Hlavní navigace

Před 420 lety předvedli v Praze první pitvu, byl to „marketing“

 Autor: Milan Med – portrét Jana Jessenia / Anatomický ústav 1. LF UK
Šlo o první veřejnou pitvu v Praze. Provedl ji učenec Jan Jessenius a měla za úkol přilákat pozornost veřejnosti, a zejména císaře Rudolfa II. Jejím hlavním cílem totiž bylo obnovit výuku medicíny ve středověké metropoli.
Lenka Krbcová 8. 6. 2020
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Na počátku 17. století nebylo v našich krajích téměř možné studovat medicínu. Pražská lékařská fakulta byla od dob husitských válek v úpadku a výuka lékařství téměř neprobíhala. První veřejná pitva měla pomoci situaci změnit.

Ojedinělý akt se konal v centru Prahy, v prostorech Rečkovy koleje v dnešní ulici Karolíny Světlé. Od 8. do 12. června roku 1600 zde Jan Jessenius (Jan Jesenský) „za velkého shromáždění slavných a učených mužů, vědychtivých a vzdělaných měšťanů“ pitval mrtvé tělo.

Pitva – nezbytná součást výuky mediků

Událost připomíná 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy (1. LF UK), která je dnes největší z českých lékařských fakult – navštěvuje ji přes 4500 studentů. Ve středověké metropoli byla situace značně odlišná. Možnost učit se prostřednictvím pitvy tehdejší studenti neměli a kdo chtěl studovat medicínu, odjížděl do ciziny. Sám Jan Jessenius studoval v Německu a poté v italské Padově, kde byla tehdy výuka lékařství na nejvyšší úrovni.

Pitva ve středověké Praze měla přilákat pozornost veřejnosti a napomoci obnově výuky lékařství na pražské univerzitní půdě. „Tato pitva nebyla izolovanou akcí. Byla provázena spisem, který byl adresován především císaři Rudolfu II. a tehdejší vládnoucí vrstvě ve snaze o obnovu studií lékařství na pražské univerzitě,“ vysvětluje doc. Ondřej Naňka z Anatomického ústavu 1. LF UK, kde jsou pitevní cvičení na lidských tělech doposud stěžejní částí výuky budoucích lékařů.

Galerie: Jak vypadají nemoci pod mikroskopem

„Při vlastní pitvě se Jessenius projevil jako dokonalý znalec anatomie a velmi dobře reprodukoval poznatky o lidském těle. Z pitvy sice nevzešel žádný nový vědecký poznatek, nebyl objeven nový orgán nebo struktura. Důležité ale bylo především to, že pitva vůbec proběhla. Je totiž základní složkou medicínského vzdělávání. Snaha zapojit pitvu do výuky je proto velmi důležitá a odborníky zpětně velmi ceněná,“ zdůrazňuje doc. Naňka.

Jessenius pitval oběšence

První pitvané tělo patřilo zločinci odsouzenému k smrti oběšením. O průběhu pitvy vydal Jessenius poté celou knihu, kde zaznamenal, jak a co den po dni pitval.

„Postup přizpůsobil tomu, že byl červen a tělo nebylo nijak konzervované. První den pitval dutinu břišní a její orgány, druhý den se konala pitva srdce a plic, třetí den se věnoval krku, následně pak hlavě, z níž vyňal mozek, a nakonec pitval končetiny. Logicky šel po orgánech, které v teple a průběhu času hrozily zkázou. Nemáme sice o postupu žádnou obrazovou dokumentaci, ale je zřejmé, že kniha popisuje řadu detailů, které mohly být známy pouze po důkladné preparaci,“ doplňuje doc. Naňka.

Anatom také připomíná i méně známý fakt, že totiž Jan Jessenius v Praze provedl ještě další dvě pitvy, a to jak ženského, tak také dětského těla. I v těchto případech šlo o demonstrační pitvy pro veřejnost.

Středověký učenec vedl k pitvě protokol, který má však nezvyklý charakter. Šlo o velmi barvitý výklad, který nazval „Jana Jesenského z Jasena Průběh pitvy jím slavnostně provedené v Praze roku 1600“. „Text je protkaný řadou odkazů na mytologii, orgány popisoval velmi barvitě, a aby se neopakoval, volil pro stejnou strukturu různé termíny, čímž překladatelům značně zkomplikoval život. Aby dokázal míru své vzdělanosti, používal pro jednotlivé struktury řecké názvy, odkazoval na původ slov z arabštiny, používal latinu i lidová označení. Jednotná anatomická terminologie tehdy neexistovala, a protože nebylo ani přísné rozdělení na vědecké a populární texty, lze i tuto knihu považovat do jisté míry za populární literaturu,“ popisují odborníci 1. LF UK.

Historie pitev

  • První pitvy prováděli ve starém Egyptě jako součást přípravy těl zemřelých pro mumifikaci, což zároveň vedlo k získávání poznatků o anatomii člověka.
  • Za zakladatele anatomie jako vědního oboru jsou považováni starověcí lékaři Herophilos a Erasistrakos, představitelé alexandrijské medicíny, kteří působili v Alexandrii v Egyptě kolem roku 270 př. n. l., kteří kromě mrtvol pitvali údajně i odsouzence k smrti.
  • První středověká pitva se konala roku 1286 v Cremoně. V Bologni pořádali veřejné pitvy.
  • Na prvních evropských univerzitách ve 12. a 13. století se však upouštělo od pitev k vědeckým účelům. Církev deklarovala lidskou mrtvolu jako nedotknutelnou.
  • Hlavními pracemi do té doby byla díla Galénova, který pitval jen zvířata, i když pitvy nebyly v jeho době výslovně zakázány. Také Arabové s největší pravděpodobností neprováděli pitvy, přestože je Korán nezakazoval.
  • Pitvou člověka se zabýval také Leonardo da Vinci, v roce 1543 vychází De Humani Corporis Fabrica, ilustrovaná učebnice anatomie italského lékaře Andrea Vesalia, která tvoří základ moderní anatomie.
  • První tzv. anatomické divadlo ve formě amfiteátru založil v roce 1594 basilejský profesor Felix Platter. V něm předvedl okolo tří set veřejných pitev.
  • První takovou veřejnou pitvu v českých zemích provedl na těle odsouzeného oběšence v roce 1600 Jan Jessenius.
  • S nástupem racionalismu a vynálezem mikroskopu se anatomie začala rychle rozvíjet, v 17. století začaly vznikat první anatomické preparáty a muzea. V 19. století se centrum anatomického bádání přesunulo do Velké Británie.

Rembrandt Van Rijn: Anatomie doktora Tulpa (1632)

Více v článku Moderní patologie slouží jen živým pacientům.

Chirurgie z rukou lazebníků do péče školených lékařů

Jan Jessenius vydal v roce 1601 ještě další knihu, Institutiones chirurgicae, kterou odborníci z hlediska medicíny považují za zásadnější než samotný popis pitvy. „Publikace se věnovala chirurgickým postupům, které do té doby prováděli pouze lazebníci, nikoli školení lékaři,“ popisuje Ondřej Naňka

„Jessenius v knize uvádí řadu chirurgických procedur, popisuje, jak by se měly provádět vzhledem k anatomii – a to je z hlediska medicíny přelomové. Jessenius vyzdvihoval nutnost chirurgického školení lékařů. Popsal zde také výkony, které se naučil v Itálii, jako například přikládání dlah, obvazování, sázení baněk, venesekce, odstraňování močových kamenů či odstraňování šedého zákalu,“ přibližuje lékař přínos Jessenia světové medicíně. V Německu je pro tuto práci Jan Jessenius považován za zakladatele racionální chirurgie.

KL20

Obnovit výuku lékařství na pražské univerzitě se však učenci nepodařilo. Jessenius byl sice v roce 1617 zvolen rektorem univerzity, ale již o čtyři roky později, po bitvě na Bílé hoře, byl pro své postoje a protestantské vyznání nařčen z protihabsburského spiknutí a 21. 6. 1621 sťat katem Mydlářem jako jeden ze sedmadvaceti českých pánů.
A ještě dalších sto padesát let trvalo, než byla na začátku 18. století zavedena procedura, kdy se tělo zemřelého mohlo předat lékařské fakultě a do lékařského kurikula byly zavedeny demonstrační pitvy.

Paradoxně dnes jsou pitvy pro účely studia opět problematické. Od roku 2014 totiž nový občanský zákoník omezuje tuto možnost. Pitvat se smí pouze ze zákonných důvodů, například při úmrtích po operaci, v těhotenství, při porodu, mrtvorozené plody či děti do osmnácti let. Počet pitev od té doby výrazně klesl. Tématu se věnujeme například v článku Moderní patologie slouží jen živým pacientům:

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).