 korun, což je i při současných cenách ovoce více, než za kolik lze koupit kilogram dražšího ovoce v maloobchodu. Pokud si přitom někdo alginátové ovoce zakoupí, měl by jej po otevření obalu využít do deseti dnů – což znamená, že ani trvanlivost tohoto produktu není dlouhá.

KL20

Žádná sláva, žádná hrůza

Na druhou stranu se ale alginátové ovoce neskládá z žádných „jedů“. Použité přídatné látky, byť jejich výčet vypadá hrozivě, patří mezi ty „přirozenější“, ať již je to kyselina citronová, nebo právě alginát sodný, od kterého se odvozuje název tohoto produktu.

Zamíchat si „barevné želé kuličky“ do jogurtu nebo jimi ozdobit dort či nějaké cukroví tak není nic proti ničemu ani v současné době, je ale zřejmé, že čerstvé nakrájené ovoce je podstatně lepší nutriční volbou. Také proto, že barevných i chuťových variant je v takovém případě mnohem více, než jsou tři základní barvy alginátového ovoce, jehož chuť k tomu, aby se lišila, musí být ještě odlišena různými aromaty – a to jsou zase další éčka.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).