Hlavní navigace

Nemoc neprokázána, potíže trvají? Psychosomatická medicína hledá širší souvislosti, říká lékařka

 Autor: Archív Psychosomatické centrum Praha
ROZHOVOR – Biologickou složku nemoci umí vědecká medicína poměrně dobře prozkoumat. U mnohých pacientů to přesto nevede k žádoucím odpovědím a zlepšení stavu. „Když jsou všechna vyšetření negativní a není prokázána žádná choroba, psychosomaticky orientovaný lékař má možnost provázet pacienta i na cestě hledání souvislostí nejen biologických, ale i psychologických a vztahových,“ popisuje Michaela Ročňová.
Lenka Krbcová 13. 2. 2020
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

„Psychosomatika se zabývá celostním pohledem na zdraví a nemoc, vychází z bio-psycho-sociálního modelu, který neodděluje nemoci na čistě tělesné, duševní, případně psychosomatické. Naopak hledá možné souvislosti stonání a také cesty ke zdraví ve všech těchto oblastech,“ představuje na úvod obor zvaný psychosomatika lékařka Michaela Ročňová.

Vzdělání v oborech interního a praktického lékařství si ještě doplnila právě o atestaci v psychosomatice, o této problematice pravidelně přednáší pro veřejnost i odborníky a třetím rokem vede Psychosomatické centrum Praha. Řadu let také pracuje coby praktická lékařka. „Pacienty, kteří ke mně přicházejí, nedělím na psychosomatické a ostatní, ale pokud je k tomu čas, prostor a kladné nastavení pacienta, psychosomatický přístup se v mé práci objeví.“ 

Existují různé psychosomatické školy, přístupy? Něco, v čem se odlišují ve svém postoji k nemoci a pacientům?

Neřekla bych, že jsou různé psychosomatické školy, spíš bych rozlišovala na psychosomatiku lékařskou a nelékařskou.

Psychosomatické uvažování a pohled mohou totiž uplatňovat i různí terapeuti a léčitelé, každý pak používá možná stejné východisko, ale zcela jiné vzdělání a z toho vyplývající jiná doporučení, postupy, rady. K uzdravení může vést mnoho cest, ale role lékaře je významná a lékaři s psychosomatickým přístupem jsou pacienty hojně vyhledáváni. V tuto chvíli jsou nedostatkovým zbožím.

Na pražském SmartTalku, který se koná 23. března v kině Světozor, budete mít přednášku na téma Imunita z pohledu psychosomatiky. V čem se tedy pohled lékaře-psychosomatika liší od jeho kolegy, například praktického lékaře, který se psychosomatice nevěnuje? Jak bude probíhat vyšetření a léčba pacienta?

Lékaři, kteří se nevěnují psychosomatice, uplatňují vzdělání tak, jak jsme ho získali na vysoké škole i v dalším postgraduálním studiu, které je většinou velmi zaměřené na biologickou složku nemoci. Ta je vědeckou medicínou poměrně dobře prozkoumána, ale u mnohých našich pacientů nás přesto nevede k odpovědi na otázky, proč má pacient tyto příznaky, když naše vyšetření jsou všechna negativní. V ten moment se biologicky orientovaný lékař spokojí s odpovědí, že nebyla prokázána žádná choroba, psychosomaticky orientovaný lékař má možnost provázet pacienta i na cestě hledání souvislostí nejen biologických, ale i psychologických a vztahových.

Na přednášce budete mluvit mj. o „spojení těla s hlavou“. Nezapojujeme hlavu někdy až moc, neměli bychom ji někdy spíše vypnout?

Vypnout hlavu nebo zapnout na povel neumíme. Pokud nás něco trápí či děsí, neumíme si to zakázat, poručit si. Vysvětlit si racionálně, že mě to nemá děsit nebo zatěžovat, většinou nefunguje. Naše racionální hlava nás naopak často vede tam, kde by naše tělo radši nebylo, z důvodů třeba finančních nebo v rámci úspěchu, který potřebujeme například v profesním životě, často nevnímáme, že tělu toto zatížení nevyhovuje, potřebovalo by více odpočinku… A v takovém případě nám to začne tělo dávat najevo nemocí nebo příznaky – bolestmi apod.

Dbá psychosomatika více na prevenci nemocí?

Dá se to tak říct, i když záleží, kdy začneme psychosomatický přístup uplatňovat. Pokud už ve fázi nějaké vážnější nemoci, může být cesta k úplnému uzdravení složitá, ale směr správný.

Změnil se během posledních let přístup k psychosomatice, u nás, či obecně v rámci západní medicíny? Je tu větší podpora pro tento způsob práce? 

V posledních letech se u nás hodně zvýšilo povědomí o psychosomatice, hodně se o ní píše, pacienti jsou vzdělaní a často psychosomatický přístup očekávají, chtějí. Situace se mění i v medicíně, ale pomaleji. Pokud má lékař mít psychosomatické vzdělání, nestane se to přes noc. Musí si ke svému specializovanému vzdělání ještě dodělat nástavbovou atestaci, je to plno práce, času, vložených peněz a pojišťovny zatím tuto péči nehradí. Společnost psychosomatické medicíny se snaží vyjednat hrazení psychosomatické péče, ale je to běh na dlouhou trať.

Vědí lidé, co od psychosomatiky čekat, nebo mají třeba zkreslené představy?

Být otevřený psychosomatice znamená být otevřený novým pohledům na sebe, nemoc, potíže, hledat nová řešení, pro lékaře zase rozšířit svoje zorné pole, okruh otázek i doporučení. Lidé, kteří vyhledají psychosomatickou konzultaci nebo psychosomatické centrum, hledají vlastně jiný přístup, takže je na začátku důležité společné východisko – společné hledání možností úlevy a cesty k uzdravení.

Panují kolem psychosomatiky nějaké mýty, které byste chtěla uvést na pravou míru?

Někdy to může z některých článků o psychosomatice vypadat, že stačí nalézt tu psychosomatickou příčinu (to, co jsem si naložila na záda, nebo to, co mi leze krkem) a vše bude vyřešeno. Ve skutečnosti to ale bývá složitější a také někdy déletrvající.

Pacienti mají někdy velká očekávání poté, co mají velmi dlouhodobé potíže a klasická medicína jim nepomáhá, nakonec se dostanou i k nám do Psychosomatického centra nebo na jiné psychosomatické pracoviště a očekávají nějaké rychlé řešení. Takovým klientům s dlouhodobými potížemi ale většinou také nabízíme řešení v podobě dlouhodobé psychoterapie, která může mít velmi dobré výsledky.

Je psychosomatika vhodná pro každého pacienta? 

Psychosomatický přístup je vhodný u každého pacienta, který o něj má zájem. Jsou ale nemoci, u kterých bych pouze psychosomatickým přístupem nenahrazovala klasickou léčbu, která je účinná. Například u onkologicky nemocných nebo u těžkých chronických onemocnění, jako nespecifických střevních zánětů, roztroušené sklerózy apod., může pacient velmi profitovat z podpůrné psychosomaticko-psychoterapeutické léčby, ale klasická biologická léčba je nenahraditelná.

Můžeme se uzdravit jen tím, že porozumíme svému onemocnění? Přestaneme pak například dělat chyby, které k němu vedou či zhoršují náš stav?

Ano, bez porozumění svému onemocnění je těžké se mu vyhýbat. Obecná doporučení obvykle platí do určité míry, ale je dobré vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem každého pacienta.

MUDr. Michaela Ročňová

Lékařka s praxí praktického lékaře, atestací z psychosomatiky a výcvikem v rodinné terapii. Vede psychosomatické konzultace, které zhodnocují všechny dosavadní potíže a jejich léčbu.
Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, získala atestace z interního lékařství 1. stupně, všeobecného praktického lékařství a psychosomatiky. Pracovala na Interní klinice FN Motol, na Střední zdravotní škole vyučovala odborné předměty a řadu let se věnuje praxi praktického lékaře pro dospělé. Od roku 2017 vede Psychosomatické centrum Praha.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).