V posledních letech roste tlak na omezování zemědělské chemie i zájem o míru využití průmyslových hnojiv. S tím stoupá také zájem veřejnosti o informace o složení půdy na tuzemských polích. Lidé se zajímají o rizika možné kontaminace plodin a z nich vyráběných potravin. Někdy se však i ze správných dat vyvozují nepřesné závěry.
Olovo v půdě u silnic?
Oleje do pověstného ohně pak přilila nedávno publikovaná analýza vědců z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU). Ta zjistila v zemědělské půdě v blízkosti obce Stříbro na Plzeňsku mimořádně vysoké koncentrace olova. Vysvětluje je blízkostí frekventované komunikace, z níž se může olovo a další rizikové látky šířit na zemědělské pozemky až do vzdálenosti 150, ale i více metrů.
Vzhledem k tomu, že častou formou interpretace takových poznatků je jejich plošné zobecnění, jeví se jako žádoucí uvést zjištění vědců do širších souvislostí.
Kdyby totiž byla půda v ČR v tak velké vzdálenosti od dálnic nebo silnic I. třídy takto výrazně zatížena olovem, zásadně by se tím v praxi snížila plocha pro zemědělskou produkci využitelných pozemků.
Problém je v konkrétním případě
V prvé řadě je proto vhodné připomenout, že olovo je přirozenou součástí půdy i například vody v oceánech, byť je jeho koncentrace velmi malá – ve vodě zhruba 0,03 mikrogramu na litr. Jeho koncentrace ale roste, neboť olovo je konečným produktem rozpadu uranu a thoria.
Na druhou stranu se v ČR již mnoho let nepoužívá olovnatý benzín, kterým by mohla být půda v okolí komunikací kontaminována.
Problém je tak v uvedeném případě zejména v lokalitě, v možné zátěži půdy z někdejší těžby stříbra, které je často doprovázeno právě olovem.
Podstatné ovšem je také podle všeho i to, že analyzovanou „olovnatou“ půdu hodlá využít komerční developer (který také zadal uvedenou studii ČZÚ) k výstavbě průmyslového areálu, a shromažďuje proto argumenty k tomu, aby mohl příslušné pozemky vyjmout ze zemědělského půdního fondu.
Hodnoty olova pod kontrolou
Pro spotřebitele a konzumenty potravin je ovšem nejdůležitější sdělení, že olovo patří mezi látky, jejichž výskyt v životním prostředí, zemědělských komoditách i potravinách je předmětem každoročního podrobného monitoringu. A že z dosavadních zjištění nevyplývá, že by potraviny ze surovin z našich polí představovaly nějaké riziko.
Kromě toho se na základě změn v evropské legislativě budou stávající limity těžkých kovů, právě pro olovo a kadmium, upravovat, a to v případě ovoce a zeleniny, které představují potenciálně nejvíce rizikové komodity.
Nakonec je možná ještě vhodné připomenout, že rostliny, ani planě rostoucí, ani ty hospodářské, neabsorbují do svých „těl“ ani zdaleka veškeré rizikové kontaminanty z půdy, neboť řada z takových látek škodí i samotným rostlinám, a proto se před nimi samy chrání. O míře a struktuře vstřebávání těžkých kovů a dalších látek se toho bohužel zatím moc neví, takže zatím je jen zřejmé, jak zaznělo před třemi roky na mezinárodní konferenci v Německu, že se z půdy do rostlin nedostává vše.
Další kontaminanty půdy? Nejsme na tom zle
Nejde ale jen o těžké kovy, jako jsou olovo nebo kadmium. Možnou kontaminaci zemědělské půdy představují také přípravky na ochranu rostlin (zejména různé postřiky), nebo i některá průmyslová hnojiva. V ČR je přitom situace mnohem lepší než v řadě zemí EU.
Například spotřeba průmyslových hnojiv poklesla v posledních zhruba deseti letech o polovinu a výrazně také klesá množství účinných látek v podobě postřiků, nejen kvůli tomu, že některé z takových látek již byly na úrovni celé EU v poslední době zakázány.
Jinými slovy – potravin vyrobených z plodin pěstovaných na zemědělských půdách v ČR netřeba se bát, což snad může být v záplavě ne zrovna optimistických potravinářských informací pro naše spotřebitele alespoň nějaká dobrá zpráva.
ČLÁNKY DO MAILU