Internistů ubývá. Deset ordinací ročně, tisíc lůžek za deset let

Tuzemská nemocniční interní oddělení mají bezmála devět tisíc lůžek a v celé zemi pracuje na tři tisíce lékařů této odbornosti. Kromě nemocnic působí také v ambulancích. Internisté jsou specialisty na vnitřní lékařství a zvládají péči o více chorob naráz. Léčí nemoci srdce, oběhové a zažívací soustavy, plic nebo ledvin.

Nástupce nenajdou

Žádný jiný medicínský obor není tak robustní jako právě interna. Přesto i jí se týkají odchody lékařů do penze a rušení či transformace lůžek. 

V průměru za rok končí deset ambulancí, říká Tomáš Hauer, předseda sekce ambulantních internistů České internistické společnosti (ČIS). Nejde o brutální pokles, ale nepříznivý trend, který pozorujeme zhruba tak pět let, dodává.

Internisté totiž stárnou, a když chtějí ambulantní praxi prodat nebo předat mladému lékaři, nástupce podle slov Tomáše Hauera nenajdou. Ne že by mladých internistů bylo nedostatek. Před ambulantní praxí ale dají přednost raději práci v nemocnici nebo si atestaci z interny ani nedokončí. Hlavním důvode je ekonomická situace plateb od pojišťoven, dodává Hauer. Podle něj se platby každoročně zvedají, ale tak málo, že interní medicínu nedělají atraktivní a mladé lékaře neuživí. 

Úhrady rostou, oproti inflaci a reálným nákladům praxí je jejich vzestup o několik let zpomalen, ale to platí o celém zdravotnictví, dodává Tomáš Hauer. Na otázku, zda se to ordinace internistů snaží dohnat třeba poplatky, které jsou mnohdy nelegální a kterých (jak píšeme opakovaně zde) přibývá, dodal, že nikoliv a že takto lékaři postupovat nechtějí, ani nemohou.

Výsledkem je, že se v ambulancích postupně prodlužují čekací lhůty na neakutní ošetření. Region od regionu je to různé, ale obecně jsou to vyšší jednotky týdnů a jsou i regiony, kde jsou to měsíce, vysvětluje Tomáš Hauer. Lékařům se ale zatím daří držet kapacitu pro pacienty z interních oddělení. Takového by ambulantní specialista měl vidět do deseti dnů od propuštění z nemocnice.

Z dat představených ČIS vyplývá, že nejvyšší počet ambulancí je nyní v Praze (199), nejnižší v Libereckém kraji (29). 

Pokud pacient, který má více chorob a potřebuje doživotní sledování internistou, čeká několik měsíců na přijetí do péče, podle lékaře se to může na jeho zdravotním stavu podepsat. Že by skončil na akutním oddělení kvůli ohrožení života, tak bych ale to čekání neviděl, podotýká Hauer s tím, že řešením je zkoušet obvolávat více ambulancí, zda někde nemají lhůtu pro přijetí kratší. Rezignovat na přijetí do péče ale není třeba. Nás internistů v ambulantní péči je pořád ještě tisíc, takže i přes to čekání pacient lékaře najde a bude to v kratším termínu než u jiných odborností, domnívá se Tomáš Hauer.

Zmizelo tisíc lůžek za deset let

Nemizí ale jen ambulance, klesá také počet interních lůžek v nemocnicích.Neubývají ale tak dramaticky jako v třeba v jiných oborech, podotýká Richard Češka, předseda ČIS. Dodává, že v tomto směru internám pomohl covid, kdy se rychlost rušení či transformace lůžek zpomalila. Tlak, zejména na menší interny, aby lůžka přeměnily třeba na ta následné péče, ale neustal. Ostatně netají se jím ani třeba Všeobecná zdravotní pojišťovna, která postupně uzavírá nové smlouvy se všemi nemocnicemi (více o transformaci lůžkového fondu ze strany VZP jsme psali zde).

Konkrétní počty lze vyčíst z Národního programu komplexní interní péče, jehož aktualizovanou formu vydala ČIS nyní. První dokument vyšel před deseti lety a tehdy těch lůžek bylo necelých deset tisíc, nyní jich je devět tisíc.

Tlak na snižování počtu interních nemocničních lůžek pokračuje. Ne vždy je to ale podle Češky špatně. Je třeba, aby interny byly kvalitní. Pokud jsou některé malé a nemají třeba i některé základní vybavení a nejsou schopné, ty budou přežívat velmi těžko, dodává předseda odborné lékařské společnosti, jenž působí na 3. interní klinice pražské Všeobecné fakultní nemocnice.

Kvalita péče je podle Richarda Češky nadřazena nad tím, jak daleko to mají lidé do nemocnice. My chceme, aby poskytovaná péče byla velmi kvalitní. Pokud není, je rodině málo platné, že se za babičkou v nemocnici kvůli vzdálenosti může podívat každý den, domnívá se lékař. Ne vždy ale vítězí hledisko kvality, do rozhodování o rušení mimo jiné vstupuje i politika – zachránění malé nemocnice může politické straně a konkrétnímu jejímu představiteli vyhrát volby.

Praktici, chirurgové a internisté (vnitřní lékařství) patří k nejstarším oborům tuzemské ambulantní péče

Autor: ČIS/NRZP

Lékař ale vyzdvihuje ještě jeden fakt. Interní oddělení v některých městech sídlí v historických nemocničních budovách či starších částech areálů. Některá proto nejdou za rozumných podmínek zrekonstruovat tak, aby byla moderní a bezbariérová. Minimálně poskytování hotelových služeb je na takových internách velmi, velmi složité, doplňuje Richard Češka další z důvodů, proč některé lůžka nedržet za každou cenu. 

Obavy mírní i tím, že lůžek nebude rozhodně ubývat dramaticky. Protože něco takového nebude možné. Existuje sice velká konkurence mezi geriatrií a internou, geriatrie ale nevyřeší zdravotní problémy všech nemocných. Ti budou potřebovat interní lůžka, dodává Češka s poukazem na avizované stárnutí populace.

Péči internisty, která je komplexní a široká, pak nemůže nahradit ani to, že stát postupně začíná více podporovat mobilní sociální a zdravotní služby včetně těch paliativních, díky kterým může část pacientů namísto nemocnice zůstat doma.

Běžné medicínské omyly: Jak to je s lupáním kloubů, vejci či dětskou hyperaktivitou?

Pokud se jen trochu zajímáte o zdraví – a to byste měli – logicky musíte narážet i na spoustu nesmyslných doporučení a rad. A to jak těch, které se tváří zásadně, tak různých maličkostí, jako je třeba varování ohledně zadržování kýchání. Otestuje si, zda je snadné vás nachytat. 

Spustit kvíz