Bezvědomí je stav, při němž je částečně nebo úplně zastavena funkce centrálního nervového systému a postižený nereaguje na vnější podněty svého okolí – oslovení, dotyk.
Bezvědomí rozdělujeme do tří skupin, podle hloubky postižení.
Nejmírnější formou je tzv. synkopa – mdloba, ta trvá jen několik desítek vteřin a poté, co pomine, postižený nabude plného vědomí.
Mdloba je charakterizována jako krátká ztráta vědomí v případě, že náš mozek je nedostatečně zásoben kyslíkem. V podstatě se jedná o obrannou reakci organismu – pokud mozku nedostačuje kyslík, nejprve svou funkci omezí a pokud je již tento nedostatek kritický, jednoduše činnost zastaví a vypne se. Mdloba není nebezpečný či život ohrožující stav, ale při častějším opakování je signalizací dlouhodobější choroby či poruchy organismu
O něco déle trvající a hlubší stav bezvědomí nazýváme sopor, v tomto stádiu postižený nereaguje na oslovení, ani na mírný dotyk, avšak normálně reaguje na bolestivé podněty.
Nejvážnějším stádiem bezvědomí je kóma. V tomto případě již nemocný reaguje na bolestivé podněty jen mechanicky – v podstatě podvědomě, jeho tělo vyšle automatickou naučenou reakci pro tuto situaci. V mnohých případech komatu ovšem postižený nereaguje na podněty vůbec.
Stav bezvědomí bývá většinou způsoben nedostatečným okysličením mozku, to může mít ale různé příčiny. V případě mdloby se jedná nejčastěji o nízký krevní tlak, vliv okolí – horké, dusné, vydýchané prostředí – či o přílišné emoční vypětí, které způsobí v mozku lehký „zkrat“.
Bezvědomí ale způsobují nepřímo i další onemocnění – jedná se zejména o epilepsii, v jejímž případě dochází v důsledku nesprávně fungujících nervových signálů ke křečím a ty vynutí „vypnutí mozku“, a cévní mozkové příhody, kdy se cévy ucpou a okysličená krev tedy ztrácí cestu do mozku. Dále může bezvědomí nastat při některých zánětlivých mozkových onemocněních, jako je meningitida a encefalitida. Mdloby také vyvolávají mozkové nádory a onemocnění krevního systému.