Hlavní navigace

Parkinsonova choroba

Parkinsonova nemoc představuje nevyléčitelné neurodegenerativní onemocnění postihující osoby starší 50 let. Z důvodu postupného úbytku mozkových buněk (zejména v té části mozku, kde je produkován dopamin) pacienty trápí stupňující se obtíže s motorikou a neschopnost koordinovat pohyby. Vývoj nemoci trvá několik let. Není-li včas odhalena a léčena, dochází k úplné ztrátě hybnosti.

Co je Parkinsonova nemoc?

Vývoj nemoci přímo souvisí s úbytkem nervových buněk nacházejících se v části mozku zvané černá substance (substantia nigra). U zdravého člověka produkují tyto buňky dostatek dopaminu, což je hormon zodpovídající za přenos nervových vzruchů mezi neurony (neurotransmiter). A právě pozvolný úbytek těchto buněk a snížená produkce dopaminu způsobuje typické parkinsonské projevy.

Parkinsonova choroba byla poprvé popsána v roce 1817 londýnským lékařem Jamesem Parkinsonem. V českém jazyce byla původně označována jako obrna třaslavá. Protože se ale o obrnu v pravém slova smyslu nejedná, byla později přejmenována podle svého objevitele.

Nejohroženější skupinu reprezentují muži mezi 55 až 62 lety. Udává se, že v této kategorii se nemoc vyskytuje přibližně u jednoho až dvou lidí z tisíce. Výjimečně se pak může objevit i u mladších lidí (méně než 40 let věku), kteří se pak označují jako „Young onset“. Skupina Young onset tvoří asi 10 % z celkového počtu nemocných.

Stádia onemocnění

Parkinsonova nemoc je nevyléčitelná a postupem času graduje. V průběhu onemocnění prochází pacient čtyřmi fázemi, jejichž délka a projevy mohou být u každého člověka individuální.

První fáze

První fáze, tzv. adaptační, zahrnuje zjištění a oznámení diagnózy. Úbytek mozkových buněk začíná ještě dlouho před tím, než se objeví první problémy s motorikou. Pacienti pociťují zvýšenou únavu, snižuje se jejich pracovní výkon a také jsou zpravidla náchylnější k infekčním chorobám, s jejichž důsledky se pak vyrovnávají neobvykle dlouho.

Někdy také pociťují bolesti v ramenou a pocity ztuhlosti v pažích. Mohou se také objevit problémy s jemnou motorikou rukou, kdy se náhle zapínání knoflíků nebo psaní jeví jako nepřekonatelný problém.

Druhá fáze

V druhé fázi nastává období klidu a určité vyrovnanosti. Díky správně vedené medikaci má pacient šanci fungovat jako dřív. Léky mírní příznaky nemoci. Díky podpoře rodiny, přátel a okolí si dokáže pacient na svou diagnózu většinou dobře zvyknout a nemusí se tak vzdávat aktivního života, koníčků ani práce.

Třetí fáze

Ve třetí fázi onemocnění již léky neúčinkují tak efektivně jako zpočátku. Nemocný pociťuje silnější příznaky a objevuje se fluktuace hybnosti (výkyvy v pohybech). Střídající se stavy hybnosti začínají komplikovat běžný chod života a pacient pociťuje, že nemoc získává navrch.

Čtvrtá fáze

V poslední fázi onemocnění je již pacient limitován v každodenním životě. Vyžaduje stále více pomoci od svých bližních.

Příznaky Parkinsonovy choroby

Parkinsonova nemoc se rozvíjí postupně a relativně v pomalém tempu. Pacienti proto prvotním příznakům onemocnění nepřikládají žádnou zvláštní důležitost. Většinou jde o:

  • rychleji nastupující únavu,
  • pocity ztuhlosti a těžkosti končetin,
  • křeče,
  • zpomalení chůze,
  • zvýšenou sekreci slin, potu a slz.

Většina pacientů tyto projevy zkrátka nevnímá jako problém. Onemocnění si všimnou většinou až ve chvíli, kdy postoupí do druhé fáze. To se začíná objevovat nejtypičtější příznak Parkinsonovy choroby: třes (tremor).

Typicky se dostavuje ve chvíli, kdy je člověk v klidu. Zpočátku se objevuje jen na jedné z horních končetin, později postihuje obě. Přesouvá se pak na oční víčka, dolní čelist, čelo i dolní končetiny. Ve spánku třes zpravidla ustává.

Mezi další projevy, které poukazují na rozvoj Parkinsonovy choroby, patří šouravá pomalá chůze, nekontrolované pomalé pohyby, strnulost tváře, poruchy rovnováhy, časté pády, zácpa či inkontinence moči. Přidružují se i potíže s komunikací, neschopnost správně artikulovat a zmenšování písma. Mnoho pacientů pociťuje i psychické problémy, jako jsou úzkosti, deprese, ztrátu pozornosti a někdy dochází k rozvoji demence.

Svalová ztuhlost (rigidita) se zpočátku projevuje pouze zvýšeným svalovým napětí na jedné straně těla. Kvůli zvýšenému napětí musí sval při pohybu překonávat vyšší odpor. Postižený má proto problém se vůbec pohybovat. Často se také objevují bolesti ramen a zad. Někdy také dojde k naprosto náhlému přerušení pohybu (freezing), kdy pacient nemůže daný pohyb už dokončit (nedokončí krok, nedá lžičku k ústům apod.).

Diagnostika

Na zjištění Parkinsonovy choroby neexistuje žádný specifický test nebo vyšetření. Její projevy navíc odpovídají i řadě dalších onemocnění. Je tedy na ošetřujícím lékaři, aby vyloučil ostatní možné diagnózy. Až poté (a po sadě doprovodných vyšetření) může s jistotou říct, že se jedná o nastupující Parkinsonovu nemoc. Kromě klinického vyšetření se zpravidla provádí:

  • odběr krve,
  • CT vyšetření mozku (počítačová tomografie),
  • EEG (elektroencefalografie),
  • SONO krčních tepen (ultrazvuk),
  • NMR (nukleární magnetická rezonance).

Léčba Parkinsonovy choroby

Protože se jedná o nevyléčitelné onemocnění zákonitě vedoucí k invaliditě, je léčba Parkinsonovy nemoci založena na tlumení příznaků (symptomatická léčba). V první fázi onemocnění se přistupuje k podávání léků usnadňujících přenos mozkových signálů (amantadin, selegilin). Po přestupu do druhé fáze a objevení silného třesu se začíná podávat biperidin.

Vysoce účinným lékem, který pomáhá zvyšovat množství dopaminu v černé substanci, je levodopa. Díky tomu dochází ke zmírnění příznaků a zlepšení psychického stavu pacienta. S rozvojem onemocnění ale účinnost levodopy klesá.

Dalším řešením, které se u pokročilé fáze Parkinsona nabízí, je operace. K operačním výkonům se ale přistupuje až v okamžiku, kdy dosavadní léčba vůbec nepomáhá, nebo onemocnění graduje extrémně rychle. Provádí se dva druhy operačních výkonů:

  • pallidotomie – zlepšení stavu pomocí zničení části mozkové tkáně (bledého jádra, globus pallidus),
  • stimulace mozku prostřednictvím implantace elektrod.

Někteří výzkumníci se domnívají, že v budoucnu by při léčbě Parkinsonovy nemoci mohla hrát významnou roli terapie kmenovými buňkami. Uvedení této metody do praxe je ale zatím ještě ve hvězdách.

Speciální léčba konopím

Jedním z alternativních způsobů, který dokáže podpořit léčbu Parkinsonovy choroby, je použití léčebného konopí. Pomáhají mastičky, tinktury, konopné semínko i olej s obsahem CDB (kanabidiol, látka nevyvolávající psychoaktivní účinky).

Rizikové faktory a délka dožití

Konkrétní důvod, proč vůbec dochází k odumírání buněk černé substance, nebyl zatím zjištěn. Odborníci se však přiklánějí k tomu, že se jedná o souběh několika různých faktorů. Většinou jde o genetické predispozice a nepříznivé vlivy vnějšího prostředí. Jako rizikové faktory se pak uvádí:

  • užívání heroinu a jiných toxických látek,
  • prodělání virové infekce mozku,
  • opakované zhmoždění hlavy.

Samotná Parkinsonova nemoc sice není onemocněním smrtelným, ale vede k postupnému chátrání organismu. Pacienti proto většinou umírají v důsledku jiného přidruženého onemocnění (jako nejčastější bývá uváděn zápal plic).

Prevence Parkinsonovy choroby

Vhodnou prevencí proti propuknutí nemoci je konzumace látek schopných zvýšit produkci dopaminu:

  • vitaminu B6 (obsažen v avokádu, banánech, rybách, drůbeži),
  • rostlin a bylin (ploštičník, ženšen, mučenka, kozlík lékařský, česnek).

Zdroje: www.medicalnewstoday.com, news-medical.net, healthline.com, parkinson-help.cz

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).