Válka s rakovinou: močový měchýř a štítná žláza

Autor: Isifa.cz

Nádorové choroby jsou a zůstanou metlou vyspělého světa, u jednotlivých druhů onemocnění se však situace liší. Zatímco někde pravděpodobnost úspěšné léčby roste, jinde se nedaří.

Podívejme se, jak odlišná je situace v případě rakoviny močového měchýře na jedné straně a štítné žlázy na straně druhé – a jak rozdílná je situace v různých zemích.

Britská data o nádorech močového měchýře šokují

V Británii byla zveřejněna statistická data o nádorových chorobách v letech 1990 až 2009 (více Medicalxpress.com). Překvapivá byly především údaje týkající se rakoviny močového měchýře. V Británii se jedná o sedmé nejčastější nádorové onemocnění vůbec, u mužů pak dokonce čtvrté nejčastější. Britští lékaři diagnostikují tuto nemoc každoročně ve více než 10 000 případů, kolem 5000 lidí každoročně umírá. Rakovina močového měchýře je tak větším zabijákem než leukémie, rakovina ledvin, vaječníků, slinivky, jater, děložního čípku nebo mozkové nádory.

Co ale nejvíce šokuje, šance na přežití ve sledovaném období dokonce klesaly – na rozdíl od ostatních nádorových chorob. Příčiny nejsou jasné; tuto chorobu může urolog diagnostikovat poměrně snadno, příznaky ovšem nebývají specifické. Může, ale nemusí se např. objevit krev v moči (někdy bez doprovodné bolesti či problémů s močením). Lidé oddalují návštěvu lékaře, někdy se zpočátku předpokládá, že se jedná o infekci močových cest. Pokud je choroba diagnostikována včas, má pacient až 80% šanci, že přežije následujících pět let, tato pravděpodobnost ale rychle klesá. „Včasný záchyt je zásadní,“ souhlasí urolog Zdeněk Otava z Polikliniky Budějovická (Mediconas.cz). „Obecně platí, že jakákoliv hematurie (krev v moči) by měla být důvodem k vyšetření pacienta urologem včetně endoskopie dolních močových cest, vyšetření horních močových cest zobrazovacími metodami a cytologického vyšetření.“

Chybná je představa, že tato choroba postihuje lidi až ve starším věku. Pokud pomineme genetické faktory, za hlavní příčinu onemocnění se pokládá kouření (cca 30 % případů), následuje expozice speciálních toxických látek (arzén, aromatické aminy), zřejmě i chronické infekce, mnohdy o příčinách ale nic bližšího říct nedokážeme. (Poznámka: Některé studie ukazovaly, že sacharin může souviset s karcinomem močového měchýře u krys, u člověka se ale takový vztah nepotvrdil.)

Problém u tohoto druhu rakoviny jsou i peníze. Ve srovnání s jinými nádorovými chorobami se na rakovinu močového měchýře vynakládají relativně malé prostředky (jak na výzkum, tak na samotnou léčbu). K tomu je třeba dodat, že tato choroba navíc často recidivuje. Nicméně klesající úspěšnost léčby je stejně velmi překvapivým a tristním faktem.

V ČR úspěšnost léčby naopak roste

Dle statistických údajů představuje rakovina močového měchýře v České republice šesté nejčastější nádorové onemocnění u mužů a třinácté nejčastější u žen. Data z ČR údajně ukazují nárůst případů, nikoliv ale úmrtí, takže v ČR naopak úspěšnost léčby vzrůstá (viz Uroklinikum.cz). I u nebezpečnějšího typu těchto nádorů (infiltrujících) dokáže operace zachránit život 60–70 % pacientů.

V ČR je každoročně diagnostikováno asi 23 případů na 100 000 obyvatel. 9 lidí na 100 000 obyvatel každoročně umírá (viz Zdravi.e15.cz).

Jiná data uvádějí, že u neinvazivních nádorů močových cest je pětileté přežití 75–80  % (viz Wikiskripta.eu).

„V ČR je nemocných opravdu méně a jsou zachyceni a léčeni v časných stadiích, léčba je pak úspěšnější,“ uvádí Zdeněk Otava. Dodává, že „rozlišení povrchově rostoucích a infiltrujících tumorů je v praxi zásadní, je zde naprosto odlišná léčba (což má velký vliv na budoucí kvalitu života pacienta) a odlišná prognóza. Má-li být úspěšná, musí odpovídat rozsahu onemocnění.“ Relativně příznivá situace v ČR v poslední době je dána zřejmě větší dostupností endoskopie, zčásti snad i osvětou jak mezi pacienty, tak i lékaři.

Štítná žláza – jiný příběh

Úplně odlišný příběh představuje rakovina štítné žlázy. Ve sledovaném období, tentokrát od roku 1975 a v USA, počet případů vzrostl až třikrát (více Medicalxpress.com). Spíše než o pohromu má jít podle studie publikované v odborném časopisu JAMA Otolaryngology ale o „naddiagnostikování“. Přitom v tomto případě prý nádory rostou obvykle velmi pomalu a nikdy se nestanou smrtícími (mimochodem do podobné kategorie se v článku řadí např. i nádory prostaty). Agresivní léčba je zbytečná, lékaři se ale i tak v 85 % případů po diagnóze rozhodují k operaci. Při ní je štítná žláza vyňata a příslušné hormony pak pacient musí zbytek života jíst v pilulkách.

Příčinou tohoto onemocnění může být např. strava s nedostatkem jódu, eventuálně radiace. Ačkoliv by ale samotná data mohla nasvědčovat „epidemii“, zde je situace podstatně optimističtější. Největší nárůst v diagnóze je navíc u papilárního karcinomu štítné žlázy, který má být relativně nejméně nebezpečný.

Možná se jedná především o doklad neefektivního vynakládání prostředků ve zdravotnictví. Takový názor alespoň zastávají autoři původní studie Gilbert WelchLouise DaviesDartmouth Institute for Health Policy and Clinical Practice. Navrhují provedení kontrolní studie, kdy část pacientů bude namísto léčby (kromě operace se zde provádí také léčba radioaktivním jódem – izotop 131I) jen pozorována.

Léčit, neléčit?

Endokrinoložka Nicol Probstová z Polikliniky Vysočany (Mediconas.cz) ovšem upozorňuje i na rizika takového přístupu: „Jisté procento papilárních mikrokarcinomů vykazuje známky agresivnějšího chování ve smyslu zakládání metastáz do příslušných lymfatických uzlin i vzdálených orgánů (kosti, plíce, játra), a pokud by nebylo provedeno totální odstranění štítné žlázy, není možné těmto metastázám zabránit.“

Samozřejmě zde opět narážíme na problém, jak odlišit, zda nádor bude růst a zohlednit všechny další faktory. Selekce jednotlivých případů zde podle Zdeňka Otavy naráží na podobné problémy jako u jiných nádorových onemocnění. „Všechno závisí jednak na typu a biologickém chování tumoru, jednak na faktorech na straně pacienta, jako je věk, další choroby apod. Nalézt obecně platná kritéria, která pomohou vybrat z pacientů pouze ty rizikové, a říci, že ostatní radikální léčbu (se všemi jejími průvodními jevy a někdy i komplikacemi) nepotřebují, je sice elegantní řešení, ale současně velice složité.“

Podíváme-li se pro srovnání na data z ČR, např. Wikipedia.cz upozorňuje, že při pitvě lze mikronádory štítné žlázy prokázat až u 10 % populace – což ukazuje, že jen minimum z nich pacienta opravdu zabije. V ČR je diagnostikováno asi 400 nových případů ročně. Jiná data hovoří o 36–60 případech na milion obyvatel (viz Mou.cz). Nejčastější papilární karcinom štítné žlázy se vyskytuje už v relativně mladém věku; uvádí se, že 40 let po diagnóze přežívá 85 % pacientů.

„Celkově si pro výše uvedená rizika nemyslím, že riziko nádorů štítné žlázy je přeceňováno,“ shrnuje endokrinoložka Nicol Probstová.