Týrané ženy se bojí, že jim nikdo nebude věřit, říká Iveta Wollerová

Autor: Vitalia.cz / Karel Choc

Objevuje se plíživě. Na začátku vztahu je romantika. Pak najednou manžela rozlítí, že nemá na stole teplou večeři přesně v šest. Vybouchne nad neuklizeným nádobím. Hlídá každý ženin výdaj. Po čase nejde ani pro ránu daleko. I tak může vypadat domácí násilí.

Za loňský rok je podle serveru domacinasili.cz evidováno 1253 případů, kdy česká policie vykázala násilníky z bytu. Zhruba ve třinácti procentech případů šlo o opakované útoky. „Jakmile dojde k nějaké formě domácího násilí podruhé, je jisté, že se stane i součástí vztahu. Není na co čekat,“ říká Iveta Wollerová z občanského sdružení Acorus, které pomáhá osobám ohroženým domácím násilím a v Praze provozuje azylový dům, kde mohou týrané ženy najít bezpečí.

Kde je hranice, kdy už to domácí násilí je, a kdy ještě ne?

Domácí násilí je dlouhodobá, opakovaná a stupňující se záležitost. Není to jednorázová hádka, která se nějakým způsobem vyřeší. Agresor k sobě svou oběť mocensky připoutává, a ta už pak není ani schopná rozlišit, co je ještě v pořádku a co už v pořádku není. Často je také stavěná do izolace, násilný partner ji omezuje v sociálním kontaktu, v kontaktu s rodinou, v chození do práce. Další formou bývá ekonomické násilí. To je nejčastěji případ žen s malými dětmi na mateřské. Těch je v našem azylovém domě většina.

Co si lze pod ekonomickým násilím představit?

Agresor zamezí přístupu k účtům nebo tam oddělí jen minimální částku, která sotva stačí na obživu dětí. Žena je pak většinou perzekuovaná za každou utracenou korunu, která se partnerovi nezdá utracená adekvátně. Přitom v takovém vztahu dokáží ženy žít několik let a až po dlouhé době zjistit, že je to pro ně neúnosné a že to takhle dál nejde.

Co se musí stát, aby žena k tomu přesvědčení došla?

Tím impulzem začít radikálně něco dělat jsou většinou děti. Buď partner ublíží fyzicky jim a žena si uvědomí, že tady už skutečně není na co čekat, nebo právě děti řeknou: Mami, tohle už ne. Impulzem může být také útok, který předčil všechny předchozí, nebo zasáhne někdo zvenčí, příbuzní, kamarádky. Často nám na linku volají rodiče, zoufalá maminka, že dcera žije v násilném vztahu. Jenže je to svízelné, vždy je potřeba, aby k řešení situace projevila vůli ta dotyčná osoba, teprve tehdy se jí dá pomoci. Když nám někdo volá, vysvětlujeme, že je důležité dotyčnou motivovat, aby nám zavolala sama.

Jak má ta správná motivace vypadat?

Vysvětlit, že my jí uvěříme, že nebudeme její tvrzení zpochybňovat. Pokud jsou pro ni situace doma neudržitelné, sdělit, že existuje možnost ubytování v azylovém domě, popsat jí, jak to tam bude vypadat. Může zde využívat psychoterapeutickou péči, může získat pomoc ohledně řešení finanční situace. Dále je dobré předat kontakt na nonstop telefonní linku, prostřednictvím které může probrat svou situaci s odborně vyškoleným pracovníkem. Hovor je nezávazný, může být anonymní, stejně tak se lze anonymně objednat do poradny. První konzultace pomůže zorientovat se, jaké má klientka možnosti, a rozhodnout se, co dál. Zároveň s ní budou probrána bezpečnostní opatření. Dejte své kamarádce nebo příbuzné podporu, aby věděla, že na to nemusí být sama. Ale to konečné rozhodnutí musí dotyčná udělat sama. Nemáme žádnou možnost, abychom vtrhli do domácnosti a řekli, my víme, že se tady tohle děje a vy půjdete paní s námi a my vás zachráníme.

Čeho si u kamarádky všímat, jak může někdo zvenčí vysledovat, že v jeho okolí dochází k domácímu násilí?

Častým znakem je, že dotyčná omezuje kontakty se svým okolím. Jsou na ní vidět modřiny a podlitiny, které omlouvá, to jsem byla zase nešikovná, myla jsem okna. Právě kamarádky nám volají často a ptají se, jak mohou pomoct, když žena nic hlásit nechce, bagatelizuje, bojí se: Nikdo mi to neuvěří.

Je strach z toho, že ženě nikdo neuvěří, oprávněný?

Když se obrátí na odbornou organizaci, tak z toho nemusí mít strach. Jsou tam vyškolení pracovníci, kteří jsou zvyklí s tématem domácího násilí pracovat. Jenže povědomost o těchto organizacích pořád ještě není dostatečná. Máme zpětné vazby, že jsme hodně známí mezi odbornou veřejností, ale v široké veřejnosti se o nás moc neví. V Praze jsme dvě organizace, které mají azylový dům, ale tématem domácího násilí se zabývají i další. Poradenství je možné získat i v intervenčním centru, ta mají pobočky po celé republice.

Jak je domácí násilí vnímáno ve společnosti?

Setkávám se s názorem, že pokud ženy v násilnickém vztahu zůstávají, že si za to, co se děje, mohou samy, a proč vlastně zůstávají.

Otázka, proč ženy v takových vztazích setrvávají, se ale skutečně nabízí.

Velkou roli hraje ekonomický aspekt. Žena se bojí, jak uživí děti. Tím spíš, pokud nemá žádné rodinné zázemí.

Má to řešení?

Pokud je žena na mateřské, snažíme se jí pomoct, aby získala sociální dávky. Většinou bere rodičovský příspěvek. Ale může získat i dávky hmotné nouze, ty jsou buď mimořádné jednorázové, když přijde s batůžkem a s dítětem a desetikorunou v kapse, nebo opakované, což může být příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení. Ženy kolikrát neví, že tyto možnosti mají. A že ta jejich ekonomická situace nebude v azylu horší, než ve vztahu, kde ji muž ekonomicky omezuje nebo má dluhy.

Jaké jsou další důvody, proč ženy s tyranskými muži zůstávají?

Druhou skupinou jsou takzvané zelené vdovy. U nich o domácím násilí vůbec nikdo neví a žijí v poměrně velké izolaci. Navenek není nic vidět a ony žijí právě v tom přesvědčení, nikdo mi to neuvěří, nemůžu nic udělat, vše bude tvrzení proti tvrzení. Je tam strach z toho, co bude, když se svěří na policii. Bude se mi mstít a bude to ještě horší. Nezavřou ho hned, bude se to vyšetřovat. Kde budu, co si počnu? Často se setkávám i s tím, že někteří agresoři vědí, jak fyzický útok vést, aby to nebylo moc vidět. Nebo klasické situace, kdy jde žena k lékaři a na poslední chvíli si to rozmyslí a řekne, že spadla ze schodů. Povědomost o tom, že je možné odejít ze dne na den a někde se ubytovat, není velká.

Přitom vztah většinou začíná idylicky.

Vztah začíná velice romanticky, vůbec to na začátku nevypadá, že by se z milovaného člověka mohl časem vyvinout agresor. Ženy jsou zahrnované pozorností, ale jakmile se v jejich chování objeví něco, co se partnerovi nezdá, většinou jde o hodně žárlivé partnery, tak potom dochází k fyzickému útoku nebo omezování sociálních kontaktů. Často to vezme partner zpátky, omlouvá se, ale tím se jen roztáčí koloběh, útoky se opakují čím dál tím častěji a stupňují se. Jenže žena do toho zabředne už tolik, že přestává vidět a snaží se partnerovi vyhovět, aby útokům předešla. Říká si, když se takhle nebudu oblékat, když tu bude pečlivě uklizeno, nebude tu ani smítko a bude teplá večeře v přesnou dobu, tak tomu předejdu. Ale neuvědomuje si, že to je špatně.

Platí, pokud to udělal jednou, udělá to znovu?

Jakmile se to stane už podruhé, je jisté, že se to stane i součástí vztahu. Pak je to pouze o té frekvenci a o tom, jak dlouho žena ve vztahu setrvá.

Máte vysvětlení pro to, co muže k takovému chování a změně vede?

Jeden z aspektů, který lze vysledovat, jsou určité rodinné modely, kdy agresor pochází z rodiny, kde se už něco takového dělo. Pak mocenský postoj k partnerce používá i ve svém vztahu. Často se stává, že z nějakého důvodu, ať už to bylo předčasné úmrtí nebo alkoholismus, v rodině chyběla nebo nefungovala matka. Na druhé straně se právě do těch závislých vztahů dostávají ženy, ani jejichž původní rodina nebyla v pořádku. Už v dětství žena vypozorovala, že musí být submisivní.

Když v takovém vztahu vyrůstá dítě nyní, je pravděpodobné, že si tyto vzorce ponese s sebou dál?

U dětí mohou nastat dvě možnosti. Buď zažitý rodinný model zkopírují, nebo udělají přesný opak. Ale nikdy tam není něco mezi. Samozřejmě vztahem rodičů a domácím násilím trpí i děti, i když není primárně zamířeno na ně. Říká se tomu sekundární viktimizace. Pokud je v rodině třeba starší syn a mladší dcera, tak ten synek v některých ohledech přebírá aspekty chování otce. Často se k nám tak dostanou klientky, matka má tři děti, se dvěma přijde do azylu, a nejstarší syn zůstane s otcem, protože se mu chování otce vůči matce nezdá až tak neadekvátní.

Setkáváte se s tím, že se domácí násilí týká i mužů v tom smyslu, že nefigurují jako agresoři, ale jako poškození?

Setkáváme. Jsou to řádově tři procenta z celkové klientely. Ale u nich je pravděpodobnost, že s tím vyjdou otevřeně ven ještě menší. U mužů, aby vyhledali odbornou pomoc v souvislosti s domácím násilím, je ten blok poměrně velký.

Jak vypadá domácí násilí u mužů? Přece žena muži jednu neubalí.

Tam to není o fyzickém napadání, ale většinou jde o některou z forem psychického týrání. Každodenní teror, výhrůžky, člověk je dehonestovaný, ponižovaný, neustále je snižována jeho hodnota. Jsou tam slovní útoky, různá manipulace. Pokud to trvá dlouhou dobu, i to je určitě forma domácího násilí.

Muži naopak asi nejdou pro ránu daleko, vzpomenete na ty nejvyhrocenější situace?

Měli jsme tu případ, kdy partner začal partnerku dusit, tak ho kousla do ruky, načež vzal kleště a vytrhal jí zuby. To se opravdu děje a může to skončit i tragicky. Nebo klientky mluvily o tom, že na ně partner šel s motorovou pilou a měly před sebou jen polštář. To jsou těžké a vyhrocené situace a trvá dlouho, než se žena z takového traumatu vzpamatuje. I když podá trestní oznámení, proběhne soud a agresora zavřou, stejně se strachu strašně těžko zbavuje. Protože jednou z toho vězení vyjde. Pak se řeší klidně i otázky jako změna identity, změna prostředí k životu. Navíc ani, když je muž zavřený, nemá žena úplný klid.

Jak to myslíte?

Na řadu přicházejí milostné dopisy z vězení, to jsou opravdu grafická díla. Jsou klientky, které řeknou ne, já to vidět nechci, skartujeme to, některé je chtějí založit do spisu, zatím to vidět nechci, ale nevyhazujme to. Některé si dopis přečtou a pak ho vyhodí. Takové chodí s určitou frekvencí a většinou v nich probíhá manipulace přes dětmi. To, že jsme spolu měli konflikty, neznamená, že jsem špatný táta, pojďme to zkusit znova. A stává se, že se klientky i vrátí.

To je ze strany mužů promyšlená strategie?

Jedna věc je snaha o zmírnění trestu. Pokud je muž ve vazbě a posílá takové dopisy, pořád ještě není odsouzený a snaží se, aby dostal co nejnižší trest, popřípadě, aby dotyčná obvinění stáhla. Nicméně pokud by došlo k násilí na dítěti, už jde o týrání svěřené osoby, a v tom případě i když žena stáhne obvinění, orgány v trestním řízení konají.

Za jakých předpokladů má žena nárok na azyl?

Vychází to z našeho poslání, že pomáháme osobám ohroženým domácím násilím k návratu do života bez přítomnosti násilí. Tím i říkáme, jak se k nám žena dostane. Pokud dostaneme informace, že došlo k domácímu násilí, ať už to byla forma psychická, fyzická, sociální nebo ekonomická, pak je to pro nás cílová skupina. Jediné omezení je kapacita azylu.

Kde lze azylový dům najít?

Umístění azylového domu je utajené, veřejná je jen adresa poradny. Tam mohou přijít všichni, kteří o naše služby projeví zájem. Adresu azylového domu sdělujeme až klientkám, které nastupují na pobyt, jinak je utajená. Žena by se v blízkosti azylového domu neměla ani s nikým stýkat, platí zákaz návštěv, snažíme se, aby naše adresa zůstala do maximální možné míry neznámá. Pokud žena naši adresu prozradí, je to důvod k napomenutí a může to být i důvod k výpovědi.

Azylový dům Acorus – jak funguje?

  • Na azylový dům či poradnu nabízející pomoc osobám, které jsou ohroženy domácím násilím, se můžete obrátit kdokoliv. Azylový dům nabízí v osmi pokojích dlouhodobé ubytování na dobu až jednoho roku, a to pro ženy od 18 let, které s sebou mohou mít až tři děti.
  • V azylovém domě je zároveň vyčleněn jeden pokoj pro službu krizové pomoci, ta je určená klientkám v akutním ohrožení zdraví nebo života. Jde o krátkodobý pobyt nanejvýš na pět pracovních dní.
  • Krizový pobyt je zdarma a k dispozici jsou základní trvanlivé potraviny a hygienické potřeby. V azylovém domě platí dospělá osoba za den 100 korun, matka s jedním dítětem 110 korun, se dvěma dětmi 150 a se třemi 190 korun. Stravu si klientky zajišťují samy.
  • V azylu i v poradně funguje individuální i skupinová psychoterapie. K dispozici je odborné sociálně právní poradenství třeba pro případ, že klientky potřebují pomoci s vyřízením sociálních dávek nebo s podáním návrhu k soudu. Právnička může oběti zároveň pomoct zorientovat se v trestním řízením.
  • Osoby ohrožené domácím násilím a hledající pomoc mohou využít odborné sociální a právní poradenství v ambulantní poradně Acorusu v Praze 7, kde jsou služby poskytovány zdarma a anonymně. Zároveň funguje nonstop krizová linka.
  • Více informací je na www.acorus.cz
13 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 31. 12. 2015 0:16