Bipolární porucha

Ačkoli jsou změny nálad přirozenou součástí lidské psychiky, v některých případech mohou být příznakem závažného mentálního onemocnění. Patologické střídání nálad ve smyslu mánie a deprese je totiž charakteristické pro bipolární poruchu, jejíž pacienti střídavě zažívají období nekontrolovatelné radosti a hlubokého smutku. Jak konkrétně se nemoc projevuje a co za rozvojem obtíží stojí?

Nezkrotná touha po adrenalinu, pocit absolutního štěstí, zvýšená sexualita a na druhé straně hluboká deprese i myšlenky na sebevraždu. Jestli je něčím bipolární porucha typická, je to právě střídání dvou zcela opačných pólů psychického rozpoložení. Projevuje se totiž změnami nálad, které mají epizodický charakter a trvají vždy minimálně týden. A zatímco během období mánie je pro pacienty typická zvýšená aktivita, v období deprese propadají těžkému smutku.

Maniodepresivní psychóza, jak se nemoci dříve říkalo, postihuje přibližně 1–2 % celkové populace s tím, že muži i ženy jsou ohroženi stejnou mírou. Nezáleží ani na rase či věku, nemoc se může rozvinout u dětí i dospělých. Na druhou stranu je třeba zmínit, že statisticky onemocnění nejčastěji začíná kolem 20. roku života. K jeho rozpoznání a léčbě však mnohdy dochází až o několik let později.

Příčiny bipolární poruchy

Přesné příčiny bipolární poruchy nejsou dosud známy. Předpokládá se však, že za rozvojem obtíží stojí více faktorů současně. Roli hrají například genetické predispozice, které jsou v interakci s faktory prostředí, v němž jedinec žije, i psychickou zátěží. Mezi další biologické příčiny patří změny endokrinního systému, převážně pak kortikoidních, estrogenních a androgenních hormonů, dále také změny biorytmů i ročních období, kdy s rozvojem nemoci souvisí například podzimní deprese.

Kromě výše zmíněného může vznik nemoci ovlivnit také:

• nepříznivá životní událost,
• užívání drog a alkoholu,
• nedostatek spánku.

Mezi negativní psychosociální faktory, které se pak mohou podílet na relapsech bipolární poruchy, patří například konfliktní vztahy v rodině, rozvod či ztráta blízké osoby. Problémy mohou způsobovat také změny rolí jedince v rámci začleňován do společnosti anebo chybějící komunikační dovednosti. Zda nějakou roli hraje i způsob výchovy, se zatím pouze spekuluje, je ale třeba zdůraznit, že stabilní vztahy v rodině mohou případný průběh onemocnění příznivě ovlivnit.

K rizikovým faktorům dále patří také diagnóza bipolární poruchy u jiného člena rodiny či těžká deprese v dětském věku. Nemocní bipolární poruchou mají navíc vyšší riziko dalších obtíží psychického rázu, konkrétně třeba:

• úzkostné poruchy,
• obsedantně kompulzivní poruchy,
• poruch osobnosti.

Ohrožení jsou také onemocněními srdce, rozvojem diabetu anebo migrény.

Příznaky bipolární poruchy

Ačkoli se bipolární porucha může projevovat různými způsoby, hlavním příznakem je vždy střídání nálad a nápadné změny chování. Tyto změny trvají vždy alespoň týden a mohou nabývat různé intenzity. Označují se jako epizody. Ty mohou být buď manické, anebo depresivní. Příznaky, které nejsou jednostranně typické ani pro jedno období se pak označují jako smíšené.

Projevy se od sebe u jednotlivých pacientů mohou výrazně lišit, a to druhem období, které zrovna prožívají, i jeho délkou. Epizoda může ve výjimečných případech trvat i několik měsíců či dokonce let. U některých pacientů může jedna z epizod převládat, u jiných se pak vyskytují po přibližně stejně dlouhou dobu. Například ženy podle statistik zažívají častěji depresivní epizody, muži naopak častěji podléhají mánii.

Mezi jednotlivými epizodami může u některých jedinců docházet k úplnému vymizení symptomů. Tento stav může trvat i několik let

Manická epizoda

Manické období je typické chronicky nadnesenou a dobrou náladou, kdy má pacient nadměrné množství energie a zároveň i zvýšenou psychickou a fyzickou aktivitu. Postižený je hovorný, snadno navazuje nové kontakty a vyjadřuje se bez jakýchkoli zábran. Zvýšená aktivita se může promítnout i v jeho sexuálním životě, kdy může docházet k povrchnímu a lehkomyslnému navazování známostí a častému střídání partnerů. Zábrany ztrácejí i ti pacienti, kteří jsou za normálních okolností stydliví a zdrženliví.

Osoby trpící bipolární poruchou nemají během manické fáze potřebu spánku. K odpočinku jim stačí pouhá chvíle, protože čas strávený v posteli považují za ztracený a zbytečný. I přes spánkovou deprivaci se pak cítí vyspalí a plní energie, což může být velice nebezpečné. Při nepřirozeně zvýšené zátěži a minimu odpočinku hrozí pacientům kolaps organismu.

Nebezpečí pak představuje i fakt, že se se během manické epizody nemocný cítí ve všech směrech naprosto neporazitelný a nedostižitelný. Podstupuje tedy riskantní kroky, vyhledává adrenalin a uchyluje se k nekontrolovatelnému utrácení. Jeho okolí bývá jeho chováním zmatené a nestíhá sledovat jeho myšlenkové pochody, jelikož v zápalu nadšení nemocní často mluví z cesty a přeskakují od tématu k tématu. Postižený také často srší humorem a vypráví jeden vtip za druhým, obvykle se sexuálním podtextem a v naprosto nevhodných situacích.

S narůstajícími nápady, tempem a aktivitou člověk nechce ztrácet čas s názory ostatních a do svého projevu si nenechá vůbec zasahovat. Pokud má někdo opačný postoj, anebo ho od nezodpovědného chování dokonce odrazuje, agresivita ze strany pacienta stoupá. Tento stav pak může vyústit v zuřivé a nebezpečné chování.

Mezi další příznaky mánie patří:

• nepřiměřená, nápadně dobrá nálada,
• rozrušení až agresivita,
• zvýšené psychomotorické tempo,
• rychlé a nepřetržité mluvení,
• značná roztržitost,
• snížené sociální zábrany,
• riskantní chování a nadměrná sebedůvěra, „fantazie o všemocnosti“,
• poruchy myšlení, bludy, halucinace,
• zvýšené libido.

U pacientů se rovněž vyskytují megalomanské bludy, kdy například tvrdí, že ovládají všechny světové jazyky. Ovlivnit ale mohu i fyzickou stránku člověka, kdy si nemocný myslí, že je nesmrtelný a nemůže podlehnout žádné chorobě. Dalším psychickým příznakem, který se u nemocných vyskytuje, je paranoia, která se projevuje neúnosnou vztahovačností, podezíravostí a nekontrolovatelnými chorobnými myšlenkami.

Depresivní epizoda

Opakem mánie je deprese, která je charakteristická poklesem nálady, snížením energie i životní a psychické aktivity. Pacient se cítí smutně, unaveně, ztrápeně a ustrašeně, což je na první pohled patrné i z jeho mimiky, gestikulace a držení těla. Na rozdíl od předchozí epizody se během této postižený úmyslně vyhýbá jakékoli společnosti, je málomluvný a uzavírá se do sebe. Velmi častá je rezignace, kdy člověk ztratí veškerý zájem o své koníčky, rodinu a přátelé. Jakékoli činnosti, které pacient hravě zvládal, v tomto období představují nesplnitelný úkol.

Lidé v této fázi nejsou schopni pociťovat radost a okolní svět vidí pouze v negativních barvách. Velmi často se cítí ospale a unavit je dokáže i běžná činnost. U pacientů dochází k poklesu sebevědomí a jakýkoli neúspěch a selhání přičítají vlastní neschopnosti. V návaznosti na to se pak dostavuje pocit bezcennosti, viny a výčitky svědomí. Výjimkou nejsou ani myšlenky na sebevraždu, či dokonce pokusy o ni.

Psychické příznaky jsou dále doprovázeny i fyzickými projevy, jako:

• úbytek na váze,
• poruchy spánku,
• ztráta libida,
• nechuť k jídlu.

Léčba bipolární poruchy

Aby se pacientův stav podařilo stabilizovat, je nutné, aby byla léčba zahájena co nejdříve. Ignorování příznaků může mít totiž velmi negativní dopad na celkový zdravotní stav nemocného. Oddalováním léčby se rovněž zvyšuje riziko sebevraždy, které je hlavně v prvních letech nemoci velice vysoké. Podle statistik si na život sáhne jeden z pěti pacientů.

Obecně je léčba složitější u lidí, kteří trpí častějším střídáním jednotlivých epizod. Každá změna s sebou totiž může přinést nové komplikace. Tomuto stavu se říká rozněcování, přičemž léčba si klade za cíl počet těchto fází co nejvíce snížit.

Velmi podstatnou roli hrají v tomto ohledu medikamenty, nemocným se konkrétně předepisují:

• antidepresiva,
• antipsychotika a
• stabilizátory nálady.

Léky je u této nemoci nutné volit velice opatrně. Pokud by pacient například užíval pouze antidepresiva bez stabilizátorů nálady, mohlo by dojít k vyvolání manických fází. Antipsychotika pak stabilizují pacientům duševní stav. V závislosti na potřebách jednotlivých pacientů mohou lékaři předepsat také doplňkové léky na nespavost, úzkost či neklid.

Stabilizátory nálady, takzvaná thymoprofylaktika, pomáhají nemocnému udržet náladu v mezích normy. Důležitá je při terapii také trpělivost. Náladu se totiž podaří stabilizovat až po uplynutí několika týdnů. Své místo našla během léčby bipolární poruchy také psychoterapie. Účinná je ovšem i fototerapie, která spočívá v aplikaci světla.

U nemocných se někdy aplikuje také veřejností nepříliš oblíbená elektrokonvulsivní terapie. K té se ale přistupuje pouze u velmi závažných případů, například:

• při velmi těžkých depresích,
• u pacientů se sebevražednými sklony,
• u pacientů, u kterých nedochází ke zlepšení a trpí neúnosnými symptomy choroby.

Jak si může nemocný pomoci sám?

Kromě dobrých rodinných vztahů, podpory a komunikace s blízkými hraje důležitou roli také:

• pravidelný spánkový a denní režim,
• vyhýbání se alkoholu a drogám,
• nepřehánění to s konzumací kofeinu,
• vyhýbání se stresu a zbytečnému psychickému náporu,
• včasné rozpoznávání symptomů,
• důsledné braní léků.

Zdroje: vipharm.cz, plhb.cz, nzip.cz