Charles Robert Darwin (1809–1882) se narodil do movité rodiny anglického lékaře. Jeho dědeček Erasmus Darwin byl úspěšný lékař, vědec a botanik, který formuloval evoluční myšlenky už na konci 18. století, takže svou inteligenci a nadšení pro vědu měl Charles rozhodně po kom zdědit a mohl zároveň navázat na výzkumy svého předka.
Nejprve studoval medicínu, poté teologii, ale zvítězila jeho láska k přírodě. Později se začal zabývat výzkumem geologického podloží v horách ve Walesu. Čekala jej také dlouhodobá průzkumná plavba lodí kolem světa, kdy nashromáždil přírodovědecká fakta a informace týkající se vývoje druhů.
I když se chtěl po vzoru otce a dědečka stát lékařem, odrazovala jej brutalita operací a více inklinoval k výzkumům přírody a lásce ke všemu živému. Proto se rozhodl jít svou cestou, cestovat a poznávat rostliny a živočichy ze všech koutů světa.
Protože sešel z cesty klasické medicíny, jeho otec jej přiměl studovat teologii ve snaze zajistit synovi vhodnou budoucnost. Místo toho však Darwin na studiích jezdil na koni a sbíral brouky. Studium dokončil, ale nejvíce ho bavily přírodní vědy. Pak už následovaly různé expedice a plavby. Jeho velkým zájmem bylo prozkoumat původ člověka. Proslavil se už za svého života, stal se uznávanou osobností a o svých výzkumech publikoval knihy.
Úskalí příbuzenských sňatků
Velkým tématem jeho života byla také náboženská víra. Otec z něj chtěl mít napřed lékaře, pak kněze. I přes své zapálení pro vědu a přírodu zůstával Darwin hluboce věřícím člověkem, ale postupně se od víry odvrátil, zejména v době, kdy mu zemřela dcera, jejíž smrt jej velice zasáhla.
Ve svých necelých třiceti letech se oženil se svojí sestřenicí Emmou Wedgwood, s níž zplodil celkem deset dětí. Jedna dcerka zemřela necelý měsíc po narození, nejmladší chlapec žil dva roky. Darwina nejvíce zasáhla smrt desetileté Anny Elisabeth. Mnohé z jeho dětí trpěly různými nemocemi, což sám Darwin přičítal příbuzenskému poměru se svou ženou a od příbuzenských sňatků odrazoval.
Podivné zdravotní problémy
První Darwinovy zdravotní problémy se dostavily během pobytu v zahraničí. V roce 1833, kdy mu bylo 24 let, dostal v Argentině horečku, necelý rok poté onemocněl během cesty z And do Valparaisa, a to byl dokonce měsíc zcela vyčerpaný a neschopný nějaké činnosti.
Další podobné potíže se opakovaly v roce 1837. Byly to bolesti žaludku, zvracení, třes, bušení srdce a další příznaky, které jej sužovaly, obzvláště když měl důležitá jednání. Jenomže jasná příčina Darwinových opakovaných potíží nebyla zjištěna a žádná léčba nezabírala. Ještě donedávna se spekulovalo o tom, že trpěl takzvanou Chagasovou nemocí, která se u něj rozvinula následkem bodnutí hmyzem. Jiné výzkumy ale spíše nahrávaly psychosomatice, případně Meniérově chorobě.
Měl Darwin Chagasovu nemoc?
Chagasova nemoc známá jako americká trypanosomóza je způsobena cizopasným prvokem Trypanosoma cruzi. Na člověka jej přenášejí infikované krev sající ploštice. Nemoc byla poprvé popsána v roce 1900 brazilským lékařem Charlesem Chagasem a projevuje se chronickými příznaky, k nimž patří horečka, bolesti břicha, zvětšení srdce, otoky, problémy peristaltiky střev, a to vše by odpovídalo Darwinovým zdravotním potížím.
Tento cizopasný prvok v těle přežívá hodně dlouhou dobu a poškozuje vnitřní orgány. Žádná léčba na tuto nemoc neexistuje a také její spolehlivá diagnostika je velmi obtížná.
Někteří lékaři se však domnívají, že toto nemusela být příčina Darwinových potíží, ale mohlo jít například o Meniérovu chorobu, která postihuje rovnovážné ústrojí a může tak způsobit nevolnost a závratě. V dalším případě se ale psychiatři spíše shodují na tom, že mohlo jí také o duševní, neurotické nebo psychosomatické potíže spojené s citlivou reakcí na velký stres.
Jedna z moderních diagnóz pracuje také s možnou nesnášenlivostí laktózy nebo těžkou alergií na mléko. Darwinovi bylo hodně zle často, a proto také občas pobýval v lázních, například v Malvernu, kde se podroboval vodoléčbě, jejímž účinkům však nevěřil.
I přes vážné a sužující zdravotní problémy nepřestával vytrvale pracovat, například dílo O původu druhů dokončoval na podzim roku 1859, a to i přes značné žaludeční křeče, které mu neumožňovaly psát déle než dvacet minut. Nad svou knihou vyloženě a doslova zvracel. Přes své trápení se dožil věku 73 let, byl mu uspořádán státní pohřeb a pohřben je vedle ostatků Isaaca Newtona ve Westminsterském opatství.
Zdroje: Medical Tribune; medcz.com; medicspark.cz; themarginalian.org